Tak jako trávu máme spojenou se zelenou barvou, oblohu s modrou a zralé jahody s červenou, tak mléko nám asociuje barvu bílou. Mléko je příkladem emulze, která obsahuje tuk, kasein, další sloučeniny vápníku a spoustu vitamínů. Žádná z jeho součástí nemá bílou barvu. Proč má tedy mléko bílou barvu?

V televizních studiích často stojí moderátor před jednobarevným pozadím, na kterém je pomocí klíčování doplněno požadované pozadí. A tak se může v natočených záběrech pohybovat před mapou České republiky a předpovídat počasí nebo debatovat ve studiu umístěném v přírodě či s výhledem na město... Této technice snímání obrazu se říká barevné klíčování (greenscreen, bluescreen, chroma key, color keying atd).  Skládá se v ní kompozice dvou obrazových vrstev do výsledného obrazu. Díky této technice  je v popředí jedné vrstvy (nasnímané zvlášť) před kamerou objekt na scenerii pozadí, které buď ve skutečnosti neexistuje nebo by natáčení na místě bylo příliš nákladné či úplněne vyloučeno. Před kamerou stojí objekt a za ním je jednobarevná nasvícená plocha určité barvy (klíčovací plátno), která slouží k vytvoření druhé vrstvy s výsledným požadovaným pozadím. Proč jsou klíčovací plátna pouze určitých barev?

Voda působením gravitačních sil teče vždy dolů, stéká z vyšších míst na zemském povrchu do nižších míst ve formě potoků či řek. Nejvíce je to patrné ve vodopádech, kde se při svém pádu přeměňuje polohová energie vody na pohybovou. Také z vodovodního kohoutku teče voda dolů do umyvadla,  při pití nám samovolně nápoje tečou do útrob. Jak je možné, že jednotlivé kapky vody mohou levitovat ve vzduchu? Ve videu sledujeme, jak kapky vody padají dolů, v jistém okamžiku levitují ve stejné výšce a pak dokonce se pohybují směrem vzhůru – proti zemské přitažlivosti. Zdá se, že jde o optickou iluzi.

Při vzniku duhy dopadá sluneční paprsek na dešťovou kapku a při jeho přechodu z opticky řidšího prostředí (vzduchu) do opticky hustšího prostředí (voda) dochází nejprve k lomu ke kolmici. Pak paprsek projde kapkou a na druhé straně kapky dojde k jeho úplnému odrazu zpět. Nakonec při průchodu z kapky do vzduchu dochází k dalšímu lomu – tentokrát od kolmice. Úhel, který svírá dopadající a vystupující paprsek se blíží úhlu 42°. Z rovného zemského povrchu je proto možné pozorovat duhu, je-li Slunce méně než 42 stupňů nad obzorem. Takto vzniká hlavní duha.  Pokud by došlo ještě k jednomu úplnému odrazu, pak by vznikla i duha vedlejší.

Už v příštím roce má být otevřen londýnský mrakodrap 20 Fenchurch Street. Mrakodrap má přezdívku Walkie Talkie, podle svého prohnutého tvaru, připomínajícího vysílačku tohoto jména. Má mít 37 pater s vyhlídkovou plošinou na střeše s nejvýše položenou zahradou pro veřejnost v Londýně. Vertikálně prohnutý profil budovy však díky slunečnímu světlu způsobuje nemalé problémy ve svém okolí.

Jednoduchý a přitom zajímavý mikroskop si můžete jednoduše sestrojit pomocí kapky vody, kterou budete prosvěcovat laserovým ukazovátkem. Malá kapka vody bude v experimentu překvapivě fungovat jako sférická čočka s velkým zvětšením. Pozorovat tak můžete objekty obsažené v kapce – nálevníky nebo malé organismy o velikosti 0,2 – 0,5 mm.

Kromě typického barevného duhového oblouku, který vzniká  lomem a vnitřním odrazem slunečního světla na vodních kapkách v atmosféře, existuje i duha docela nenápadná – bílá. Bílá duha, má jen minimálně rozlišené jednotlivé barvy, takže vypadá jako bílý oblouk.  Bílou duhu zaregistrovali mnozí pozorovatelé například v blízkosti severního polárního kruhu nebo mnohem častěji – v mlze.

Představte si, že jdete po ulici s dítětem kolem billboardu a dítě vás upozorňuje, že chlapec na plakátu má modřiny.  Prosím tě, nevymýšlej si, vždyť  mu nic není. Takový rozhovor se může odehrát před  billboardem španělské charitativní organizace Anar.  Na plakátu je skryté poselství pro děti, které dospělí nevidí.

Až budete sledovat východ Měsíce nad obzorem, bude se vám Měsíc jevit nízko nad horizontem mnohem větší a tím pádem i ve vzdálenosti menší než obvykle. Jedná se o takzvanou měsíční iluzi, která je dlouhodobým problémem vědy. Zmiňují se o ní texty zaznamenané v 6. století před naším letopočtem na hliněných tabulkách z knihoven v Ninive a v Babylonu. Aristoteles tuto iluzi mylně přisuzoval zvětšovacím vlastnostem atmosféry. Problém dále zaujal například Leonarda da Vinci, Keplera či Descarta. V 19. století vyšlo najevo, že měsíční iluze je psychologický jev, důsledek poznávacích procesů ležících na pozadí vizuálního prostorového vnímání lidského mozku a patří do kategorie optických klamů. O správném vysvětlení iluze se však stále debatuje a problém tak patří mezi ty dosud nevyřešené.  

Průhledné protihlukové stěny, skleníky, prosklené fasády budov či jen skleněné výplně oken neznamenají pro letící ptáky žádnou překážku. Čiré sklo je pro ptáky prostorem pro volný průlet. Zrcadlová skla navíc odrážejí okolní svět a stávají se pastí, ve které končí život obrovského množství ptáků. Nezabrání tomu ani tmavé siluety dravců, které se na velká skla nalepují. Novinkou je nyní používání průhledných samolepek na sklo s UV efektem.