Ani prací prášky, které slibují svěží barvy vypraného prádla, nedokážou zabránit postupnému blednutí barev oblečení na slunci. Jak to však umí dělat příroda, když na slunci neblednou barvy pavích per, krovek brouků či křídel motýlů? Tyto barvy nejdou namíchat z žádného pigmentu ani smícháním barev na malířské paletě. Jde totiž o tzv. strukturální barvy, které vznikají ohybem světla na periodických strukturách. Vědcům z jihokorejské Seoul National University a americké University of Karolina  se podařilo namíchat velmi neobvyklý inkoust, jenž dokáže napodobit dosud neuchopitelné strukturální barvy, které jsme obdivovali jen v přírodě. Takovéto barvy mají fantastické uplatnění pro různé přepisovatelné piktogramy a značky. Není vyloučeno, že si v budoucnu vymalujete pokoj strukturální barvou a až vás přestane bavit, za pomoci magnetického pole změníte barvu na jinou.

Dokážete si předsavit něco jako magnetický plyn? Feromagnetismus  látek se projevuje pouze, když je materiál v krystalickém stavu. Feromagnetická látka se v kapalném či plynném stavu chová jako látka paramagnetická. Tak tyto dvě předchozí věty už nejsou tak docela pravda. Učebnice fyziky se budou stále muset opravovat a přepisovat.  Ptáte se proč? Vědcům z MIT se poprvé podařilo pozorovat feromagnetismus v "atomovém plynu" lithia ochlazeném těsně nad absolutní nulu. Feromagnetismus tedy zřejmě není vlastností struktury látky, jak se doposud soudilo.

Zatímco elektrické náboje se běžně kolem nás mohou vyskytovat odděleně jako takzvané monopóly, u magnetického pole žijeme dosud v představě, že každý magnet má dva póly. Pokud se budeme snažit rozdělit magnet vždy na menší a menší části, budou stále vznikat magnety se severním a jižním magnetickým pólem a tyto póly již dál nelze oddělit tak, jak je tomu v analogii s elektrickým nábojem. Nejnovější objev fyziků z několika světových laboratoří však v tomto směru poněkud překvapil. Bylo totiž pozorováno cosi, co magnetické monopóly připomíná. 

Velkými a neustálými žrouty elektrické energie v našich domácnostech jsou lednička a mraznička. Bez nich si už nedokážeme náš život vůbec představit. Klasická lednička pracuje na principu  stlačení a prudkého rozpínání chladícího média, kterým je plyn. Nejprve byly ledničky plněny freony, ale to se nám vymstilo v podobě neustále se rozšiřujících ozónových děr v atmosféře.  Při stlačování se plyn zahřívá a toto teplo se odvádí do okolí (lednička topí v místnosti, kde stojí), zatímco při rozpínání plyn ochlazuje vnitřek ledničky. Nový druh ledniček však může být chlazen magneticky.

Spintronika je nový kvantově fyzikální obor na pomezí magnetismu a elektroniky, který patří do nanofyziky a těší se jako každý nový obor velkému zájmu výzkumu i aplikacím zejména ve sdělovací a výpočetní technice. Podstatou spintroniky je  řízení a ovládání proudu jen  magnetické charakteristiky  částic a sice magnetických momentů, kterým také říkáme spiny.V klasické elektronice  se spiny  částic (nejčastěji elektronů) neuvažují. ve spinoelektronice  se užívá tzv. spinový stupeň volnosti.

Pokud máme k dispozici hliníkové, niklzinkové či měděné mince popřípadě plastové žetony do nákupních košíků, můžeme s nimi dělat zajímavé pokusy. Při pohybu vodiče v magnetickém poli se v něm indukuje napětí. Toto napětí vytvoří ve vodiči vířivé indukované proudy, které si můžeme představit jako miniaturní víry, Podle objevitele Jeana Bernarda Leona Foucaulta (1819 - 1868)  nesou také název Foucaultovy proudy.

....vznik domény.....>>

Běžné magnety jsou vyráběny z feromagnetických látek. Patří mezi ně především železo, kobalt a nikl. Feromagnetické látky jsou složeny z paramagnetických atomů, ale v takovém uspořádání, že výrazně zesilují magnetické pole. Jejich relativní permeabilita je mnohem větší než 1. Slabým magnetickým polem lze u nich vyvolat takové uspořádání atomů, že se magnetické pole zesílí a dojde ke magnetování látky. Magnetické pole ve feromagnetické látce zůstává, i když vnější pole zanikne. Příčinou magnetizace látky je působení sil mezi sousedními atomy. Jejich vlivem nastává i bez vnějšího magnetického pole souhlasné uspořádání magnetických polí v malé oblasti látky. Při této samovolné magnetizaci vznikají v látce zmagnetované mikroskopické oblasti (o objemu 0,001 – 10 mm3) nazývané magnetické domény, které jsou orientovány nahodile. Působením vnějšího magnetického pole se tyto domény orientují souhlasně a látka získává vlastnosti magnetu. Při tomto ději se objem domén postupně zvětšuje, až při jejich souhlasném uspořádání doménová struktura mizí - látka je magneticky nasycena.

Klasické ohřívání potravin na plynovém či elektrickém sporáku začíná být  poslední dobou čím dál více vytlačováno indukčním ohřevem. V kuchyních se objevila sklokeramická deska s indukčním ohřevem. Jedná se o úsporný zdroj tepla, který pracuje na principu zákona o elektromagnetické indukci. Hlavní výhodou ohřevu je snížení tepelných ztrát, protože se ohřívá přímo dno kovové nádoby (u zbylých typů se nejdříve ohřívá plotýnka a ta poté předává teplo nádobě).

Pokus uveřejněný na videu vypadá na první pohled docela jednoduše a navíc poměrně záhadně. Na krabici, která později působí jako pomyslná startovací dráha, je na průhledné plošce roztočena káča.  Ploška je zvednuta do výšky a z roztočené káče se najednou stává levitující těleso přimomínající létající minitalíř UFO.

Existují kapaliny, u nichž se významně projevuje interakce mezi kapalinou a magnetickým polem. Tyto kapaliny se tak staly materiály, které nalézají výhodné využití v různých oblastech techniky, biochemie a lékařství, a lze očekávat, že se v budoucnu budou rozšiřovat jejich aplikace. Vznikl obor nazývaný ferohydrodynamika, který zkoumá interakci mezi magnetickým polem a magneticky polarizovatelnou, elektricky nevodivou kapalinou.