Pravou příčinu polární záře a její vznik odhalil až roku 1896 norský fyzik Kristian Birkeland. Podle starých poznámek objevil, že polární záře se vyskytují spolu s magnetickými bouřemi a  obvykle, když se na Slunci objeví nějaké skvrny. Ve své hypotéze předpokládal, že Slunce vyvrhuje nabité částice, které jsou zachytávány magnetickým pole Země. Pokusil se svoji hypotézu o vzniku polární záře experimentálně prokázat zařízením zvaným terella. Terrella (v latině znamená "malá země") je malý magnetický model koule představující Zemi. Na její myšlenku přišel ale už dávno před ním anglický lékař William Gilbert při zkoumání magnetismu.

Potenciální (česky polohovou) energie mají tělesa, která se nacházejí v silových polích jiných těles. Setkáme se s ní rovněž u pružně deformovaných těles a poněkud opomíjeným druhem potenciální energie je potenciální energie magnetů. Jedním z mnoha využití potenciální energie magnetů je Gaussovo dělo, které si můžete vyrobit podle uvedeného videa. Název tohoto děla je podle Carla Friedricha Gausse, který formuloval matematický popis elektromagnetického účinku magnetických akcelerátorů.

V roce 1821 vynalezl o Vánocích britský chemik a fyzik Michael Faraday velmi zajímavý a také jednoduchý rotační stejnosměrný elektromotor (v anglické literatuře označovaný jako homopolar motor - vhodné heslo do vyhledávačů). Faraday byl v této době inspirován pokusy dánského fyzika Christiana Oersteda, který objevil souvislost mezi elektrickým proudem a magnetismem. Kolem vodiče protékaného proudem vzniká magnetické pole, které způsobí například vychýlení magnetky v blízkosti tohoto vodiče. Faradaye napadlo, zda by neexistovala i opačná souvislost - z magnetického pole získat elektrický proud.

Vrtat do kovu se dá různým způsobem. Nejčastěji do bývá speciálními vrtáky do kovu, které se vyrábí z rychlořezné oceli válcováním a kováním za tepla, nebo vybroušením z polotovaru o vysoké pevnosti. Vrtání s nimi často způsobuje nepřesnosti ve velikosti , tvaru a hladkosti otvorů. Laserové vrtání zase spotřebuje mnoho energie a jeho používání je drahé. Němečtí vědci z Fraunhoferova institutu objevili novou techniku řezání a obrábění kovů. Místo vrtáků a laseru používají krátké, prudké a směrované pulsy elektromagnetického pole.

Ani prací prášky, které slibují svěží barvy vypraného prádla, nedokážou zabránit postupnému blednutí barev oblečení na slunci. Jak to však umí dělat příroda, když na slunci neblednou barvy pavích per, krovek brouků či křídel motýlů? Tyto barvy nejdou namíchat z žádného pigmentu ani smícháním barev na malířské paletě. Jde totiž o tzv. strukturální barvy, které vznikají ohybem světla na periodických strukturách. Vědcům z jihokorejské Seoul National University a americké University of Karolina  se podařilo namíchat velmi neobvyklý inkoust, jenž dokáže napodobit dosud neuchopitelné strukturální barvy, které jsme obdivovali jen v přírodě. Takovéto barvy mají fantastické uplatnění pro různé přepisovatelné piktogramy a značky. Není vyloučeno, že si v budoucnu vymalujete pokoj strukturální barvou a až vás přestane bavit, za pomoci magnetického pole změníte barvu na jinou.

Dokážete si předsavit něco jako magnetický plyn? Feromagnetismus  látek se projevuje pouze, když je materiál v krystalickém stavu. Feromagnetická látka se v kapalném či plynném stavu chová jako látka paramagnetická. Tak tyto dvě předchozí věty už nejsou tak docela pravda. Učebnice fyziky se budou stále muset opravovat a přepisovat.  Ptáte se proč? Vědcům z MIT se poprvé podařilo pozorovat feromagnetismus v "atomovém plynu" lithia ochlazeném těsně nad absolutní nulu. Feromagnetismus tedy zřejmě není vlastností struktury látky, jak se doposud soudilo.

Zatímco elektrické náboje se běžně kolem nás mohou vyskytovat odděleně jako takzvané monopóly, u magnetického pole žijeme dosud v představě, že každý magnet má dva póly. Pokud se budeme snažit rozdělit magnet vždy na menší a menší části, budou stále vznikat magnety se severním a jižním magnetickým pólem a tyto póly již dál nelze oddělit tak, jak je tomu v analogii s elektrickým nábojem. Nejnovější objev fyziků z několika světových laboratoří však v tomto směru poněkud překvapil. Bylo totiž pozorováno cosi, co magnetické monopóly připomíná. 

Velkými a neustálými žrouty elektrické energie v našich domácnostech jsou lednička a mraznička. Bez nich si už nedokážeme náš život vůbec představit. Klasická lednička pracuje na principu  stlačení a prudkého rozpínání chladícího média, kterým je plyn. Nejprve byly ledničky plněny freony, ale to se nám vymstilo v podobě neustále se rozšiřujících ozónových děr v atmosféře.  Při stlačování se plyn zahřívá a toto teplo se odvádí do okolí (lednička topí v místnosti, kde stojí), zatímco při rozpínání plyn ochlazuje vnitřek ledničky. Nový druh ledniček však může být chlazen magneticky.

Spintronika je nový kvantově fyzikální obor na pomezí magnetismu a elektroniky, který patří do nanofyziky a těší se jako každý nový obor velkému zájmu výzkumu i aplikacím zejména ve sdělovací a výpočetní technice. Podstatou spintroniky je  řízení a ovládání proudu jen  magnetické charakteristiky  částic a sice magnetických momentů, kterým také říkáme spiny.V klasické elektronice  se spiny  částic (nejčastěji elektronů) neuvažují. ve spinoelektronice  se užívá tzv. spinový stupeň volnosti.

Pokud máme k dispozici hliníkové, niklzinkové či měděné mince popřípadě plastové žetony do nákupních košíků, můžeme s nimi dělat zajímavé pokusy. Při pohybu vodiče v magnetickém poli se v něm indukuje napětí. Toto napětí vytvoří ve vodiči vířivé indukované proudy, které si můžeme představit jako miniaturní víry, Podle objevitele Jeana Bernarda Leona Foucaulta (1819 - 1868)  nesou také název Foucaultovy proudy.