Dnešní den (první jarní sobota), se na vrcholu Velké Javořiny  v Bílých Karpatech zapálí přesně ve 20 hodin hranice a odtud se rozeběhne světelný signál, který by měl podle organizátorů proběhnout celou Českou republikou. Organizátoři se označují za čerty, kteří v keltských dobách byli strážci posvátných míst na kopcích v krajině. Kopce se od dávných dob využívaly pro signalizaci nebezpečí a předávání zpráv dále do vnitrozemí. I když je tato akce organizátory nazývána jako "Keltský telegraf", o pravý ohňový telegraf nepůjde.

Chůze po vodní hladině bývá vykládána jako zázrak.  Zaznamenán byl v Novém zákoně  (v Janově evangeliu 6:16-21 ), kde je popsáno, jak Ježíš kráčí po vodě. Také v dalších náboženstvích (budhistické a hinduistické texty) se tento magický prvek objevuje. Po svém se s tímto úkolem vypořádal Leonardo da Vinci, který v  Codexu atlanticus nakreslil člověka stojícího na plovácích, vyvažujícího svou křehkou rovnováhu opěrnými hůlkami s plováky. Není divu, že chůze člověka po vodní hladině stále provokuje k tomu, aby ji uskutečnil. Několika kouzelníkům se to skutečně podařilo, ale samozřejmě, že jde o trik.

Revoluci do techniky fotografování přináší podivný krabicový 11 cm dlouhý fotoaparát společnosti Lytro. Fotoaparát s minimálními ovládacími prvky (spoušť, dotykový posuvník pro zoomování a vypínač) má své jedné straně tubusu optiku a na druhé malý LCD displej, který slouží jako hledáček optická část přístroje. Fotoaparát Lytro vyvinul Ren Ng, který technologii fotografování s pomocí světelného pole zpracoval jako svou dizertační práci na Stanfordské univerzitě a na jejím zlepšování pracoval po dobu šesti let.  

S lomem světla si po svém pohrává Jesse Zanzinger. Do stojanu upevní kádinku zřejmě s vodou  a pod ní rozsype kartičky s písmeny abecedy a číslicemi. Do kádinky nalije trochu olejovité kapaliny a výsledek svého snažení  pak zachytil objektivem kamery.  Vznikla zajímavá optická animace.

Kouzelníci tento trik často používají - nechají viditelný předmět zmizet. Jejich iluze často spočívá ve vhodném zamaskování předmětu, používání černého podkladu nebo zrcadel k tomu, aby nám ošálili zrak. Také vědci se snaží nejrůznějšími experimenty vyrobit něco jako plášť neviditelnosti.a částečně se jim to podařilo zatím v kapalině.

Až někdy budete na Filipínách, můžete zpozorovat ve střechách z vlnitého plechu na obydlích chudých Filipínčanů vyčuhující petlahve. Je to skutečně podivné, aby ve střeše, která má chránit obyvatele stavby před deštěm, byly vyvrtány otvory a vyzdobeny lahvemi. Jaký význam má toto použití petlahví?

Oči jsou naším důležitým smyslovým orgánem.  Zrakem vnímáme okolní svět. Zobrazené předměty procházejí optickou soustavou oka, která je tvořena především spojnou čočkou, sklivcem a sítnicí. Na ní také vzniká obraz, který je zmenšený, skutečný, ale převrácený. Párový zrakový nerv vychází ze slepé skvrny na sítnici a přenáší zrakovou informaci z oční sítnice do zrakových center mozku, kde je otočen a vnímán se stejnou orientací jako realita. Pokud zavřeme oči nedopadá světlo na buňky sítnice a náš mozek vnímá tmu. Proč však při promnutí unavených zavřených očích máme před očima ohnivé mžitky?

Pileus (čepička nebo také čepičkovitý) patří mezi průvodní oblaky. Jak jeho název napovídá, má tvar jakési čepice, která se často nalézá nad vrcholky kupovitých mraků nebo nimi dokonce prorůstá. Často lze pozorovat i několik těchto průvodních oblaků nad sebou. Aby ale okraj tohoto mraku zářil duhovými barvami je poměrně vzácné.  

Při pohledu z pláže na moře vidíme dno čistého moře jen v naší bezprostřední blízkosti. Postupně se nám dno moře ztrácí, povrch hladiny vody tmavne a na jeho dálném horizontu se nám jeví vodní hladina mnohem tmavší než v naší blízkosti. Vysvětlit tuto skutečnost tím, že je tam moře nejhlubší a tedy i nejtmavější, nebude správné, pokud se zrovna nebudeme dívat na moře z letadla.

Netradiční atrakcí posledního desetiletí je luminárium.  Už z venku se jedná o podivné originální nafukovací stavby různých velikostí,  tvarů a členění. Jsou to různé tunely, zámotky,  barevné špičaté či  rohové kopule, které jsou ukotvené k zemi proti větru. Někomu mohou  připomínat netradiční cirkusové šapitó jinému zase spletitý a propojený labyrint chodeb či podivný nafukovací hrad. Uvnitř  však můžete obdivovat zajímavou hru barev a světel. Luminária jsou dílem britských  výtvarníků a architektů vyráběná a provozovaná už téměř deset let po třech desítkách zemí celého světa. Nedávno bylo jedno z nich zapůjčeno a několik dnů otevřeno v Praze na letňanském letišti.