Chování kostek ledu při chlazení nápojů ve sklenici  zná každý. Led je pevné skupenství vody. Při běžném atmosférickém tlaku tuhne voda na led při teplotě 0°C v šesterečné krystalické soupravě. Většina látek při tuhnutí svůj objem zmenšuje. Výjimkou je však právě voda, která při svém tuhnutí na led svůj objem zvětšuje. U ledu činí je relativní zvětšení objemu až  9 %,  což souvisí s jeho krystalovou strukturou. Krystalová mřížka ledu je totiž prostoupena prostornými kanálky. Led má pak menší hustotu než voda a tak plove na její hladině. Jenže jak se chová led vytvořený z těžké vody?  

Po 3 letech od vlastního měření, zveřejnili nyní vědci na zasedání Americké geofyzikální unie v San Francisku novou nejnižší naměřenou teplotu vzduchu v zemské atmosféře. Během antarktické zimy v roce 2010 byla prostřednictvím satelitního měření družice Landsat 8 naměřena hodnota –93,2 °C. Padl prý tak 30 let starý rekord naměřený sovětskými polárníky v roce 1983 na stanici Vostok –89,2°C.

Kytovci jsou původně suchozemští savci, kteří se plně přizpůsobili na život pod vodou. Ke svému dýchání potřebují vzduch, proto vyplavou na hladinu, aby se ho nadechnuli. Když se pak ponoří pod vodu, dojde k uzavření dýchacích otvorů (nozder). Nozdry mají umístěny přímo na vrcholu hlavy, aby měli co nejsnadnější přístup ke vzduchu. Při svém vynoření často vytváří výtrysky, podle jejichž velikosti, tvaru a úhlu zkušený pozorovatel pozná na velkou dálku druh kytovce. K čemu slouží a jak vznikají pozoruhodné velrybí výtrysky?

Voda je sice pro nás běžnou kapalinou, vykazuje však čím dál více zvláštností. Za normálního atmosférického tlaku tuhne na led při 0°C, přesto bylo vědci z Innsbrucké univerzity experimentálně prokázáno, že může být tekutá i při mnohem nižších teplotách než si dosud umíme představit. Tým rakouských vědců spolu s vědci z Dortmundské technické univerzity zveřejnil  v americkém odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, že voda může být stále tekutá až do nepředstavitelných –157 °C.

Otevřete mrazničku, něco z ní vyjmete ven a zavřete ji. Pak si vzápětí vzpomenete, že ještě něco si z ní potřebujete vzít. Vezmete za její madlo a dveře nejdou vůbec otevřít. Po nějakém čase však  povolí a mnohdy se zvýšenou silou dvířka otevřete. Co dveře mrazničky drží?  Na vině je těsnění mrazničky.

E340 je označení pro fosforečnan draselný, což je draselná sůl kyseliny fosforečné.  Využívá se především jako regulátor kyselosti, emulgátor nebo stabilizátor. Najdeme ho v různých potravinách: v sýrech, masných výrobcích nebo v práškových nápojích. Používá se také v pivovarnictví nebo při výrobě šampaňského a ostatních šumivých vín. Jeho roztok však můžeme využít k zajímavému pokusu s jeho krystalizací.

Tradičním perským architektonickým prvkem, který ovlivnil architekturu Blízkého východu,  Pákistánu, Afghánistánu a Perského zálivu,  jsou vysoké věže z hliněných nebo pálených cihel. Mají svou horní část opatřenou vodorovnými vzdušnými štěrbinami, které zachycují i ten nejmenší vánek. Jejich používání bylo zaznamenáno i v tradiční egyptské architektuře už v době 1300 let před Kristem. Jde o důmyslné lapače větrů, označované jako bádgíry. Proč badgíry vítr vůbec chytají?

Pokud jste někdy umývali plastovou láhev horkou vodou a po jejím vypláchnutí jste ji zavřeli, zjistili jste, že se láhev začne za hlasitých zvuků promačkávat směrem dovnitř. Tento pokus však můžete opatrně provést i s láhví skleněnou. Jak se projeví změna tlaku v ní?

Čistá, pitná voda je jednou z nejdůležitějších podmínek života vůbec. I když  71 % naší planety tvoří moře,  najdeme také 0,001 % celkového množství vody na Zemi v atmosféře. Není to zas tak zanedbatelné množství, které by nedokázali  vědci  využít jako zdroj pitné vody. Získávání vody z vodní páry ve vzduchu má smysl zejména v oblastech s nedostatkem vody, ale zato s vysokým podílem vodní páry ve vzduchu – například africká poušť Namib nebo poušť Atacama v jižní Americe. Myšlenka, jak vyřešit problém s nedostatkem pitné vody v suchých oblastech, se narodila po letech výzkumu v high-tech laboratořích fyziky materiálů a chemického inženýrství. Inspirace pochází z afrického brouka sběrače rosného (stenocara gracilipes), žijícího ve velmi suchých podmínkách se zvláštních schopností získávat vodu.

V tropických dnech jsou ventilátory vítaným pomocníkem jak přežít vysoké teploty. Vzduch sice přímo neochlazují, ale snadno jej rozproudí. Proudící vzduch umožňuje snadné a rychlé odpařování potu na pokožce a tím tělu odebírá skupenské teplo vypařování. Výsledkem je příjemný pocit vzniklého ochlazení. V domácnostech se dnes používají převážně stolní ventilátory s lopatkami, které mnohdy vydávají rušivý hluk. Lopatky totiž způsobují nepříjemné tepavé poryvy, protože rozráží vzduch, než se dostane k vám. Navíc musí být z bezpečnostních důvodů chráněny mřížkou. Mnohem zajímavější z hlediska funkčnosti, výkonu a použité technologie jsou ventilátory bez vrtulí.