Vypočítat průměrnou denní teplotu vzduchu není tak jednoznačné, jak se na první pohled zdá. Má se snad počítat ze všech teplot, získaných například v hodinových intervalech během celého dne? Na americkém kontinentě se například průměrná denní teplota vzduchu  získá zprůměrováním maximální a minimální teploty vzduchu v daném dnu, nejčastěji ze dvou pozorovacích termínů (v USA jsou tyto termíny z důvodu dobrovolných pozorovatelů stanoveny naprosto benevolentně, v Kanadě je třeba stanoveno, že se má měřit jednou ráno a podruhé v podvečeru). Odtud vyplývá, že takto vypočítané průměrné denní teploty mohou být značně rozdílné. Jak se určuje průměrná denní teplota vzduchu u nás?

Při normálním spalování připravené palivové směsi (benzín : vzduch = 1:8,5 až 1:22) je ve válci motoru dosahováno tlaku 800 až 1500 kPa a teploty od 400 do 600°C. Tato teplota není natolik vysoká, aby se směs benzínu se vzduchem sama zapálila, proto je zapálení způsobeno zažehnutím zapalovací svíčky. Od ní se pak teplo přenáší válcem motoru vedením, prouděním směsi a zářením, rychlostí kolem 10-25 m/s . Bývá dosaženo tlaku až 4 MPa a teplot přes 2 000°C. Na rychlost šíření tepla má vliv konstrukce motoru, provozní podmínky (otáčky, teplota ..) a hlavně palivo. Při spalování paliva dochází vlivem chemických reakcí ke vzniku volných radikálů, které nastartují detonační spalování. Zvýšení tlaku dojde k rozkmitání motoru vysokou frekvencí a v rezonanci s tělesem motoru vzniká slyšitelné klepání. Takové klepání motoru je nežádoucí, protože dochází k zeslabení  výkonu motoru a rychlému opotřebování pístu, ložisek, čepů a dalších částí motoru.  Jak klepání motoru zamezit?

Běžně používaným předmětem je aerosolový rozprašovač, který označujeme jako sprej (spray). Slouží k dávkování kapaliny, která je obsažena v nádobce, v podobě aerosolu - od voňavky počínaje, přes různé repelenty, barvy až po inhalátory. Na obalu nádobky je poznamenáno, že je pod tlakem, nemá být násilně otevírána či vhazována do ohně. Jak pracuje sprej?

Internet je opět plný znovuobjevených vynálezů a tito "objevitelé" sbírají mediální slávu za něco, co už dávno někdo vynalezl. Příkladem je 21letá vynálezkyně - Inovátorka budoucnosti či  Žena roku 2009, jak nazývají  britskou studentku Emily Cummins.  Dokonce prý mění životy Afričanům, když "její" chladnička nepotřebuje elektřinu. Podívejme se spolu na ten technický zázrak.

Pokud vzlétáme balónem vzhůru, začíná vzduch postupně řídnout jak s narůstající nadmořskou výškou klesá atmosférický tlak. Ve vzduchu je obsaženo méně kyslíku a nižší tlak jej netlačí dostatečně do krve. Naše tělo začne pociťovat nedostatek kyslíku. Co by se stalo, kdybychom stoupali balónem do větších výšek? Omezíme se pouze na jevy spojené s tlakem vzduchu, nebudeme brát v potaz že bychom rovněž zmrzli.

O zemském jádru se dozvídáme zprostředkovaně. Například pomocí seizmických prostorových vln, které se můžou šířit i do nitra zemského tělesa. Rozdělují se na primární (podélné vlny), které se šíří celou Zemí, a na sekundární (příčné), které nemohou procházet kapalinami a tedy vnějším jádrem Země. Zemské jádro začíná zhruba v hloubce 2900 km pod povrchem a zahrnuje zhruba 31 % hmotnosti Země. Nejvíce obsahuje železo a nikl, lehčí prvky zřejmě unikly přes tekuté vnější jádro. Rozděluje se na polotekuté vnější jádro (2900 až 5000 km pod povrchem) a pevné vnitřní jádro (jadérko). Mezi vnějším a vnitřním jádrem se v hloubce 5000 km pod povrchem země nachází jakási přechodná vrstva o tloušťce 160 až 500 km. Pevné jádro se každoročně otočí o 1 až 3 stupně více než polotekutý obal a zbytek Země, což je asi důvod magnetického pole Země. Díky obrovským tlakům (odhadem asi 1,4 miliónu atmosfér) je jádro velmi žhavé a má velikou hustotu (teploty do 5 800 °C. Nicméně postupem času chladne a podle obecných představ by  mělo pevné jádro rovnoměrně narůstat ve všech směrech. Podle výzkumu francouzských vědců při ochlazování a krystalizaci zemského jádra nedochází k jeho rovnoměrnému symetrickému růstu, ale jádro se posouvá více východním směrem. Vypadá to asi tak, jako by se na východní straně rozpouštělo a na západní straně naopak zesilovalo.

Letošní vysoké teploty nepřejí ani kvalitě vozovek. Na některých komunikacích se sluníčko natolik opřelo do jejich povrchu, že rozteklý asfalt tvoří černá jezírka. Lepí se na boty chodců a pneumatiky aut jej vytrhávají v celých kusech. Kusy asfaltu i s odletujícími kameny poškozují karoserie a skla okolo projíždějících vozidel a bombardují procházející chodce. Od asfaltu jsou zničené podběhy a blatníky vozidel.  My se dnes na asfalt podíváme jako na zajímavou látku pro fyzikální experiment.

Vedrem vznikají na dálnici doslova zpomalovací retardéry. Vysoké teploty způsobují nepříjemné situace na vozovkách jejichž příčinami jsou samozřejmě běžné fyzikální jevy. Například na dálnici D 5 mezi Prahou a Rozvadovem na 120. kilometru směrem na hlavní město se na vozovce vzedmul povrch vozovky až o 40 cm. Zděšeni byli zejména silničáři, které navíc po internetu bombardovali lidé s připomínkami o nekvalitně provedených a předražených stavbách dálnic. Inu když se něco u nás stane poprvé (a na tom to úseku dálnice po 13 letech od uvedení do provozu), hned se toho v okurkové sezóně chytí média a senzace českého rozměru je na světě.

Tak jednoduchá fyzikální  myšlenka, že bílá barva odráží tepelné záření,  dostala dotaci 135 000 liber od Světové banky. Získal ji pro svůj projekt peruánský vědec Eduardo Gold, který tak vyhrál soutěž "100 nápadů na záchranu planety". Ledovce v peruánský Andách začínají vlivem oteplování mizet a rovněž nabývají hnědého zabarvení. To způsobuje absorbování více tepla povrchem ledovců a tím urychluje jejich vlastní tání. Na některých místech už ledovce nejsou a zůstaly po nich jen holé kamenné laviny. Ty právě Eduardo Gold se svými 4 pomocníky natírají na bílo.

V jednoduchosti je síla. Mnoho nápadů je velmi jednoduchých a snad i použitelných v praxi jako například solární trouba. Zřejmě se jedná o jeden z mnoha zapomenutých nápadů. "Objevil" ji asi před rokem spolu se svými dcerami Jon Bohmer původem z Norska, který toho času pobýval v Keni. Tento vynález by pro velmi chudé obyvatele černého kontinentu mohl přinést zajímavou možnost, jak si uvařit vodu či upéct téměř zadarmo i chlebovou placku. Pro nás by to mohla být zajímavá školní pomůcka na realizaci a zkoumání skleníkového efektu.