Lidský hmat svými receptory v kůži dokáže vnímat dotyk, tlak, bolest, teplo, vpich či vibrace. Kromě jazyka jsou nejcitlivější hmatové receptory rozprostřeny s velkou hustotou na konečcích prstů. Podle studie švédských vědců z National Institute of Standards and Technology (NIST) v Rutlandu, jsme schopni svými prsty nahmatat překvapivě malé povrchové nerovnosti v řádech miliardtin metru – nanometrů.
Těšíte se dnes do školy? Je to vůbec možné? Prázdniny jsou už zase za námi! A přitom letošních 65 dní hlavních prázdnin není zas tak krátká doba. Ve škole uběhnou dva měsíce mnohým z vás pomalejším tempem. Tam i těch obvyklých sedm hodin výuky připadá jak věčnost. Zkuste si představit, že vás v ní něco baví a že se jejím prostřednictvím můžete mnohé dozvědět. Ti z vás, kteří podlehnou kouzlu fyziky, se mohou časem dopracovat až ke kvantové fyzice. Navnadit vás dnes může třeba velmi populární song.
V roce 1989 se firma IBM stala první společností, která vytvořila nejmenší nápis vytvořený z jednotlivých atomů. Bylo to přímo logo IBM o velikosti cca 20 nanometrů vytvořené z 35 atomů xenonu na povrchu niklu. Včera přišla stejná společnost s filmem, který se svým miniaturním provedením zapsal do Guinness World Records ™ . Tímto videem chce přitáhnout mládež k vědě a představit svůj program zmenšování používaných technologií.
Některé nanotechnologie používali lidé ve svých pracovních postupech už velmi dávno, aniž by tušili, že se jedná o tak vyspělou a moderní záležitost. Například skláři ve starověku přidávali do skla nejrůznější práškové kovy, aby docílili zajímavé barevné efekty. Mezi nimi se nacházely částice rozměrů řádově v nanometrech (miliardtina metru). Ze 4. století našeho letopočtu například pocházejí Lykurgovy poháry. Čím jsou fyzikálně zajímavé?
Téměř padesát let po jeho předpovězení fyzikem Peterem Higgsem jsou mu fyzikové na stopě. Pátráním po něm byl pověřen velký hadronový urychlovač LHC v CERN. Jde o klíčovou částici standartního modelu, bez které by ostatní částice neměly mít hmotnost, proto by se mohly pohybovat rychlostí světla a nemohly by z nich vzniknout atomy. Jde o božskou částici – Higgsův boson. První indicie o jeho skutečné existenci vědci začali získávat v minulém roce, na detektorech CMS a ATLAS, když se jim podařilo pozorovat náznaky existence Higgsova bosonu v oblasti klidové energie okolo 126 GeV. (Příběh Higgsova bosonu je zde: vimeo.com/...)
Ohmův zákon vyjadřuje vztah mezi elektrickým proudem a napětím ve vodičích. Je pojmenován podle německého fyzika Georga Ohma, který jej formuloval už v roce 1827. Zákon uvádí, že elektrický proud I je při stálém odporu R přímo úměrný napětí U na koncích vodiče. Konstantou úměrnosti v tomto zákoně je elektrická vodivost G, která je převrácenou hodnotou elektrického odporu 1/R. Odpor vodiče R pak závisí zejména na materiálu, průřezu a délce vodiče a také na teplotě.
Chystá se další past na neposedná neutrina. Stavba nového gigantického teleskopu vyžaduje také vhodné místo s dostatečným prostorem. Ten se bude nalézat na dně Středozemního moře a zabírat bude objem několika krychlových kilometrů vody. Konstrukce teleskopu s označením KM3Net má být největší konstrukcí v dějinách lidstva, srovnatelnou snad s budováním Velké čínské zdi. Bude se skládat ze sítě kovových stožárů vysokých 830 metrů s detektory.
Na urychlovači LHC, který provozuje Evropská organizace pro jaderný výzkum (CERN), se v příštím roce očekává nalezení Higgsova bosonu. Na cestě k vysněné částici, která má způsobovat hmotnost částic, však vědci ostřelováním protony našli jinou částici. Jde o částici chi_b (3P) boson.
Kolem božské částice - Higgsova bosonu se pomalu začíná utahovat smyčka. Dlouho očekávanou zprávu oznámili na semináři vědci z Evropského střediska jaderného výzkumu (CERN) v Ženevě. Částicovým fyzikům pracující na experimentu Atlas se totiž podařilo zachytit náznaky o existenci Higgsova bosonu. Odhadli dokonce její hmotnost na 126 GeV.
Antihmota ve vesmíru se prý objevuje jen zcela výjimečně. Dočasně se vyskytuje například ve sprškách kosmického záření či v radioaktivních látkách. Například pozitrony vylétají z některých radioaktivních zářičů. Přesto není jen doménou obrovských urychlovačů částic, kde ji vědci vyrábějí a zkoumají. Dokonce se s ní můžeme setkat v nemocnicích při emisní pozitronové tomografii (PET). Do těla lékař vpraví malé množství radioaktivní látky, při jejímž rozpadu vznikají antielektrony neboli pozitrony. Další zdroj antihmoty byl kupodivu objeven ve výškách od 350 km do 600 km nad zemským povrchem.
