Internet je opět plný znovuobjevených vynálezů a tito "objevitelé" sbírají mediální slávu za něco, co už dávno někdo vynalezl. Příkladem je 21letá vynálezkyně - Inovátorka budoucnosti či  Žena roku 2009, jak nazývají  britskou studentku Emily Cummins.  Dokonce prý mění životy Afričanům, když "její" chladnička nepotřebuje elektřinu. Podívejme se spolu na ten technický zázrak.

Pokud vzlétáme balónem vzhůru, začíná vzduch postupně řídnout jak s narůstající nadmořskou výškou klesá atmosférický tlak. Ve vzduchu je obsaženo méně kyslíku a nižší tlak jej netlačí dostatečně do krve. Naše tělo začne pociťovat nedostatek kyslíku. Co by se stalo, kdybychom stoupali balónem do větších výšek? Omezíme se pouze na jevy spojené s tlakem vzduchu, nebudeme brát v potaz že bychom rovněž zmrzli.

O zemském jádru se dozvídáme zprostředkovaně. Například pomocí seizmických prostorových vln, které se můžou šířit i do nitra zemského tělesa. Rozdělují se na primární (podélné vlny), které se šíří celou Zemí, a na sekundární (příčné), které nemohou procházet kapalinami a tedy vnějším jádrem Země. Zemské jádro začíná zhruba v hloubce 2900 km pod povrchem a zahrnuje zhruba 31 % hmotnosti Země. Nejvíce obsahuje železo a nikl, lehčí prvky zřejmě unikly přes tekuté vnější jádro. Rozděluje se na polotekuté vnější jádro (2900 až 5000 km pod povrchem) a pevné vnitřní jádro (jadérko). Mezi vnějším a vnitřním jádrem se v hloubce 5000 km pod povrchem země nachází jakási přechodná vrstva o tloušťce 160 až 500 km. Pevné jádro se každoročně otočí o 1 až 3 stupně více než polotekutý obal a zbytek Země, což je asi důvod magnetického pole Země. Díky obrovským tlakům (odhadem asi 1,4 miliónu atmosfér) je jádro velmi žhavé a má velikou hustotu (teploty do 5 800 °C. Nicméně postupem času chladne a podle obecných představ by  mělo pevné jádro rovnoměrně narůstat ve všech směrech. Podle výzkumu francouzských vědců při ochlazování a krystalizaci zemského jádra nedochází k jeho rovnoměrnému symetrickému růstu, ale jádro se posouvá více východním směrem. Vypadá to asi tak, jako by se na východní straně rozpouštělo a na západní straně naopak zesilovalo.

Letošní vysoké teploty nepřejí ani kvalitě vozovek. Na některých komunikacích se sluníčko natolik opřelo do jejich povrchu, že rozteklý asfalt tvoří černá jezírka. Lepí se na boty chodců a pneumatiky aut jej vytrhávají v celých kusech. Kusy asfaltu i s odletujícími kameny poškozují karoserie a skla okolo projíždějících vozidel a bombardují procházející chodce. Od asfaltu jsou zničené podběhy a blatníky vozidel.  My se dnes na asfalt podíváme jako na zajímavou látku pro fyzikální experiment.

Vedrem vznikají na dálnici doslova zpomalovací retardéry. Vysoké teploty způsobují nepříjemné situace na vozovkách jejichž příčinami jsou samozřejmě běžné fyzikální jevy. Například na dálnici D 5 mezi Prahou a Rozvadovem na 120. kilometru směrem na hlavní město se na vozovce vzedmul povrch vozovky až o 40 cm. Zděšeni byli zejména silničáři, které navíc po internetu bombardovali lidé s připomínkami o nekvalitně provedených a předražených stavbách dálnic. Inu když se něco u nás stane poprvé (a na tom to úseku dálnice po 13 letech od uvedení do provozu), hned se toho v okurkové sezóně chytí média a senzace českého rozměru je na světě.

Tak jednoduchá fyzikální  myšlenka, že bílá barva odráží tepelné záření,  dostala dotaci 135 000 liber od Světové banky. Získal ji pro svůj projekt peruánský vědec Eduardo Gold, který tak vyhrál soutěž "100 nápadů na záchranu planety". Ledovce v peruánský Andách začínají vlivem oteplování mizet a rovněž nabývají hnědého zabarvení. To způsobuje absorbování více tepla povrchem ledovců a tím urychluje jejich vlastní tání. Na některých místech už ledovce nejsou a zůstaly po nich jen holé kamenné laviny. Ty právě Eduardo Gold se svými 4 pomocníky natírají na bílo.

V jednoduchosti je síla. Mnoho nápadů je velmi jednoduchých a snad i použitelných v praxi jako například solární trouba. Zřejmě se jedná o jeden z mnoha zapomenutých nápadů. "Objevil" ji asi před rokem spolu se svými dcerami Jon Bohmer původem z Norska, který toho času pobýval v Keni. Tento vynález by pro velmi chudé obyvatele černého kontinentu mohl přinést zajímavou možnost, jak si uvařit vodu či upéct téměř zadarmo i chlebovou placku. Pro nás by to mohla být zajímavá školní pomůcka na realizaci a zkoumání skleníkového efektu.

Mezi docela zapomenuté motory patří hvězdicové motory. Používaly se především v letectví k pohonu letadel.  Šlo o typ pístového, spalovacího motoru, který má válce rozmístěné od klikové hřídele do kruhu. Válce jsou nejčastěji seřazeny v jedné rovině, která je kolmá na osu hřídele a to tak, že sousední válce spolu svírají stejný úhel. Velmi často se používaly zejména pětiválcové motory, které měly excentr se dvěma sacími a dvěma výfukovými vačkami a tím se otáčely  4x pomaleji než kliková hřídel. Vačky pohybovaly rozvodovými tyčemi a ty přes vahadla otevíraly ventily.

V zimním období je oblíbenou údržbou silnic v některých oblastech jejich solení. Na silnice se na to obrovské množství napadnutého sněhu použijí tuny soli. Solení není zrovna ekologické a levné a navíc je účinné jen do určité teploty. Jak vlastně solení silnic fyzikálně funguje?

Mrazivé počasí může způsobovat problémy s elektronikou. Obdivuji jedince telefonující s mobilem u ucha v třeskutém mrazu. Ne z toho důvodu, že jim přitom nevadí nízká  teplota, ale jejich telefon přitom neskutečně trpí. Nestačí, že akumulátor telefonu se rychle vybíjí, ale zejména při brzkém opětovném vytažení telefonu  v místnosti či vyhřátém autě v něm spolehlivě kondenzuje vodní pára obsažená ve vzduchu a výrazně se zvyšuje pravděpodobnost jeho brzkého poškození.