Stále se máme od přírody co učit. Inspirací pro techniky může být například madagaskarský pavouk Caerostris darwini z čeledi křižákovití. Materiál, ze kterých tká své sítě, je považován za nejpevnější biomateriál na světě.

Efektní pozorování Brownova pohybu nebo života nálevníků v kapce vody můžete provádět i bez drahého mikroskopu. Pokud vlastníte laserové ukazovátko můžete dokonce tyto jevy sledovat  ve větší skupině najednou na stěně pokoje. Určitě to bude zajímavější než mnohé televizní programy.

Způsobů, jak se zbavit vousů a chloupků, je mnoho. Přesto stále vedou obyčejné žiletky. Holení s nimi je rychlé, cenově přijatelné, především bezbolestné a obejde se už i bez krvácejících ranek. Co vede muže a díky kvalitním holícím čepelím i ženy, aby používali žiletky? Moderní, dokonale nabroušená žiletka totiž za sebou zanechává hladkou pokožku a perfektně seříznuté vousy či chloupky.

Léto je dobou potápění. Pod vodou rádi pozorujeme živočichy, rostliny a prostředí, ve kterém se nalézají. A aby lidské oko něco pod vodou vidělo, je nutné, aby mezi okem a vodou byl vzduch. Koupíme si tedy potápěčské brýle a myslíme si, že máme vystaráno.  Ale omyl, brýle se nám zamlžují a ani s jejich pomocí toho pod vodou moc nevidíme. Existují sice nejrůznější spreje a vodičky, které zamlžování brání a mnohé typy potápěčských brýlí se rovněž vyrábí se skly s úpravou proti mlžení. Jak si tedy poradit?

Pokud bychom chtěli vytvořit bublinu ze samotné vody, tak se nám to nepovede, protože molekuly vody jsou k sobě přitahovány velkou silou. Ta brání rozmístění molekul natolik, že nemohou vytvořit tenký povrch. Když ovšem přidáme do vody saponát, sníží se její povrchové napětí a to umožní vytvořit tenký povrch bubliny. Povrchové napětí však stále drží kulatý tvar bubliny. To je proto, že bublina se snaží mít co nejmenší povrch a tím je právě povrch koule.

Na počátku 80-tých let minulého století se začaly v kancelářích objevovat lepivé žluté papírky s nejrůznějšími vzkazy. Dají se nalepit prakticky na všechno a tak si je lepíme do knih a dokumentů, k monitorům počítačů, na nábytek či ledničku, aby zkrátka byli na očích a připomínali nám další činnost. Tyto "Post-it" lístečky spatřily světlo světa úplnou náhodou v laboratořích ve St. Paul v Minnesotě a letos slaví 30 let..

Možná jste si všimli, že na stěnách skleničky s alkoholem se vytvoří nad jeho hladinou kruh čiré vrstvičky tekutiny, ze kterého se tvoří kapky vracející se zpět do kapaliny. Zprvu to bylo pozorováno u vína s vysokým obsahem alkoholu a proto se používalo označení jako: slzy vína, záclony, nohy vína nebo kostelní okna. Tento jev bývá označován jako Marangoniho efekt  (Marangoniho nestabilita). Poprvé byl zjištěn v roce 1885 u jevu "slzy vína” pozorovaném Jamesem Thomsonem - bratrem známého fyzika Lorda Kelvina. Jednalo se o kapky alkoholem bohaté kapaliny, vznášející se nad meniskem hladiny vína ve skleničce. Název však získal od jména italského fyzika Carla Marangoniho.

Spojení vědy a umění umožňuje zachytit krásy přírody, kterých bychom si běžně nevšimli.  Fyzikální jevy se stávají inspirací vědců - umělců. Jedním z nich je Martin Waugh, který zachycuje  pomocí vysokorychlostní fotografie tajuplný svět kapaliny. Waugh nepoužívá žádné speciální kamery nebo objektivy, vystačí si s fotoaparátem Canon 5D a s 180 mm makroobjektivem. Při snímání využívá vysokorychlostní fotografické techniky. Závěrku fotoaparátu nechává otevřenou v zatemnělé místnosti poměrně dlouhou dobu a používá blesk s elektronickým časovačem trvající asi 50 mikrosekund.

Brownův pohyb - chování pylových zrníček Lohanky (Clarkia pulchella)  v kapce vody pod mikroskopem byl znám už od roku 1827. Tehdy jej pozoroval anglický botanik Robert Brown, ale protože vědecký svět nevěděl o existenci molekul, nedokázal pohyb částic pylu dlouhou dobu nikdo uspokojivě vysvětlit. Vědci se domnívali, že  pohyb malých částeček rozptýlených ve vodě nebo v plynu je způsoben třeba vnitřními prouděním souvisejícím s vypařováním kapaliny nebo vlivem působení světla. Když v roce 1905 Albert Einstein vysvětlil Brownův pohyb, domníval se, že  rychlost Brownových částeček v kapalině nepůjde nikdy zjistit neboť se zkracujícím časem se bude blížit okamžitá rychlost částic k nekonečně velkým hodnotám. Časopis Science Express nyní zveřejnil výsledky experimentů amerických vědců, kterým se podařilo najít způsob jak změřit okamžitou rychlost Brownova pohybu v plynech, kde je řádově pomalejší.  

Pravému šampaňskému dává punc kvality jeho přirozená perlivost. Ve víně je obsaženo velké množství oxidu uhličitého, který vytváří v láhvi přetlak až 6x větší než je atmosférický tlak. Po nalití perlivého vína do sklenic se začnou tvořit řetězce bublinek, které stoupají ve sloupečcích  směrem vzhůru. Fyzikové až doposud vysvětlovali vznik těchto řetězců bublinek mikroskopickými vadami na vnitřním povrchu sklenice. Francouzský student fyziky university ve francouzském Reims Gérard Liger-Belair uveřejnil v časopise Scientific American svoji hypotézu o vzniku těchto bublinek. Problematikou tvorby bublin ve víně se totiž zabývá přes 10 let .