Když jsem se dnes procházel po nepříliš pevném ledu a pořizoval jeho snímky, zaujala mě přes sluneční brýle duhově zbarvená oblačnost. Sluníčko bylo ještě nízko nad obzorem a nad ním se už začínala vrstvit oblačnost, která znamenala brzký příchod fronty se sněhovými přeháňkami. Slunce bylo odstíněno mraky a v oblačnosti nad ním vznikala irizace. Škoda jen, že byla natolik rychlá, že se nedalo pořídit lepší záběry.

Pokud vlastníte chytrý telefon nebo tablet, jistě jste při výběru aplikací do něj vhodných narazili na programy s hologramy. Jde o optické iluze, kdy se obraz z displeje (tvořený objektem zobrazeným ze čtyř stran) rozprostře na čtyři strany vytvořené plastové konstrukce položené na displeji. Plastové konstrukce se dají vyrobit jednoduchým způsobem z průhledné plastové láhve nebo pomocí slepených částí obalů na CD do vhodného tvaru pyramidy. Zobrazením displeje tak v plastové konstrukci vznikne iluze hologramu - prostorového obrazu, který lze vidět ze čtyř různých úhlů. Na jakém triku tato optická iluze funguje?

Mrazivé počasí přináší spolu s nízkými teplotami i zvýšený výskyt ledových krystalků v ovzduší. To spolu se slunečním světlem může způsobovat nejčastější z halových jevů v atmosféře – vznik malého hala spolu s parhelii. Stačí se během dne opatrně dívat na oblohu směrem proti Slunci, případně si při hledání jevu zakrývat Slunce na obloze rukou. Snímek se mi podařilo pořídit při ranní procházce na Vysočině.

V letošním roce přišel Národní památkový ústav s novinkou. Návštěvníkům hradů, zámků a dalších památek umožňuje interiéry památek fotografovat. Většinou za poplatek, ale někde dokonce i zdarma. Přesto bývá na fotografující kladen důležitý požadavek – aby nefotili s bleskem.

První semafor byl uveden do provozu v prosinci 1868 u budovy britského parlamentu. Jenže asi měsíc po jeho instalaci vybuchnul na křižovatce uniklý plyn a popálil blízko stojícího policistu. Na nějaký čas byla tato technická vymoženost zapomenuta. První, semafory řízená křižovatka, byla postavena v roce 1924 na berlínské křižovatce Potsdamer Platz. Jednotlivé barvy byly tehdy umístěny místo pod sebou vedle sebe a ručně je přepínal policista. V Praze začala světelná křižovatka fungovat až v roce 1927. Každý dnes ví, že na semaforu jsou tři barvy: červená, oranžová a zelená. Proč byly vybrány zrovna tyto 3 barvy?

Dírkovou komoru (camera obscura) na Radniční věži ve Znojmě jsem znal pouze z vyprávění. Nezmiňuje se o ní ani aktuální informační materiál, vydaný turistickým informačním centrem ve Znojmě, či wikipedie. Neupozorní na ni ani slečna v pokladně, takže pokud bych se o ní nezmínil sám, tak žádnou další informaci nedostanu. No a na ochozu, kde se nachází, jsem měl velké štěstí – přesvědčil jsem všechny přítomné, aby se tentokrát nekochali výhledem z věže, ale raději zavřeli všechny okenice.

K Velikonocům patří velikonoční kraslice – většinou vyfouknuté vajíčko, které je na svém povrchu vyzdobené nejrůznějšími výtvarnými technikami. Technik zdobení kraslic je nepřeberné množství, ale s využitím moderních technologií lze kraslici nazdobit tak, aby při své rotaci vytvářela zajímavé stroboskopické efekty.

Od 20. února 2016 mají povinnost chodci, pohybující se za snížené viditelnosti mimo obec po krajnici nebo okraji vozovky v místě, které není osvětleno veřejným osvětlením, nosit reflexní prvky. Reflexní prvky jsou vyráběny v nejrůznějších variantách – nejčastěji jako ohebné pásky na ruce či na noze, umístěné ideálně směrem do vozovky. Někdy jsou reflexní prvky také součástí oblečení nebo batohu. Jak reflexní pásky fungují?

V parku milotického zámku nacházejícího se asi 12 km severně od Hodonína najdete zajímavý fyzikální exponát. Nenápadný dřevěný domeček má na své bílé stěně nápis Camera Obscura. Po mnoha stěhováních byl tento domeček usazen v rohu parku tak, aby nepřekážel turistům, kteří si chtějí vyfotit boční stranu zámku. Často však mnozí fotografující neví, že právě v tomto domečku pořídí v dnešní digitální době zajímavou fotografii zámku a ještě pochopí princip optického zobrazení ve fotoaparátu.

Řada lidí kompenzuje svůj špatný zrak jednoohniskovými brýlemi. Jsou -li krátkozrací, pak potřebují brýle s rozptylkami, aby ostře viděli vzdálené objekty. Menší skupina lidí je dalekozrakých. Tito vidí dobře do dálky, ale aby si pohodlně přečetli text v knížce, potřebují v brýlích spojky. Přibližně po 45. roku věku však začíná mít oko akomodační problémy a začíná nezaostřovat  při čtení. Jde o věkem přirozený proces, který bychom neměli zaměňovat s předchozími refrakčními poruchami. Tato vada se nevhodně označuje jako stařecká vetchozrakost, lékaři ji odborně nazývají jako presbyopie. Příčinou bývá kromě únavy akomodačních svalů také i změna pružnosti oční čočky, která mění svou optickou mohutnost. Usazují se v ní látky bílkovinné povahy, které pružnost čočky snižují. Pro mnohé lidi vyvstává nutnost používání dvou brýlí: na blízko a do dálky. Nebo to lze řešit i jinak – multifokálními skly.