Třetí termodynamický zákon říká, že nemůžeme dosáhnout teploty absolutní nuly. Tato teplota má hodnotu 0 K (kelvinů), což je – 273, 15°C. Na začátku 18. století vyslovil francouzský vědec G. Amontons myšlenku, že musí existovat teplota, pod níž nemůžeme již žádnou látku ochladit.

Tak si představte, že přijdete k lékaři a místo toho, aby vám sestra změřila teplotu, vytáhne na vás doktor nějakou pistoli, poprosí ať otevřete pusu a z několika metrové dálky vám do ní tou pistolkou posvítí červeným laserovým paprskem. Dost možná, že se tak v budoucnu bude měřit tělesná teplota bezdotykově, to ale poněkud přeháním...

Letos tomu bude 7 let, co jsem si z Holandska přivezl svůj první Galileiho teploměr. Tento pokojový teploměr je ze skleněného válce, naplněný po zúžený vrchol vodou a je v něm umístěno 5 dutých skleněných baněk naplněných různobarevnou tekutinou.

Princip kapalinového teploměru je založen na tepelné roztažnosti jednotlivých látek, kdy je objem měrné látky závislý na její teplotě. Většinou se používají teploměry naplněné rtutí nebo obarveným lihem. Každý má svůj rozsah teplot, které může naměřit. Rtuťový teploměr měří od –30°C do 300 °C, lihový od –110°C do 70°C.

Podchlazená voda je jeden ze čtyř metastabilních stavů vody. V této podobě je voda v kapalném skupenství, i když má teploty nižší, než je její teplota tuhnutí. Samo ochlazení vody pod 0 °C ještě nezaručuje její zmrznutí.

Pokud stlačíme vzduch při pokojové teplotě a pak mu odebereme teplo, které stlačením vznikne, a následně zase tento vzduch necháme rozpínat, získáme kapalný dusík. Kapalný dusík je 800krát hustší než plynný. Teplota tekutého dusíku je – 196 °C. Je to teplota srovnatelná s povrchovou teplotou na planetě Neptun během tamního letního dne.

Sklenice naplněná ledem se postupně mění na sklenici s vodou. Led přijímá teplo, roste pohybová energie kmitavého pohybu částic v ledu.