Kromě typického barevného duhového oblouku, který vzniká  lomem a vnitřním odrazem slunečního světla na vodních kapkách v atmosféře, existuje i duha docela nenápadná – bílá. Bílá duha, má jen minimálně rozlišené jednotlivé barvy, takže vypadá jako bílý oblouk.  Bílou duhu zaregistrovali mnozí pozorovatelé například v blízkosti severního polárního kruhu nebo mnohem častěji – v mlze.

Představte si, že jdete po ulici s dítětem kolem billboardu a dítě vás upozorňuje, že chlapec na plakátu má modřiny.  Prosím tě, nevymýšlej si, vždyť  mu nic není. Takový rozhovor se může odehrát před  billboardem španělské charitativní organizace Anar.  Na plakátu je skryté poselství pro děti, které dospělí nevidí.

Až budete sledovat východ Měsíce nad obzorem, bude se vám Měsíc jevit nízko nad horizontem mnohem větší a tím pádem i ve vzdálenosti menší než obvykle. Jedná se o takzvanou měsíční iluzi, která je dlouhodobým problémem vědy. Zmiňují se o ní texty zaznamenané v 6. století před naším letopočtem na hliněných tabulkách z knihoven v Ninive a v Babylonu. Aristoteles tuto iluzi mylně přisuzoval zvětšovacím vlastnostem atmosféry. Problém dále zaujal například Leonarda da Vinci, Keplera či Descarta. V 19. století vyšlo najevo, že měsíční iluze je psychologický jev, důsledek poznávacích procesů ležících na pozadí vizuálního prostorového vnímání lidského mozku a patří do kategorie optických klamů. O správném vysvětlení iluze se však stále debatuje a problém tak patří mezi ty dosud nevyřešené.  

Průhledné protihlukové stěny, skleníky, prosklené fasády budov či jen skleněné výplně oken neznamenají pro letící ptáky žádnou překážku. Čiré sklo je pro ptáky prostorem pro volný průlet. Zrcadlová skla navíc odrážejí okolní svět a stávají se pastí, ve které končí život obrovského množství ptáků. Nezabrání tomu ani tmavé siluety dravců, které se na velká skla nalepují. Novinkou je nyní používání průhledných samolepek na sklo s UV efektem.

Trojrozměrně působící optické klamy proslavil v poslední době na internetu tvůrce optických iluzí Brusspup. Principem anamorfózy se původně plastické a trojrozměrné objekty prostým pootočením stávají překvapivě zcela plochými. Další z internetových  optických iluzionistů, který se označuje jako Djanii, tento trik upravil tak, že se původně plochý předmět na papíře pootočením změní v reálný, což dokazuje svými videi.

Internet je nepřebernou studnicí zajímavých nápadů, mezi něž také patří optické iluze. Mezi ty méně známé či dosud opomíjené, patří optické iluze od umělce, který je publikuje pod pseudonymem Brusspup.

Když v polovině 19. století prováděl John Tyndall pokusy s vedením slunečního světla trubicí s vodou procházející přes střechu domu netušil, že na podobném principu budeme dnes využívat optická vlákna. Skutečné optické vlákno ve svých experimentech použil v roce 1952 Narinder Singh Kapany, ale vlákna se skleněným jádrem a pláštěm vyvinuli v roce 1956 na Michiganské Univerzitě  Basil Hirschowitz, C. Wilbur Peters, a Lawrence E. Curtiss, když pomocí nich sestavili první gastroendoskop - optický přístroj pro zobrazení vnitřních dutin. Jednoduchou simulaci principu optického vlákna lze provést s pomocí láhve naplněné vodou a laserového ukazovátka.

Udává se, že lidské oko nedokáže rozpoznat polarizované světlo. Rakouský fyzik a mineralog Wilhelm Haidinger si v roce 1844 při studiu minerálů v polarizovaném světlu všiml zvláštního obrazce, který má zřejmě s polarizovaným světlem souvislost. Slaboučký obrazec má tvar žlutomodrého "čtyřlístku", který je složen ze dvou částí podobných tvarem přesýpacím hodinám. Jedna část má nažloutlou barvu, druhá má barvu světlounce modrou. Rovina polarizace lineárně polarizovaného světla je kolmá na žlutou část obrazce. Tento efekt dostal název Haidengerův snop.

Fyzikální princip vzniku barevné fotografie představil veřejnosti už v roce 1861 skotský fyzik James Clerk Maxwell. Svůj zájem o světlo projevil po seznámení se s experimenty s vnímání m světla lidským okem  Thomase Younga a Hermanna Helmholtze. Maxwell se svými pokusy zaměřil na existenci tří základních barev (červená, zelená a modrá). Potvrdil Youngovu teorii o přítomnosti receptorů lidského oka, citlivých na tyto základní barvy a vysvětlil barvoslepost jako poruchu těchto receptorů. Vysvětlil také, jak přidávání či odebírání množství složek těchto barev produkuje všechny ostatní barvy spojitého spektra.  V  londýnském Royal Institution of Great Britain promítl dne 17. května 1861 prostřednictvím barevných filtrů první barevnou fotografii.