Přemýšleli jste někdy o tom, proč má týden sedm dní? Zřejmě za to už 5 000 let vděčíme Babylóňanům, kteří číslu 7 přikládali zvláštní význam. Možná je to tím, že přibližně po sedmi dnech se střídají fáze Měsíce (nov - první čtvrt - úplněk - poslední čtvrt). Ale zřejmě také proto, že ve své době pozorovali na obloze sedm pravidelně pohybujících se těles, která jim zářila nebo jen světlo odrážela: Slunce, Měsíc, Merkur, Venuši, Mars, Jupiter a Saturn. Těmto objektům přiřadili 7 tehdy známých kovů a svých 7 bohů. Všimli jste si, že v některých západních jazycích jsou názvy některých dnů v týdnu nápadně podobné 7 vybraným světelným objektům na obloze?
Symbolem nejpřesnějšího měření času jsou atomové hodiny. Vynalezl je v roce 1946 americký fyzik Willard Frank Libby a po 3 letech byly zkonstruovány v USA. Hodiny pracovaly na základě kmitů atomů cesia a jejich odchylka byla uváděna jako 1 sekunda za několik set let. Konstrukce atomových hodin byla postupně vylepšována a od roku 1963 se tento druh měření času stal mezinárodním uznávaným časovým standardem. Podle těchto hodin se řídí nejen celosvětové počítačové sítě, ale rovněž navigace umělých družic nebo navigační systém GPS. Dosahují odchylky jediné sekundy za 2 miliony let. Představu o nesmírné složitosti a velikosti tohoto přístroje, boří nyní komerčně vyráběné atomové hodiny o velikosti krabičky od zápalek.
Mezinárodní soustavu jednotek SI tvoří 7 základních jednotek, odvozené jednotky, násobky a díly jednotek. Násobky a díly jednotek se tvoří ze základních a odvozených jednotek pomocí dekadických mocnin (mocnin o základu 10). Jejich názvy se skládají z normalizované předpony a z názvu jednotky. Kdo však dal jméno dnes běžně používaným předponám? Byl to zejména Holanďan van Swinden.
Jednotka hmotnosti kilogram zůstává poslední základní jednotkou soustavy SI, která je definována na základě etalonu. Tím je prototyp kilogramu uloženého u Mezinárodního úřadu pro míry a váhy v Sèvres u Paříže. Prototyp má tvar válce o stejné výšce jako je jeho průměr a to 39 mm, který je vyrobený ze slitiny kovů platiny a iridia. Podle něj byly zhotoveny identické kopie, které uchovávají příslušné instituty v různých státech. Kilogram byl stanoven jako hmotnost 1 litru vody bez obsahu vzduchu při teplotě 3,98 °C, kdy má voda maximální hustotu za normálního atmosférického tlaku. Tady je v původní definici obsažena kruhová závislost neboť se zde jednotka hmotnosti definuje pomocí tlaku, který je ovšem definován prostřednictvím hmotnosti. Další problém na sebe nenechal dlouho čekat a vyplul na světlo světa s používáním přesnějších metod měření hmotnosti. Průběžné kontrolování uloženého etalonu totiž ukázalo, že se jeho hmotnost během posledních více než sto let zmenšila asi o 50 mikrogramů, což odpovídá hmotnosti zrnka písku.
Tato stará jednotka hmotnosti nese u nás lidové označení metrák. Patří mezi ty jednotky hmotnosti, které se používají v zemích, kde byl cent (62 kg nebo 100 kg) ustanoven jako stonásobek základní jednotky hmotnosti - libry. Jednotka byla a ještě je používána v arabském světě, kde známá jako qintar. S obchodníky se pak dostala i do používání v Evropě. Označení metrického centu q bylo zřejmě odvozeno z francouzského quintal métrique.
S tím, jak roste rozsah vědeckých poznatků bude zřejmě docházet k novým definicím fyzikálních jednotek na základě přesnějších metod, založených na jevech probíhajících v atomech. Dojde zřejmě i k přehodnocení Mezinárodní soustavy jednotek SI. Možná vzniknou i nové fyzikální veličiny a odpovídající jednotky pro jejich vyjádření. Na vině je zejména jednotka hmotnosti kilogram, která je doposud definována na základě platinoiridového prototypu. Jednotka elektrického proudu ampér je rovněž s ohledem na současnou přesnost měření stanovena poněkud problematicky. Současná soustava jednotek SI má své slabiny, uvažuje se o jejich předefinování.
Dnes si připomínáme výročí zavedení pásmového času. Při určování času používáme čas sluneční. Země se však otáčí kolem své osy a tak na každém poledníku by měl být jiný čas. Takovýchto poledníků je však na zeměkouli nekonečně mnoho a proto bychom měli nekonečný počet místních časů, které se budou lišit podle polohy daného místa. Při určování místního času bychom měli uvádět i přesnou zeměpisnou délku, což je samozřejmě nepraktické. Proto se přešlo na zavedení času pásmového.
Za "jednotku" objemu při vaření bývá používán objem čajové lžičky nebo polévkové lžíce. Tyto kuchyňské nástroje se používají jako odměrky surovin při přípravě pokrmů. Stačí v receptu napsat: "přidáme 3 polévkové lžíce mouky a čajovou lžičku octa" a zkušená kuchařka si jistě poradí. Dokonce pomocí lžic lze odhadnout i hmotnost sypkého materiálu. Například pokud máme přidat vrchovatou polévkovou lžíci sypkého materiálu (cukr, mouka,) znamená to, že nabereme asi 15 g této suroviny. Nebo lžičkami krystalového cukru nahrazujeme dříve běžnější dávkování cukru na kostky. Horší však to bude s běžně používaným dávkováním léků (třeba sirupů) na lžičku. Zjistilo se, že objem lžiček je velmi rozdílný a proto ke správnému dávkování léků přikládají výrobci i vhodnou odměrku.
Snaha fyziků popsat velmi vysoké hodnoty některých veličin údajně naráží na jeden problém. V soustavě jednotek SI je největším násobkem číslo s 24 nulami označované jako předpona yotta. Poslední změna SI v systému předpon byla v roce 1991, kdy byly schváleny předpony yotta a zetta (21 nul). Dosavadní rozsah předpon prý přestává stačit a Austin Sendek, student fyziky z Kalifornské univerzity zahájil prostřednictvím sítě Facebook kampaň za rozšíření systému SI. Novým návrhem odborníků pro novou předponu je slovo hella.
To, jak vznikly jednotky času, je nám docela zřejmé. Víme jak dlouho trvá den. Řečtí astronomové definovali hodinu jako čtyřiadvacetinu středního slunečního dne. Hodina se rozdělila na 60 stejných částí - minuty. Minuty se opět dělí na 60 dílů – sekund. A teprve sekunda je základní jednotkou času a zároveň základní jednotkou Mezinárodní soustavy jednotek SI.
