Obrovská bouře v horních vrstvách atmosféry Jupiteru, známá jako Velká rudá skvrna, je dalekohledy zkoumána už přes 340 let. Poprvé ji pozoroval v roce 1665 francouzský astronom italského původu Giovanni Cassini. Jde o obrovský hurikán – anticyklónu, která se otáčí v opačném smyslu jako planeta. Při jejím sledování lidstvem, byly v minulosti pozorovány změny tvaru, barvy a v posledních letech i patrná změna velikosti.  Skvrna se uplynulých desetiletích výrazně zmenšila .

Gravitační vlny byly jedním z předpovězených, projevů Einsteinovy obecné teorie relativity z roku 1916. Doposud ale nebyly přímo experimentálně pozorované. Jejich nepřímé důsledky však byly zachyceny, když bylo zjištěno, že se zmenšuje perioda pulzaru PSR B1913+16 v souladu s předpovědí obecné teorie relativity a to vlivem vyzařování gravitačních vln. Za tento objev dostali v roce 1993 Nobelovu cenu Russell Alan Hulse a Joseph Hooton Taylor, Jr. Už téměř 100 let čekají vědci na přímé zachycení gravitačních vln v pozemských podmínkách. Políčeno na ně mají například detektory LIGO, VIRGO či LISA. Podle nově uveřejněných informací se prý na  Amundsen-Scottově stanici, umístěné na jižním pólu, v období let 2010-2012 podařilo v experimentu BICEP2  (Background Imaging of Cosmic Extragalactic Polarization) zachytit záření z nejranějších dob našeho vesmíru. To by mohlo znamenat potvrzení gravitačních vln.

Na cestě z řecké Olympie do olympijského města Soči urazila olympijská pochodeň trasu dlouhou 65 000 km.  Pochodeň je přizpůsobena svým tvarem a vyvážením co nejpohodlnějšímu držení při běhu.  Má hmotnost asi 1,8 kilogramu, vysoká je 95 centimetrů a její rukojeť spolu se středovou ozdobnou částí jsou odlity z mimořádně pevného a průhledného polymeru. Při svém putování se pochodeň vyskytla na mnoha zajímavých místech: ruský jaderný ledoborec "50 let vítězství" ji dopravil k severnímu pólu, potápěla se do nejhlubších míst jezera Bajkal, byla vynesena na vrchol nejvyšší kavkazské hory Elbrus a také se objevila ve volném kosmu.

Před neuvěřitelnými 40 lety brázdilo povrch Měsíce sovětské robotické vozítko -  Lunochod 2. Teprve až nyní čínský vesmírný program přichází se svým roverem, který má v nejbližších dnech přistát na povrchu našeho vesmírného souputníka. Rover dostal  nejprve pracovní název Chzhunhuapa. Čínská kosmická agentura pak vyhlásila veřejnou soutěž o návrh jména. Na základě internetového hlasování veřejnosti byl rover pojmenován Yutu - Nefritový králík. Název je prý zvolen podle obrysů  na povrchu, které toto  mytologické zvíře připomínají.

Úkaz, na který netrpělivě čekají všichni astronomové a milovníci noční oblohy  -  kometa C/2012 S1 se známějším pojmenováním ISON,  má stále namále. Měla se stát kometou nového století a svým nápadným ohonem zdobit ranní oblohu ještě před východem slunce. V minulých dnech se na své pouti sluneční soustavou dostala ke Slunci natolik blízko, že se mělo zato, že její cesta v něm skončila.  

Z pátku 18. října na sobotu 19. října 2013 nás čeká poslední letošní zatmění Měsíce. Tentokrát nepůjde o zatmění úplné, ale pouze o polostínové zatmění Měsíce, kdy jeho spodní okraj bude slabě potemnělý. Měsíc je v pátek v úplňku a vlastní úkaz začne ve 23 hodin 51 minut SELČ. Zpočátku bude měsíční kotouč  bez tmavého zbarvení.  Až kolem 1:30 SELČ bude jeho dolní část tmavnout.  Maximální fáze polostínového zatmění nastane v 1 hodinu 50 minut SELČ a úkaz bude pozorovatelný zhruba do 2 hodin a 20 minut SELČ.

Letos uplynulo 80 let od doby, kdy Fritz Zwicky (1898 – 1974, maminka byla Češka) v roce 1933 publikoval článek o temné hmotě. Při studiu pohybu 800 galaxií v galaktické kupě Abell 1656 v souhvězdí Vlasy Bereniky totiž odhadl, že pokud má tato soustava držet gravitačně pohromadě, musí předpokládat existenci 400x většího množství nesvítící hmoty než je hmota viditelná. Tento nesoulad ho přivedl k myšlence existence nové formy hmoty, než jsme schopni pozorovat – temné hmoty. Jaké jsou nyní názory na její složení?

Léto dnes z pohledu astronomů končí a vlády se od 22 hodin 43 minut ujme podzim. Dnešní den nastává rovnodennost. Den se od letního slunovratu postupně zkracoval a dnes má mít stejnou délku jako noc, to je 12 hodin. Proč tomu však přesně tak není?

Američtí astronauté při svém pobytu na Měsíci pozorovali několik sekund před východem Slunce, či  po jeho západu za šedým Měsíčním obzorem, zvláštní úkaz. Nad horizontem se objevovaly slabě svítící soumrakové paprsky, jejichž vysvětlení je pro vědce už 45 let trvající záhadou. Tento podivný jev v atmosféře Měsíce potvrdily posádky kosmických lodí Apollo 8, 10, 15 a 17. Tuto záhadu se nyní ze Země vydala zkoumat kosmická sonda LADEE (Lunar Atmosphere and Dust Environment Explorer).