Nejsložitější vědecký přístroj všech dob - obří urychlovač částic Large Hadron Collider (LHC), se loni v září porouchal jen několik dní po svém spuštění. Nyní skončila první etapa oprav. Zařízení, které bude hledat odpovědi na základní otázky o podstatě hmoty, by mělo být opět spuštěno na podzim. LHC bude po svém úplném uvedení do provozu, což se předpokládá až v roce 2010, urychlovat protony na 99,9999991% rychlosti světlave vakuu , což jim dodá obrovskou energii - 7x  větší, než dokáže největší urychlovač současnosti.

Další aplikace kvantové mechaniky do praxe na sebe v těchto letech nebudou dlouho čekat. První pevnolátkový dvou-qubitový kvantový procesor na světě, který pracuje na principu elektroniky, vyrobili pod vedením profesora Schoelkopfa vědci z Yale University v USA. Procesor používaný doposud v našich běžných počítačích, založený na nekvantové fyzice,  pracuje se dvěma ohraničenými stavy, kterým odpovídají jednička a nula, tedy s tzv. jedním bitem. Kvantové procesory fungují jinak – na principu pravděpodobností, které v mikrosvětě určují vlnové funkce. Tomu odpovídá u kvantového počítání neostrý kvantový stav, který může být s jistou pravděpodobností v podstatě v jednom i druhém stavu zároveň. Jednotce, kde se řízeně mění tyto kvantové stavy neboli vlnové funkce, se potom říká qubit - kvantový bit.

Při hledání nejmenší a tedy elementární částice jsme se dostali nejprve k pojmu atom. Ten se samozřejmě skládá z elektronového obalu a z atomového jádra. Elektrony v obalu atomu považujeme za elementární a tedy dále již nedělitelné částice.V atomovém jádru jsou protony a neutrony a tyto částice jsou složeny z kvarků. Vzniká však otázka, jsou-li vůbec hranice v dělitelnosti částic?

Nedávno měl premiéru film Andělé a démoni, který natočil Ron Howard podle bestselleru Dana Browna. Producentem filmu je Sony Pictures a u nás jej uvádí Falcon. Hlavní roli má Tom Hanks, ale také laboratoř CERN a antihmota. Film jsem zatím neviděl, a knihu jsem si poslechl v MP3. Ale dokážu si živě představit, jak lidé budou fyzikální aspekty ve filmu brát jako hotovou a pro ně jasnou věc. Proto je potřeba si vysvětlit, jak výroba antihmoty vlastně probíhá a nakolik je popisovaný děj filmu reálný.

Nové materiály velmi rychle pronikají do našeho běžného života. Vzpomínám si, jak se před léty začaly používat všude suché zipy, pak byla hitem "švédská utěrka" s dosud nevídanými schopnostmi. Už na omak působila na pokožku rukou zvláštně a co teprve potom, když se použila na čištění! Krásně na ní ulpěl prach z předmětů, vyčistila dokonale sklo v brýlích či v autě. Tyto produkty z mikrovláken či supermikrovláken  jsou zkrátka ideální  na veškerý úklid. Tajemství vysoké účinnosti produktů spočívá ve struktuře materiálu, ze kterého jsou vyrobeny.

Válí se vám doma spousta různých nabíječek k nejrůznějším typům mobilních telefonů? Říkáte si, proč už se dávno výrobci mobilů nedohodli na nějakém standartu, který by v podobě univerzální nabíječky fungoval pro všechny typy mobilů? Zapomeňte na nabíječky, do několika let nebudou prý potřeba. Nahradí je sluneční energie, kterou se budou prostřednictvím nanovláken nabíjet mnohá elektrická zařízení sama.

Moderní teorie připisují protonům velmi dlouhou dobu života. Od roku 1986 pozorují japonští vědci v zinkovém dolu u města Kamioka vzdáleného asi 300 km západně od Tokia experiment probíhající v 2 140 tunách čisté vody. Asi 1000 m pod povrchem země japonští fyzikové umístili detektory mimořádně citlivé na světlo do nádrže chráněné před kosmickým zářením i přirozenou radioaktivitou, aby zjistili, zda jsou protony stabilní částice nebo se časem rozpadají.

Mikrosvět není náš zmenšený svět, je to svět jiný, který nelze popsat názornými modely našeho makrosvěta.  Zmenšit nějaké zařízení na úroveň mikrosvěta tak, aby fungovalo stejně jako v makrosvětě není vůbec snadné. Nicméně doba vyžaduje konstrukci takových miniaturních zařízení například v medicíně pro vykonávání mikrochirurgických zákroků či k dalšímu vhodnému použití. Problémem se stává však princip jejich pohonu a tady se vědci nechali inspirovat jak jinak než přírodou.

Je dobře známo, že při odvíjení lepící pásky vznikají světelné záblesky, které můžeme očima pozorovat ve tmě. Tento jev, zvaný triboluminiscence, sledujeme třeba při drcení krystalků cukru nebo sfaleritu ZnS, zrnek karborunda SiC, křemene či plátků slídy. A také při strhávání lepicí pásky. Obyčejná lepící páska však může při odmotávání produkovat rentgenové záření ve formě krátkých pulsů.

Neutrina jsou elementární částice s velmi malou hmotností a nulovým elektrickým nábojem. Jejich existence byla předpovězena už v roce 1931. Při termonukleárních reakcích uvnitř Slunce jsou produkována v obrovských množstvích, ale protože téměř nereagují s žádnou hmotou, je velmi obtížné je zachytit. Díky této vlastnosti se však dostanou ze středu Slunce na jeho povrch nepozměněné a mohou pokračovat do okolního vesmíru. Z každých 2 miliard neutrin vzniklých uvnitř Slunce je při cestě na povrch zachyceno pouze jediné.