Spatřit polární záři v České republice je jev mimořádně vzácný. V našich zeměpisných šířkách se může vyskytnout pouze obdobích maxima sluneční aktivity. Během 11letého slunečního cyklu je možné u nás pozorovat průměrně 5 až 8 polárních září různého trvání, barvy či intenzity. V posledním desetiletí byla u nás polární záře pozorovatelná hned několikrát: 17. listopadu 1989, dále pak 6. dubna 2000 a poté ještě 28. března 2001 a 6. listopadu 2001. Přesto nás s narůstající sluneční aktivitou každoročně upozorňují média na další možné spatření tohoto nevšedního efektu. Často to bývají předpovědi, které se nenaplní, ale nyní už zájemci mohou sami sledovat vývoj sluneční aktivity na několika českých serverech.
Na prahu 20. století obsadil titulky novin objev nového prvku. V roce 1898 totiž objevila Marie Curie-Skłodowská se svým manželem Pierem Curiem a Gustavem Bémontem v jáchymovské rudě zvané smolinec senzační chemický prvek - radium. Dostal název z latinského slova radius znamenající paprsek. K objevu tohoto radioaktivního prvku je vedlo zjištění, že existují nerosty, kde je radioaktivní záření mnohem silnější než by odpovídalo v nich obsaženému a dosud známému uranu. Z 10 tun smolince U3O8 se jim podařilo získat nejprve 1 gram chloridu radnatého, odkud radium izolovali. Radium je mimořádně silný radioaktivní zářič a jeho jednotlivé izotopy vyzařují všechny druhy radioaktivního záření – paprsky alfa, beta i gama. Ve své době se stal magickou látkou, která byla používána na skutečně pro nás dnes až otřesné účely.
Už jste někdy slyšeli zvuk rozpadajícího se atomu? Seznamte se s orchestrem, který transformuje ionizující záření do hudby. DJ Axel Boman vydává album s neobvyklým hráči - radioaktivními izotopy. Při názvech skladeb jako "Rubidium88 obsahující kobalt60", slibuje, že to bude něco, co jste ještě neslyšeli. Tento zajímavý koncept byl umožněn "Radioaktivnímu orchestru", švédskému projektu, který přetransformoval radioaktivní záření tisíce izotopů na jednotlivé hudební sekvence. V důsledku fukushimské jaderné krize jsou podle hudebníků melodie radioaktivního orchestru alternativním prostředkem pro zahájení diskuse kolem ionizujícího záření a podporují zájem lidí zjistit si více informací o radioaktivním záření.
V červenci 1946 začala armáda USA používat svou jadernou střelnici na atolu Bikini, který je součástí Marshallových ostrovů v Tichém oceánu. První jadernou zkoušku provedli Američané 1. července 1946 shozením jaderné pumy z bombardéru B-29, která však vybuchla ještě před dopadem na zem ve vzduchu. K testu zvaném Able (video) byly použity vysloužilé lodě americké armády z 2. světové války, které byly rozmístěny do kruhu a po výbuchu se zkoumalo jejich poničení. Další zkouška jaderné zbraně se uskutečnila 25. července 1946 a vzhledem k neúspěchu prvního pokusu šlo tentokrát o výbuch podmořský. Bomba o síle 20 kT byla odpálena v hloubce 27 metrů. Výsledek byl ohromující. Po zbarvení vody na bílou, začala růst z moře obrovská kopule tvořená odhadem 500 000 tun vody, která začala po čtvrtminutě opadávat. Lodě, které epicentrum výbuchu i tentokrát obklopovaly, byly výrazně poškozeny touto formou výbuchu. Úspěchy armády se inspiroval ve světě módy Louis Réard, který přišel s výbuchem ve světě plážové módy - dvojdílnými plavkami.
Cestu k objevu laseru ukázal Einstein v roce 1917, když kromě dosud známých jevů jakými byla spontánní emise a absorpce, popsal možnost stimulované emise. To je způsob, kterým dopadající částice stimuluje přechod excitovaného elektronu (na vyšší energetické hladině v elektronovém obalu atomu) do základního stavu za současného vyzáření částice o stejných vlastnostech jako má částice stimulující. Předchůdcem laseru byl v roce 1953 maser, který fungoval na stejném principu jako laser, ale vznikalo v něm mikrovlnné záření. První funkční laser vznikl v roce 1960 v USA, sestrojil jej Theodore H. Maiman, který jako aktivní prostředí použil krystal rubínu s využitím tří energetických hladin. Za výzkum v oboru kvantové elektroniky, který vedl ke konstrukci oscilátorů a zesilovačů založených na principu maserů a laserů dostali v roce 1964 Charles Townes, Nikolaj Basov a Alexandr Prochorov společně Nobelovu cenu za fyziku. Vývoj se nezastavil a nyní ruský vědec Eugene Tkalya předložil návrh, jak sestrojit nukleární laser, který by využíval ke své činnosti excitace jader atomů a nikoliv jejich elektronových obalů, jak je tomu u klasických laserů.
Zatímco vnitrozemské jaderné elektrárny lze spatřit na velkou vzdálenost na základě vysokých chladících věží, ze kterých stoupá do výšky několika kilometrů vodní pára, jaderné elektrárny u moře jsou nenápadné. Je tomu tak proto, že jejich terciální (chladící) okruh chladící věže nepotřebuje, neboť využívají svůj chladící systém napojený na okolní moře. Je to účinné a především levné řešení, ale přináší to občas zcela netradiční starosti. Například tento týden se do chladícího okruhu jaderné elektrárny Torness ve východním Skotsku dostaly medúzy.
Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii IUPAC (International Union of Pure and Applied Chemistry) tento týden potvrdila oficiální cestou doplnění periodické soustavy prvků o další dva supertěžké prvky s protonovými čísly 114 a 116. Oba prvky zatím nemají pojmenování. Ta jim zřejmě budou navrhovat vědecké experimentální týmy podílející se na jejich objevu. Nové prvky mají zatím latinská jména (např: 114 - Ununquadium Uuq - česky "stočtrnáctka"). Je zřejmé, že prvek č. 114 by představoval pozoruhodný materiál, kdyby jej bylo možné připravit ve větším množství.
Ke zviditelnění dráhy elektricky nabitých částic slouží mlžná komora. Ve škole se používá ke zviditelnění částic difúzní mlžná komora, kterou v roce 1939 sestavil americký fyzik Alexander Langsdorf. Tato mlžná komora pracuje na stejném principu jako mnohem známější Wilsonova komora. Ve skleněné nádobě je vytvořena sytá pára. Když jí proletí nabitá částice, může dojít ke vzniku iontů, na kterých tato sytá pára kondenzuje. Tím se zviditelní dráha například dosud neviditelné částice radioaktivního záření.
Americké urychlovače Tevatron a RHIC (Relativistic Heavy Ion Collider) se v době, kdy ještě naplno nepracuje evropský urychlovač LHC, předhánějí v publikování často diskutabilních objevů nových částic. Urychlovač Tevatron v laboratoři Fermilab (zde se srážejí protony s antiprotony, které mají každý energii blízkou 1 TeV) se snaží na sebe upozornit objevem nové částice, která by vedla na stopu hledaného Higgsova bosonu. Konkurenční urychlovač RHIC (kde se srážejí s vysokou energií jádra těžších prvků - zlata či mědi) se v experimentu STAR zabývá hledáním exotických antijader. Vědci zde nyní objevili nejtěžší dosud známé antijádro. Jedná se o antihelium 4.
Násobky a díly jednotek používaných denodenně si docela dokážeme představit. Tušíme kolik je kilometr, decimetr, centimetr, milimetr...Horší to je bude s jednotkami a jejich díly, které si ani představit nedokážeme. Projevilo se to v době rozšíření radioaktivity z japonské elektrárny Fukušima až k nám do České republiky. Přitom panika není na místě. Naměřené hodnoty radioaktivity jsou natolik směšné, že si to v nedokážeme ani porovnat s běžnou přirozenou radioaktivitou způsobenou například radonem. A tak se do boje za lepší představu radioaktivity a jejich účinků vydal kreslíř komiksů Randall Munroe. Autor komiksu xkcd.com, nakreslil úžasný diagram srovnávající hodnoty radiace.
