Čtvrteční měsíční úplněk bude v pozdních večerních hodinách neobyčejný. Jeho horní okraj bude výrazně tmavý, nastane neobvyklé, tečné, částečné zatmění Měsíce. Při něm se Měsíc neukryje do stínu Země celý, ale jen se dotkne plného zemského stínu svým horním okrajem.

Od 25. prosince 2010 si vědci lámou hlavu, co vlastně zachytila americká družice Swift v podobě neobvyklého druhu gama výtrysků pocházejících z mlhoviny v Andromedě.  Swift je kosmická observatoř vypuštěná v listopadu 2004 americkou agenturou NASA ke zkoumání gama záblesků a jejich odlesků v několika vlnových délkách. Během jejího pobytu ve vesmíru zaznamenal její širokoúhlý detektor záblesků gama záření několik překvapivě velkých dávek gama záření z nejvzdálenějších končin vesmíru. Zatímco běžně detekované gama záblesky trvaly obvykle desítky sekund až několik minut, neobvyklé výtrysky paprsků  gama však koncem roku 2010 trvaly několik hodin.

Podmínky pro astronomická pozorování v letošní zimě jsou mizerná a tak teď s napětím očekáváme okamžik, kdy se u nás na obloze objeví kometa C/2011 L4 s označením PanSTARRS. Bude kolem 10. března skutečně na obloze vidět, tak jak to předpovídají astronomové?  Splní pro obyvatele severní polokoule své představení tak, jak se už uvedla pozorovatelům na polokouli jižní, kde se stala letošním hitem? Bude patřit do desítky nejjasnějších komet posledního desetiletí? Bude vůbec vidět?

Objevitelé dvou nejmenších měsíců Pluta, které dosud nesou označení P4 a P5, žádají veřejnost, aby jim pomohla vybrat jejich nové pořádné názvy. Poslední dva měsíce Pluta byly objeveny v roce 2011 a 2012, prostřednictvím Hubbleova teleskopu. Předchozí objevené měsíce dostaly názvy Charon, Nix a Hydra. Američané těžce nesou vyřazení samotného Pluta z kategorie planet v roce 2006 na astronomickém kongresu v Praze a jeho začlenění mezi tzv. plutoidy, což jsou trpasličí planety, které obíhají Slunce za dráhou Neptuna. Objevil jej totiž americký astronom Clyde Tombaugh a dlouhou dobu bylo považováno za planetu, než se přišlo na to, Pluto je svou hmotností až za Eris a takových větších objektů může být za drahou Neptunu celá řada.

Planetce s označením 2012 DA14  se v pátek večer úspěšně podařilo proletět kolem Země a podle předpokladů nenapáchala na své cestě žádné viditelné škody. Při svém průletu se dostala pod trajektorie pohybu geostacionárních družic. Nejblíže k zemskému povrchu se nacházela ve 20:26 SEČ, kdy nad Sumatrou proletěla ve výšce 27 600 km rychlostí 7,8 km/s.

Dnešní očekávaný průlet planetky 2012 DA14 v těsné blízkosti Země  měl svou nečekanou předpremiéru. Naprosto jiný asteroid dopadl v ranních hodinách v oblasti ruského Uralu. Obyvatele nejprve vystrašily dunivé výbuchy a záblesky na obloze. Domnívali se, že jde o explozi letadla nebo vojenské rakety. Příčinou však byl asi  meteoroid, který před svým vstupem do zemské atmosféry měl hmotnost kolem 10 tun.  Ten pak na své cestě atmosférou vytvořil  zářivý bolid, který zanechával na obloze za sebou desítky kilometrů dlouhou kouřovou stopu. Vzniklý hluk připomínal zemětřesení a údery blesků. Stopa bolidu byla doprovázena explozemi a při dopadu tělesa na zem vznikla hlasitá rázová vlna, která svou intenzitou rozbíjela skleněné výplně. Meteoroid se ve vzduchu rozpadl na několik částí a jeden z meteoritů dopadl asi 70 kilometrů od centra města Satka v Čeljabinské oblasti a vytvořil kráter o průměru 8 metrů. Jeho řádění je příčinou zranění asi 1000 obyvatel, které pořezalo rozbité sklo. Napáchané škody se pohybují v miliardách rublů.

Vědci obvykle komunikují s umělými družicemi prostřednictvím radiových vln. Nyní však americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) ověřil spojení s lunární družicí Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) prostřednictvím laserového přenosu dat. Družice LRO je totiž vybavena laserovým přijímačem. Signál ze Země putoval na vzdálenost 384 400 km a nesl s sebou data slavného obrazu Leonarda da Vinci.

Podle serveru earthsky.org  proletí 15. února 2013 kolem Země ve vzdálenosti 28 000 km od ní asteroid 2012 DA14. Vesmírná skála o průměru 46 metrů a hmotnosti kolem 130 000 tun proletí mezi Zemí a Měsícem, oblastí, kde se dnes nacházejí geostacionární družice. Kdyby se setkal se Zemí, uvolnila by se energie řádově 2,4 megatun TNT, která by mohla zničit rozsáhlou oblast. Naštěstí by se tak nemělo stát, dokonce by neměl být na obloze vidět ani pouhým okem.

Americký vesmírný program skomírá na nedostatku finančních prostředků. Odvážné plány, jako navštívit znovu s lidskou posádkou Měsíc, případně letět s ní k vybrané planetce nebo na Mars se v dalším bližším časovém výhledu stávají utopií. A tak se oprašují staré myšlenky – jako například vytvořit z malé planetky satelit našeho Měsíce. K čemu by to bylo dobré?

Astronomické úkazy nezahálejí ani na samém počátku roku 2013. Ve čtvrtek 3. ledna nás čeká maximum jednoho z největších meteorických rojů - Kvadrantid.  Svůj název získal původně od radiantu tohoto roje, ze kterého meteory zdánlivě vyletují. Ten se dříve nacházel v souhvězdí Zední Kvadrant, které však bylo před 90 lety zrušeno Mezinárodní astronomickou unií. Dnes tedy meteory vylétávají z oblohy v oblasti mezi souhvězdím Pastýře a ojí Velkého Vozu.