Fyzmatik | FYZMATIK

V domácnosti máme snad dvacatery hodiny. Některé z nich jdou docela přesně, ale ty elektrické přestanou po výpadku elektrického proudu fungovat. Občas je nutné některé z hodin seřídit na přesný čas. K nastavení přesného času většinou používám radiově řízené hodiny, které jsou součástí domácí meteostanice nebo případně přesný čas z televizního teletextu. V kuchyni máme svítící digitální hodiny na mikrovlnce a na elektrické troubě a tak jsem si už v průběhu února všiml, že se tyto hodiny znatelně opozdily proti přesnému času – a to až o 6 minut. Už už jsem se je chystal popohnat na správný čas. Ale ještě počkám.... Důvod zpoždění hodin je totiž velmi kuriózní. Týká se v tomto okamžiku těchto přístrojů ve 25 evropských zemích současně.

Solární elektrárny nemusí mít podobu nevzhledných, zrcadlících se ploch v krajině, obvykle zabírajících i prostor pro kvalitní ornou půdu. Své místo mohou solární panely najít přímo na zemi a ještě se po nich mohou prohánět jak chodci, tak i cyklisté. Už v listopadu 2014 byla otevřena v městě Krommenie v Nizozemí první solární cyklostezka. Její délka je sice pouhých 70 metrů, ale její úspěšné testování může způsobit, že se tento způsob využití sluneční energie bude stále více využívat.

Při výrobě elektrické energie z obnovitelných zdrojů, kterými jsou třeba masivně rozšířené solární a větrné elektrárny, nastává problém, jak přebytky vyrobené energie skladovat. Existuje celá řada technologií, využívaných už v současné době. Asi nejznámějším způsobem akumulace energie, jsou přečerpávací vodní elektrárny. V době, kdy je vyrobené elektrické energie nadbytek, se přečerpává voda ze spodní nádrže do horní. Tím se elektrická energie přemění do tíhové potenciální energie vody v horní nádrži. Pokud je však potřeba vykrýt energetické špičky v distribuční síti, dojde k vypouštění vody z horní nádrže přes turbíny zpět do nádrže dolní a následné přeměně tíhové potenciální energie vody na energii elektrickou. Na podobném principu by v roce 2017 mohlo začít fungovat úložiště energie na železniční trati v Nevadě.

Pokud bychom v nouzi měli bez zápalek či zapalovače rozdělat oheň, nabízí se celá řada možností. Za slunečného dne použijeme spojnou čočku jako lupu soustřeďující sluneční paprsky do svého ohniska. Pokud máme baterii, tak ji můžeme vhodně zkratovat. Když baterii nemáme – použijeme citrón.

Asi před rokem jsem dostal jako dárek svíčku ve skleněném obalu. Dlouho jsem ji měl položenou na okně v papírovém obalu a čekal na vhodnou příležitost si ji zapálit. Ta nastala v okamžiku, když v učebně fyziky nám celý den "řádili" chemici a ani po 4 dnech od jejich experimentování se nepodařilo místnost od vzniklého smradu vyvětrat.  Zapálená svíčka měla kromě krásné atmosféry  vytvořit i vůni, která by provoněla místnost. Po zapálení knotu svíčky se však rozsvítil i vosk a svíčka začala plynule měnit barvy. A v hlavě se mi začaly rojit otázky – jeden fyzikální problém za druhým.  Přijít na to, jak svíčka funguje, aniž bych ji rozložil.