Už od roku 1870 mnozí lidé uznávají mýtus, že špenát je velkou zásobárnou železa. V tomto roce byla totiž doktorem E. von Wolfem publikována práce, kde uvedl, že špenát má 10x více železa než ostatní listová zelenina. Tento mýtus podpořil  ve 30. letech minulého století svými ocelovými svaly známý animovaný hrdina Pepek námořník, který svou sílu získával pořádáním konzerv s touto potravinou. Ani když se v roce 1937 v Německu přišlo na to, že špenát má jen desetinu množství železa, které se u něj původně předpokládalo, nepřestali lidé věřit, že špenát je zásobárnou železa.  E. von Wolf prý způsobil tento omyl nechtěným posunem desetinné čárky. Ale železo obsahují v překvapivé míře i jiné potraviny,  a když na ně zapůsobíme magnetem, pak jsme najednou překvapeni výsledkem experimentu.

Na dražší zboží upevňují prodavači v obchodech nejrůznější bezpečnostní ochranné  prvky, které mají zabránit jeho odcizení. K dispozici je dnes velký výběr bezpečnostních etiket a ostatních prvků, které aktivním či pasivním způsobem chrání před krádeží zboží. Jednou z mnoha možností je tzv. tvrdá etiketa, která je ke zboží (nejčastěji textil, kožené výrobky, sportovní potřeby, hračky...) připevněna a u pokladny je při placení odstraněna. Jak funguje tvrdá etiketa?

Mendocino motor levituje ve svém magnetickém poli a patří k zařízením, která ke své činnosti potřebují světelnou energii. Myšlenka světlem poháněného motoru bez komutátoru, kde solární články budou přímo pohánět jednotlivé cívky motoru, byla poprvé popsána Darylem Chapinem v experimentu z roku 1962. Chapin totiž už v roce 1954 v Bell Labs  spolu se svými kolegy Calvinem Fullerem a Geraldem Pearsonem získali patent na křemíkový solární článek.  Místo použití magnetické levitace Chapinova verze motoru používala skleněný válec na hrotu jehly jako ložiska s nízkým třením.

Laplaceovy kolejnice je francouzské označení pro učební pomůcku k demonstraci účinku magnetického pole na vodič, kterým prochází elektrický proud. Skládá se ze dvou rovnoběžných vodičů, které jsou připojeny ke zdroji elektrického proudu o velké hodnotě.

Obrovský automobilový provoz a nekvalitní materiály pro stavbu silnic jsou příčinou statisíců děr, podélných spojů a prasklin ve vozovce. Národním sportem je dnes jejich dokumentace a zasílání na server vymoly.cz. Tento projekt upozorňuje na havarijní stav vozovek a snaží se pomáhat k efektivnější nápravě tohoto stavu. Řidiči však mají nyní naději na zlepšení stavu silnic. Nizozemští vědci z Technologické univerzity v Delftu totiž vyvinuli asfalt, který se sám opraví.

Vyřazený počítač poskytuje před svým zrecyklováním spoustu součástek, ze kterých se dá ledacos použít a dokonce z nich můžete vyrobit "perpetuum mobile". Autor videa k získání věčného samohybu, které nepřijímá žádnou energii a přesto neustále koná práci, použil ventilátor ze zdroje počítače. Nejprve nám předvádí, z čeho se ventilátor skládá. Po rozebrání a následném oddělání plastové vrtulky spatříme jeho útroby.  Na středovém trnu základny je nalisována destička s elektronikou, na ní jsou upevněny 4 cívky, které se otáčejí v magnetickém poli permanentních magnetů. Snadné otáčení vrtulky ventilátoru umožňuje ložisko. K otáčení vrtulky  je však nutné ventilátorek zapojit na zdroj stejnosměrného napětí – třeba baterii. Pak však autor předvádí něco neskutečného – ventilátor běží i bez elektrického zdroje.

- 

Zařízení, které je považováno za jeden z prvních modelů elektrického motoru poháněného stejnosměrným proudem, sestrojil v roce 1822 anglický matematik a fyzik Peter Barlow (1776 – 1862). Dostalo po něm pojmenování Barlowo kolečko nebo Barlowův kolový motor.

Jeden z prvních elektrických motorů sestavil na Vánoce roku 1821 Michael Faraday. Využil inverzního jevu k pokusu, který objevil Oersted . Ten objevil, že v okolí vodiče procházejícího proudem je magnetické pole, které způsobí například vychýlení magnetky. Nadšení, který Faradayův model elektrického motoru vyvolal u jeho tehdy z kuchyně přivolané manželky Sáry, vedlo k tomu, že mezitím spálila tradičního vánočního krocana...

Peníze se padělají odjakživa, na tom není nic překvapujícího. U papírových bankovek je celá řada ochranných prvků, které slouží k tomu, abychom mohli bezpečně rozeznat pravou bankovku od padělku a aby národní banky ztížili případným padělatelům jejich práci. Samotné bankovky mají tři stupně ochrany. Pro nejširší veřejnost jsou určeny prvky první skupiny viditelné pouhým okem, ochranné prvky druhé skupiny zjistitelné jednoduchými pomůckami jsou určeny pro subjekty přijímající hotovosti třeba na přepážkách. Ochranné prvky třetí skupiny, zjistitelné jen složitějšími přístroji a senzory, jsou určeny profesionálům a pro automatizované zpracování peněz. Jedním ze zajímavých ochranných prvků je magnetismus bankovky.

Použití elektromagnetické levitace umožňuje bezkontaktní způsob přepravy, jehož výhodami jsou vysoká cestovní rychlost a větší komfort pro cestující než u klasických způsobů hromadné dopravy. Tato neustále vyvíjená technologie má název Maglev, označující zkratku vzniklou ze slov magnetická levitace. Technologie Maglev má jenom minimální podobnost s konvenční vlakovou dopravou a vyžaduje svou specifickou dopravní infrastrukturu. V současné době se používají tři rozdílné způsoby levitace, které se odlišují technologií a také tvarem profilu dráhy.  První z nich je založen na elektromagnetické levitaci (EMS electromagnetic suspension). Byl vyvinut v Německu a vozidla takto poháněná, jsou označována Transrapid. Druhý využívá elektrodynamickou levitaci, jeho původ je v Japonsku a označuje se EDS (electrodynamic suspension). A třetí, zatím nejnovější technologie, je založena na využití permanentních magnetů (Inductrack).