Určování těžiště těles řešil už Archimédes. Podařilo se mu určit těžiště trojúhelníku či těžiště rovnoběžníku. Také Galileo Galilei se jako student zabýval problémem těžiště. Těžiště tělesa (centrum gravitatis – střed hmotnosti) je působiště tíhové síly působící na tuhé těleso v homogenním tíhovém poli.

Pohyb planet (i dalších těles sluneční soustavy v centrálním gravitačním poli) je dán fyzikálními zákony pohybu těles v gravitačním poli. Tyto zákony mechaniky a gravitační zákon formuloval v 17. století Newton. Zákonitosti pohybu planet však objevil o více než půl století dříve německý astronom Johanes Kepler pobývající na dvoře císaře Rudolfa II. Vycházel ve své době z velmi přesných a systematických pozorování poloh Marsu na hvězdné obloze, která koncem 16. století vykonal dánský astronom Tycho Brahe. Keplerovy zákony byly nejprve objeveny empiricky (bez fyzikálního zdůvodnění). Svůj pravý fyzikální obsah dostaly tyto tři zákony až později.

Evropští astronomové budou proměřovat tvar Země. Nejde o nějaký aprílový žert. Snad nikdo si dnes nemyslí, že Země je placka. Dnes však víme, že Země nemá tvar koule. Protože se na různých místech od tohoto tvaru odchyluje, začalo se tomuto tvaru říkat geoid. Pokud se to trochu přežene, mohla by se Země kreslit spíše jako brambora.

Když mají v obchodech vystavené kokosové ořechy s akční cenou, je celkem zajímavé si všímat, jak je kupující berou do ruky a pak pokládají zpět s nerůznějšími komentáři. Důvodem nedůvěry koupit si toto ovoce je nejspíše problém, jak kokos otevřít. Ti, kteří jej obvykle kupují, mají doma připravené těžké kladivo, vrtačku nebo pilku. Ale nejde to i jinak? Jednodušeji?

Běžná rychlost dosahovaná dnes lidmi při cyklistice, skocích na laně či na lyžích mnohým jedincům nestačí. Mnohým přináší adrenalinové opojení sport zvaný Speed-skiing. Za 7 sekund zde dosahují tito extrémní sjezdaři rychlostí kolem 200 km/h. Při jízdě vydávají zvuk, který vzdáleně připomíná stíhačku, jejich zorný úhel se zmenší na minimum a brzdná dráha bude skoro kilometr.

Konečně se na českém internetu objevují i fyzikální aplikace, které vymýšlejí samotní studenti pro studenty. Celkem zdařilým počinem je multimediální prezentace "Gravitační pole".

Tato prezentace, kterou si můžete stáhnout v různých verzích na internetu, popisuje vztahy a pohyby těles v gravitačním poli Země i Slunce. Texty jsou doplněny fyzikálními vzorci a obrázky. Navíc si můžete vědomosti otestovat na řešených fyzikálních úlohách (U). Co asi nejvíce v prezentaci oceníte jsou simulace pohybů těles (S), které můžete ovlivnit dosazením vlastních vstupních veličin.

Ani fyzika se vyhne nejrůznějším báchorkám a pověstem. Asi nejznámější pohádka je o Isaacu Newtonovi, který na svůj objev gravitačního zákona přišel po pádu jablka ze stromu nejlépe přímo na svou hlavu. Pravda je však asi někde úplně jinde...

Pod vlivem Archimédova zákona se zdá, že lidské tělo díky své hustotě (kolem 1000 kg/m3) se nemůže potopit v kapalině, která má mnohem větší hustotu (1500 – 2500 kg/m3) a tou jistě bažina bude. Zrádnost bahna většiny bažin spočívá v tom, že to není klasická newtonovská tekutina, podobně jako jí jsou voda, benzin, líh, glycerin.... Zcela jinak se chová olej, smůla, želatina, těsto, zmrzlina a třeba i bahno. Jmenované "kapaliny" patří mezi bighamovské – plastické kapaliny.

Při svém slavném pokusu nechal Newton roztáčet vědro naplněné vodou a zavěšené na stočeném laně a pozoroval, jak se mění tvar vodní hladiny. Protože voda je vazká newtonská kapalina, zůstává její hladina zpočátku vodorovná a nehybná. Postupně se pak dostává do pohybu, jak přejímá hybnost od stěn vědra a nakonec se pohybuje spolu s vědrem. Její hladina zaujme přitom tvar rotačního paraboloidu.

Sedíte takhle ve vlaku ve stanici a koukáte z okna. Konečně se vlak rozjíždí, jenomže to není ten vlak ve kterém sedíte, ale ten na vedlejší koleji. Dokonalé zmatení smyslů. Stav klidu a rovnoměrného přímočarého pohybu jsou nerozlišitelné. Jsme-li uvnitř vagonu se staženými záclonkami na oknech a vlak se pohybuje rovnoměrně přímočaře bez jakýchkoliv otřesů, nemůžeme žádným způsobem rozhodnout, zda vlak stojí, nebo se pohybuje.