Asi znáte tu scénu z filmu Pelíšky, kde  se umělohmotné lžičky rozpustí v horké kávě. Podobnou situaci můžete zažít, když si budete horký čaj třeba míchat kovovou lžičkou. Nebude to však běžná nerezová lžička, ale lžička vyrobená z gallia.

Zkušené kuchařky určují teplotu pánve na přípravu lívanců pomocí kapičky vody. Na horké, ale ještě ne dost rozehřáté pánvi se kapka vody velmi rychle vypaří. Když se však pánev rozehřeje více, vydrží na ní kapička do úplného odpaření mnohem déle. Toto jen zdánlivě paradoxní chování, známé pod názvem Leidenfrostův efekt, není moc těžké vysvětlit.

Víte, že se nenajdou dvě sněhové vlčky, které by byly úplně identické? Najdeme mezi nimi takovou rozmanitost tvarů, jakou můžeme v přírodě jen těžko pozorovat. Každá vločka má také svoji vlastní historii. Než dopadne na zem, změní se od svého vzniku v průběhu celého letu k nepoznání.

Při práci v dolech si horníci musí svítit. V době, kdy ještě nebyla známa elektřina, mohli horníci svítit pouze otevřeným plamenem. Ovšem v dolech často uniká hořlavý plyn methan, který smíchán se vzduchem tvoří třaskavou směs. Pak stačí jen k této směsi přinést zapálenou lampičku a vznikne výbuch.

Většinou si vodu na čaj či kávu vaříme v rychlovarné konvici. Také můžeme použít kovovou konvici či hrnec na sporáku. Běžně ale nevaříme vodu v papírové nádobě. Že to nejde? Tak to byste se divili.

Atmosférický tlak je dost silný na to, aby zmačkal i kovové předměty. Nejprve použijeme hliníkovou plechovku od nápoje. Nalijeme do ní asi 3 cm ode dna vody a zahříváme ji na horké plotýnce, dokud se voda nezačne vypařovat. Není vhodné ji ohřívat na plynovém sporáku. Když ji budete zahřívat na plynovém sporáku, nepoužívejte moc velký plamen a ujistěte se, že je v plechovce voda. Barva na plechovce se může vznítit, nebo dokonce se vám hliník může začít tavit.

Snad nejtajemnější skupenskou přeměnou látek je sublimace. Jde o přeměnu, při které se pevná látka mění na přímo plyn, aniž by došlo k tání pevné látky. Pevná látka se tedy nemění postupně v kapalinu. Osobně jsem se s ní seznámil poprvé v dětství, když při hře na schovávanou jsem se schoval u babičky do skříně.

Představme si nádobu s plynem. Dá se očekávat, že plyn zaplní celou nádobu rovnoměrně, všude uvnitř nádoby bude mít stejný tlak a teplotu. Mohlo by se také stát, že by se všechen plyn shromáždil v jedné polovině nádoby druhou polovinu nechal volnou. Proč by nemohl? Studenti ve třídě to tak přece někdy dělají – shromažďují se v zadní části třídy.

Praskla vám struna na kytaře? Nevyhazujte ji a zkuste s ní pokus označovaný jako regelace ledu. Stejně jako se režnou nití krájejí z knedlíkové šišky jednotlivé knedlíky, budeme řezat led. Výsledek pokusu však bude zcela odlišný.

V úvodní animaci si postupně na molekulární úrovni prohlížíte molekuly vody vázané ve formě ledu, poté ve formě chladné kapky a na závěr ve formě horké kapky, ze které se odpařují jednotlivé molekuly do okolí.
Pokud však chcete vědět, co se vlastně s vodou děje, když se mění v led, podívejte se na následující video. Animace zobrazuje molekuly vody,  které se pohybují stále pomaleji a pomaji. Tvoří se krystalizační jádra a vznikají postupně krystaly ledu.