Opakem exploze je imploze. Při ní se těleso zbortí do vlastního objemu, nebo je jeho tvar narušen vyšším tlakem prostředí, ve kterém se nachází. Obvykle se imploze předvádí s hliníkovou plechovkou, do které se napustí ode dna asi 2 cm vody a zahřívá se až k teplotě varu. Pak plechovku uchopíme do kleští nebo rukavic, rychle ji otočíme dnem vzhůru a vložíme do nádoby se studenou vodou. Ta zabrání okolnímu vzduchu, aby mohl proniknout do nádoby. Těsně před ochlazením plechovky je její prostor vyplněný vodní parou o přibližně stejném tlaku, jako je okolní atmosférický tlak (1013 hPa). Rychlým ponořením do studené vody vodní páry v plechovce zkondenzují na vodu. Tlak působící na stěny plechovky zevnitř se tím výrazně sníží a vnější atmosférický tlak plechovku okamžitě rozdrtí. Co však způsobilo implozi vagónové cisterny?

Zatímco nejnižší teplotu fyzikové již znají – je jí absolutní nula a podle 3. věty termodynamiky jí nelze dosáhnout, teplotní rekordy v oblasti maximálních teplot se začnou třást v samotných základech. Podobně jako nejnižších teplot bývá dosahováno v pozemských podmínkách, tak i na cestě k maximálním teplotám se blíží fyzikové na Zemi.  Nedávno ohlásili nový rekord 4 biliónů stupňů Celsia, vědci z americké Brookhavenské národní laboratoře

Oxid uhličitý je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu, který je běžnou součástí zemské atmosféry. Jeho koncentrace  v ovzduší kolísá v závislosti na místních podmínkách, na výšce nad povrchem a na relativní vlhkosti vzduchu v ovzduší. Při ochlazení pod -78,5 °C mění plynný oxid uhličitý svoje skupenství přímo na pevné (desublimuje) za vzniku bezbarvé tuhé látky, nazývané suchý led. Suchý led se uchovává v izolované nádobě. Čím je izolace silnější, tím pomaleji sublimuje na plynnou fázi. V závislosti na klimatických podmínkách a tloušťce stěny nádoby vysublimuje denně asi 2 až 10 % suchého ledu. Při své sublimaci 1 kg suchého ledu vyprodukuje asi 500 litrů plynného CO2. Při koncentraci nad 7 % v dýchaném vzduchu způsobuje bezvědomí a při koncentracích nad 8 % dokonce hrozí nebezpečí zadušení. Protože je plynný CO2 asi 1,5krát těžší než vzduch, klesá k zemi, kde se může hromadit. Jak se suchý led chová v mikrovlnce?

V mořích a oceánech se nepřetržitě přemísťují obrovské masy vod prostřednictvím mořských proudů.  Mořská voda v nich neustále cirkuluje, mohutné proudy stoupají k hladině, aby se o tisíce kilometrů dál zase zanořily do hlubin. Jejich proudění může být vyvoláno nejrůznějšími příčinami. Například rozdílnou teplotou vody, slapovými silami, rozdílnou slaností vody, rotací Země nebo prouděním vzduchu nad jeho hladinami. Mořské proudy mají velký vliv na klima na naší planetě. Povrchové proudy se v oblasti rovníku ohřívají a nashromážděné teplo nesou do chladnějších oblastí. Tam ho pak předávají do ovzduší nad hladinou a vítr je dostane nad pevninu. Spolu s teplými větry se k pobřeží dostávají i vodní páry, které se z ohřáté mořské vody odpařují, a přinášejí nad pevninu deště. Právě takto ovlivňuje teplý Golfský proud podnebí v Evropě a tím i u nás. V oblastech, kde se naopak z hlubin vynořují k povrchu studené proudy, je pobřeží ochlazováno a chladný vítr od moře přináší minimum srážek. Takto např. ochlazuje vzestupný Humboltův proud jihozápadní pobřeží Jižní Ameriky. Proto není divu, že se jejich přesné směry podrobně mapují.  

V americké škole ve Watertown asi straší. Údajně ze zcela neznámých důvodů v ní začaly najednou z podlahy vystřelovat dlaždice. Nejprve se ve školní jídelně začaly dlaždičky prolamovat a pak praskat. Poté se začala dlažba zvedat a kuchařka v kuchyni popisuje, jak následně dlaždičky začaly létat po celé kuchyni.  Připomínalo to scénu  z hororu, při které by podlaha byla něčím provrtávána. Vyděšené vedení školy nechalo školu evakuovat a další záhada je na světě.

Lékařský rtuťový teploměr je cenným kouskem v naší domácnosti. Proč?  No protože díky nařízení EU už takový teploměr se rtutí nekoupíte.  Podle směrnice Evropské unie bylo konstatováno, že rtuť natolik zatěžuje životní prostředí, že nepatří běžně lidem do rukou. A tak se začaly používat teploměry digitální. Mají jednou nevýhodu a to zásadní – mnohdy měří tělesnou teplotu nepřesně. Rozdíly činí několik desetin až stupeň Celsia. Zvláště, když nedodržíte postup a správné místo měření tělesné teploty. Z kapalinových teploměrů jsou nyní dostupné teploměry lihové a galiové. Mají také nevýhodu – nejdou prý sklepat.

Teploty klesající pod -10°C přinášejí problémy i pro železničáře. Silný mráz způsobuje zkracování délky ocelových kolejnic a dokonce jejich roztržení, které bývá označováno jako lom kolejnice.  Při lomu kolejnice dojde k přerušení elektrických obvodů zabezpečovacího zařízení, které vyhodnotí, že je daný úsek trati stále obsazený. Musí se tak hledat příčina poruchy a rychle se nechat odstranit.

V Čechách zamrzají dokonce tekoucí  řeky a na mnohých místech se tak stávají rájem bruslařů. Teploty hluboko pod bodem mrazu sužují i oblíbená letoviska v okolí Černého moře. Tam také v některých oblastech moře zamrzlo. Při běžném atmosférickém tlaku tekutá voda tuhne v led při teplotě 0 °C. Jestliže jsou ve vodě rozpuštěny další látky, může voda zůstat tekutá i při teplotách pod bodem mrazu. Zamrznutí mořské vody ovlivňuje celá řada faktorů. Tím nejvýraznějším, který ovlivňuje teplotu zamrzání mořské vody, je její slanost (salinita).

Letošní arktická zima zvolna spěje ke svému vrcholu. Aspoň podle meteorologů a lovců nízkých teplot. Možná se tak skutečně stane na den přesně po 83 letech v sobotu  11. února a bude naměřena nejnižší teplota na území  České republiky. Primát dosud drží teplota  -42,2 °C, která byla ve zmiňovaný den naměřena v roce 1929, v Litvínovicích u Českých Budějovic amatérským meteorologem Jaroslavem Maňákem, tehdy osmačtyřicetiletým profesorem  na českobudějovickém gymnáziu. Rekordní teplota byla naměřena ve Stecherově mlýně, ale toto místo nebylo po zrušení místní meteorologické budky v roce 1945 označeno nějakou pamětní deskou. Dost možná, že tou dobou byla teplota na některém jiném místě zejména Šumavy ještě nižší, ale tehdy nebyla síť pozorovatelů natolik velká, aby se ještě nižší teplotu podařilo někomu věrohodně zaznamenat.

Zima udeřila a sníh pokryl vše kolem. I naše čtyřkolové miláčky, které parkujeme venku. Nezbývá než vytáhnout smetáček a sníh z kapoty auta odmést. Některým řidičům se to nepodaří zřejmě z nedostatku času udělat pořádně a pak vrstva ponechaného  sněhu na kapotě auta zvyšuje odporovou sílu, což se projeví  následně na větší spotřebě auta.  Během jízdy se v autě se topí a sníh ze střechy také pomalu taje. Ovšem při prudkém brzdění může vlivem setrvačnosti celá vrstva sjet dolů na čelní sklo a pořádně tak vyplašit dezorientovaného řidiče v ten nejnevhodnější okamžik. Kapitolou samou o sobě je odstranění sněhu ze skel automobilu.