Magnetické pole Země není příliš silné. V našich zeměpisných šířkách je hodnota magnetické indukce magnetického pole Země řádově v desítkách mikrotesla, zatímco v blízkosti trvalých magnetů  se hodnota pohybuje řádově v desetinách tesla.  Lidé tak magnetické pole Země bez pomoci například magnetky nevnímají. Ovšem u zvířat je to poněkud jinak. Některá zvířata se podle magnetického pole Země úspěšně orientují - například některé druhy  ptáků, netopýrů, hlodavců či velryb. Vědci dokonce ze satelitních snímků vypozorovali, že pasoucí se krávy nebo spárkatá zvěř se na loukách přednostně postaví severojižním směrem. Čeští vědci přišli nyní s objevem, že i lišky se při lovu zřejmě orientují podle magnetického pole Země.  

Hallův jev patří mezi galvanomagnetické jevy. Objevil jej v roce 1879 Edwin Herbert Hall (1855-1938), který ještě  jako student na Univerzitě Johnse Hopkinse v Baltimoru dokázal, že je možné pomocí magnetického pole vychylovat vodivostní elektrony, které se pohybují ve vodiči. Dnes má tento jev mnoho rozličných využití.

Gramofonová deska dnes už patří mezi archaické záležitosti k uchovávání zvuku. Její rozmach skončil někdy v 80-tých letech minulého století. Nedají na ní dopustit mnozí hudební fandové a někteří DJové ji považují za nenahraditelnou. Nicméně je stále docela zajímavé, jak vypadá její povrch a jak se do ní dostane záznam, který se pak reprodukuje. Elektronický mikroskop nám povrch gramodesky názorně odhaluje.  

Společenské hry mohou být založeny i na docela běžných fyzikálních jevech jako je například magnetické pole. Jde o hru Polarity, která sice vznikla už v roce 1985, ale k nám se dostala až v posledních letech. Marketing na tuto hru tvrdí, že je to hra, kde se magnetické síly kombinují s manuální dovedností a strategickým myšlením, aby přinesly herní zážitek, jaký nemá obdoby.

Známou skutečností je, že se netopýři orientují pomocí ultrazvuku a s jeho pomocí rovněž loví kořist. Vědci však přišli na to, že se zřejmě orientují podle magnetického pole Země a jejich vnitřní kompas si kalibrují podle polohy Slunce na obloze, aby se v noci dokázali přesouvat na svá stanoviště.

Pravou příčinu polární záře a její vznik odhalil až roku 1896 norský fyzik Kristian Birkeland. Podle starých poznámek objevil, že polární záře se vyskytují spolu s magnetickými bouřemi a  obvykle, když se na Slunci objeví nějaké skvrny. Ve své hypotéze předpokládal, že Slunce vyvrhuje nabité částice, které jsou zachytávány magnetickým pole Země. Pokusil se svoji hypotézu o vzniku polární záře experimentálně prokázat zařízením zvaným terella. Terrella (v latině znamená "malá země") je malý magnetický model koule představující Zemi. Na její myšlenku přišel ale už dávno před ním anglický lékař William Gilbert při zkoumání magnetismu.

Potenciální (česky polohovou) energie mají tělesa, která se nacházejí v silových polích jiných těles. Setkáme se s ní rovněž u pružně deformovaných těles a poněkud opomíjeným druhem potenciální energie je potenciální energie magnetů. Jedním z mnoha využití potenciální energie magnetů je Gaussovo dělo, které si můžete vyrobit podle uvedeného videa. Název tohoto děla je podle Carla Friedricha Gausse, který formuloval matematický popis elektromagnetického účinku magnetických akcelerátorů.

V roce 1821 vynalezl o Vánocích britský chemik a fyzik Michael Faraday velmi zajímavý a také jednoduchý rotační stejnosměrný elektromotor (v anglické literatuře označovaný jako homopolar motor - vhodné heslo do vyhledávačů). Faraday byl v této době inspirován pokusy dánského fyzika Christiana Oersteda, který objevil souvislost mezi elektrickým proudem a magnetismem. Kolem vodiče protékaného proudem vzniká magnetické pole, které způsobí například vychýlení magnetky v blízkosti tohoto vodiče. Faradaye napadlo, zda by neexistovala i opačná souvislost - z magnetického pole získat elektrický proud.

Vrtat do kovu se dá různým způsobem. Nejčastěji do bývá speciálními vrtáky do kovu, které se vyrábí z rychlořezné oceli válcováním a kováním za tepla, nebo vybroušením z polotovaru o vysoké pevnosti. Vrtání s nimi často způsobuje nepřesnosti ve velikosti , tvaru a hladkosti otvorů. Laserové vrtání zase spotřebuje mnoho energie a jeho používání je drahé. Němečtí vědci z Fraunhoferova institutu objevili novou techniku řezání a obrábění kovů. Místo vrtáků a laseru používají krátké, prudké a směrované pulsy elektromagnetického pole.

Ani prací prášky, které slibují svěží barvy vypraného prádla, nedokážou zabránit postupnému blednutí barev oblečení na slunci. Jak to však umí dělat příroda, když na slunci neblednou barvy pavích per, krovek brouků či křídel motýlů? Tyto barvy nejdou namíchat z žádného pigmentu ani smícháním barev na malířské paletě. Jde totiž o tzv. strukturální barvy, které vznikají ohybem světla na periodických strukturách. Vědcům z jihokorejské Seoul National University a americké University of Karolina  se podařilo namíchat velmi neobvyklý inkoust, jenž dokáže napodobit dosud neuchopitelné strukturální barvy, které jsme obdivovali jen v přírodě. Takovéto barvy mají fantastické uplatnění pro různé přepisovatelné piktogramy a značky. Není vyloučeno, že si v budoucnu vymalujete pokoj strukturální barvou a až vás přestane bavit, za pomoci magnetického pole změníte barvu na jinou.