Když poslední únorovou noc pozorovali obyvatelé okolí Košic prudký záblesk na obloze, nebylo ještě zřejmé, že se podaří vypátrat jeho příčinu a nalézt na zemi pozůstatky tělesa, které jej způsobilo. Noční obloha 28. února 2010 byla zahalena oblačností, skrz kterou se ve 22:24:46 UT  náhle rozjasnila několik sekund trvající záře. Zaznamenali ji pozorovatelé Maďarska, Polska a v Čechách údajně až z 500 km vzdálené Plzně. Za několik minut následovaly zvukové efekty v podobě dunění, bubnování či hřmění. V samotných Košicích dorazila i tlaková vlna, která na pár sekund rozechvěla skla v oknech. Nedošlo k žádné dopravní katastrofě letadla, ale příčinou byl bolid. Protože bylo zataženo, nemohli domnělé těleso zaznamenat astronomové na Lomnickém štítě a z kamer evropské bolidové sítě jej zachytila jen ta nejvzdálenější. Radiometrické údaje o průletu meteoroidu atmosférou získalo šest stanic. Dnes už víme o rodokmenu nalezeného meteoritu spoustu informací.

Nejenom po Marsu se prohání robotická vozítka, průkopníkem výzkumu Měsíce byl bývalý SSSR se  svými měsíčními automatickými vozítky s názvem Lunochod. Také v mnoha dětských pokojíčcích se dříve proháněla plastová osmikolová vozítka poháněná monočlánky jako připomínka dvou velmi úspěšných misí projektu Luna. Projekt pak upadl v zapomnění. Až nyní bylo jedno ze zapomenutých vozítek a to Lunochod 2  znovu na Měsíci objeveno astronomem Philem Stookem z kanadské Západoontarijské univerzity. Jednalo se ovšem o omyl!

Na webu amerického vesmírného úřadu NASA je nyní k dispozici volně šiřitelná aplikace SCaN Celestia o velikosti 63 MB. Aplikace je reálnou kopií programu, který je v NASA využíván ke komunikaci pozemských řídících středisek s objekty vyslanými ze Země do vesmíru. Navíc můžeme navštívit Měsíc, Mars a detailně sledovat připojení raketoplánu k mezinárodní vesmírné  stanici ISS.

Kdo by nechtěl znát stáří vesmíru? V posledním desetiletí se však vcelku jasný obraz stáří vesmíru, který trvá již nejméně 14 miliard let, začal komplikovat. Přispěli k tomu četní astronomové, kteří po pečlivé revizi stupnice vzdálenosti galaxií začali dostávat opět vyšší hodnoty Hubbleovy konstanty.  Hubbleova konstanta je přitom považována za jedno z nejdůležitějších, ale nejsložitěji zjistitelných čísel v astronomii. Slouží jako jakési "měřítko mapy vesmíru".

Přebytek "levné" elektrické energie během noci je v posledních letech stále větší příčinou světelného znečistění. Nestačí, že nám v noci svítí světla do příbytků, nasvětlují se zbytečně mnohé budovy (například v Břeclavi dokonce chtějí přilákat turisty na osvětlené mosty  ), ale pouliční osvětlení často svítí místo do země do oblak a vánoční výzdoba mnohých měst je pomalu od poloviny listopadu do poloviny ledna. To vše přináší jednu neblahou zkušenost - mladší generace už mnohdy neví jak vypadá typická noční obloha posetá hvězdami.

Překvapivá zjištění ohledně trpasličí planety Pluto přinesla americká vesmírná agentura NASA. Než k ní v roce 2015 dorazí sonda New Horizonts, která nám zajisté nabídne detailní snímky jeho povrchu, je Hubbleův dalekohled (HST) jedinou možností, jak ji kvalitně pozorovat. HST sledoval Pluto po dobu 10 let (1994 - 2003) a výsledky pozorování ukazují změny v jeho atmosféře. Na sérii nově zveřejněných snímků je zachyceno, že Pluto v posledních letech mění velmi rychle barvu. Zhruba pětina planety je rudější než dříve.

Amatérští astronomové jsou dnes poměrně solidně vybaveni pozorovací technikou a pro svůj koníček obětují spoustu volného času. A tak se jim s trochou trpělivosti a také štěstí může podařit zachycení netradiční události. Holandský nadšenec a fotograf Ralf Vandenbergh vyfotografoval odpoutání raketoplánu Endeavour od kosmické stanice ISS. Na tom by nebylo nic tak pozoruhodného, kdyby na snímku kromě obou objektů nebyl pořádný světlý oblak. Zachytil tak raketoplán v okamžiku, kdy jeho posádka vypouštěla do kosmického prostoru odpadní vodu. Na fotografii pozorujeme částice vody, které unikají z raketoplánu Endeavour do vesmíru a přitom odrážejí sluneční světlo. Kde se takové přebytečné množství vody v raketoplánu bere a k čemu slouží?

Počátkem ledna 2010 překvapil astronomy snímek, který v rámci vyhledávacího projektu LINEAR (Lincoln Near-Earth Asteroid Research program) zachytil dosud neznámý objekt. Vědci se dohadovali, zda se jedná o netradiční kometu nebo o planetku. Přikláněli se spíše ke kometární povaze zachyceného objektu. Kometa ale měla neobvyklý vzhled, měla jen malou komu bez centrální kondenzace a dlouhý přímý ohon. Kometa dostala označení P/2010 A2. Jenomže Hubbleovu vesmírnému teleskopu se podařilo vyfotografovat větší detaily této "komety". A srážka asteroidů v přímém přenosu byla na světě.

Před padesáti lety namířil k nebi Frank Drake radioteleskop, aby zkusil zachytit nějaký signál pocházející od mimozemských civilizací. To odstartovalo projekt hledání mimozemské civilizace SETI (Search for Extra-Terrestrial Inteligence). Letos v dubnu proběhne v texaském městě League City kongres, který tento projekt nasměruje do další budoucnosti.Objevují se názory na radikální změny orientované zejména na obsah dalších sdělení. A vyskytují se i názory, aby naše civilizace o sobě nevydávala další svědectví a čekala raději na zprávy z vesmíru.

Slunce se probouzí. Není to znát v souvislosti se současnými venkovními teplotami vzduchu  natož s množstvím denního slunečního svitu. Po období klidu narůstá sluneční aktivita.Ta měla narůstat podle předpovědí vědců a dosud známých teorií od roku 2008. Jenže během roku 2009 nebyla 260 dnů z 365 (71%) na slunečním disku pozorována žádná skvrna. Na začátku roku 2010 už o sobě dává nový sluneční cyklus vědět výskytem poměrně velkých skupin skvrn a také erupcemi. Zdá se tedy, že po mimořádně dlouhém slunečním minimu se Slunce konečně probudilo a jeho činnost bude soustavně růst až do příštího maxima, které se očekává na přelomu let 2011 a 2012. Se zvýšenou sluneční aktivitou můžeme očekávat čím dál nepříjemnější útoky také na satelitní navigace.