Každý, kdo přijíždí do Břeclavi ji vidí už z dálky. V nížinné krajině je vidět na vzdálenost tří desítek kilometrů - úzká, 85 vysoká věž, která slouží k testování výtahů. V ní se nachází tři 70 metrů vysoké šachty - jedna je s výtahem o rychlosti 4 m/s, kde se testuje nový pohonný systém, v dalších šachtách jsou modernizační systémy určené pro modernizaci výtahů se strojovnou dole a se strojovnou nahoře. Věž je určena k testování jak bezpečnosti, kvality komfortu jízdy a pohonných prvků výtahů. Ověřuje se zde rovněž bezpečnost montážních metod při konstrukci výtahů.

Dnešní doba nabízí neskutečné možnosti při realizaci roztodivných experimentů. Přejí tomu hlavně dostupnější technologické prostředky a spousta návodů na internetu, jak pokus realizovat. Proto čas od času se některé z experimentů opakují s překvapivě zřetelnějšími výsledky. Jedním z experimentů omílaných v tisku je pokus otce a syna Geissbühlerových, kteří vypuštěním meteorologického balónu s pouzdrem obsahujícím HD kameru s iPhonem, zachytili zakřivení zemského povrchu.

Cestující vlakem mají jednu nespornou výhodu proti jiným dopravním prostředkům. Jejich vlak totiž neodjede nikdy dříve než má odjet podle jízdního řádu. Vlaky mívají především zpoždění, které může být nepříjemné hlavně  v situaci, kdy přesedáte na jiný spoj a na přestup máte málo času. Naštěstí někdy i navazující spoj počká, ale sám nabere další zpoždění. Je to takový začarovaný železniční kruh. Na internetu se dá ohledně cestování vlakem v ČR a zpoždění vlaků najít mnoho zajímavých informací. Jako například mapa zpoždění.

Nestává se často, že by  u nás pro děti vycházely poučné knihy s fyzikální tematikou.  Hrdinové dětských knih jsou v současné době nejrůznější nadpřirozené obludy v podobě draků, elfů či upírů. V knize Markéty Baňkové "Straka v říši entropie" se však hrdiny fyzikálních bajek ze života stávají nejenom zvířátka, ale i fyzikální jevy a fyzikální zákony. Zajímavé na této knize je, že je určena nejenom dětem, kterým je mohou rodiče předčítat, ale i starším čtenářům, kteří si v ní to "svoje" jistě najdou. Je to u nás průkopnická populárně naučná a filozofující kniha, která nemá obdobu ani v zahraniční literatuře. Určitě je to jeden z námětů na vánoční dárek.

Má to koule, stojí to. Je to v Brně, co je to? Ani Brno nechce zůstat stranou zájmu turistů, které láká na náměstí Svobody na novou atrakci - hodiny ve tvaru obelisku (nábojnice, kosmické lodi nebo...), které stály daňové poplatníky nepředstavitelných 12 milionů korun. Však už je brňáci docela nehezky označují časoměrným pyjem. Šest metrů vysoké "hodiny" z luxusní černé žuly dovezené až z JAR však místo přehledného znázornění času způsobují nemalé rozpaky kolemjdoucích. Hodinový strojek totiž odbíjí podle brněnské legendy poledne už v jedenáct hodin a tak připomíná obléhání města Švédy v roce 1645. Generál Torstenson se tehdy po čtyřech měsících obléhání města dne 15.srpna 1645 ráno zavázal, že když se do města nedostane do poledne, odtáhne. Obránci Brna  však lstivě odbili z chrámu na Petrově poledne už v 11 hodin a Torstenson s vojskem tedy s přesilou vojáků odtáhl pryč.
Co tento umělecký artefakt vlastně nabízí?  Na hodinovém stroji totiž lidé (stejně jako na pražském orloji) nedokážou poznat, kolik je hodin. A to je zde hodinovým strojkem přijímán přesný radiový čas až z Frankfurtu.

Do sportu pronikají nejrůznější technické vymoženosti, nad kterými nezasvěcený fanoušek kroutí jen hlavou. Na US Open dostal Brian Battistone od Mezinárodní tenisové federace povolení hrát s tenisovou raketou, která má dvě držadla. Běžnému tenistovi by druhé držadlo nejspíše překáželo, Battistone však s touto raketou dokáže podávat smečovaná podání jako volejbalista, když jeho rány při podání dosahují rychlosti až 230 km/h. Avšak ani takovéto sportovní náčiní mu nepomohlo k postupu dalšího kola turnaje.

Dnes pro mnohé studenty začíná nový školní rok. Přeji vám, aby byl ještě pohodovější a úspěšnější než byl ten minulý. 

Naprosto bez komentáře zde uvádím odkaz na pořad Reportéři ČT z 30. 8. 2010 o výsledku výzkumu za 30 milionů.

Ve světových oceánech se nachází několik "podivuhodných" ostrovů o rozsáhlých plošných rozměrech. Tvoří je umělé materiály vytvořené lidmi, které díky své menší hustotě než má mořská voda, plavou na hladině. Jsou to nejrůznější igelitové obaly, plastové láhve a další  předměty z umělé hmoty. Takové oblasti se anglicky nazývají trash vortex neboli vír (či spirála) odpadků. Každoročně je na světě vyrobeno víc než 100 milionů tun plastů, z nichž jen zlomek je recyklován. I když je většina plastových odpadů odvezena na skládky, tak se přes nejrůznější zákazy dostanou do vod moří a oceánů. Protože jsou trvanlivé a rozkládají se velmi pozvolně, může jejich životnost dosáhnout i několik desítek až stovek let. Výzkumníkům ze Sea Education Association ve Wood Hole v Massachusetts se dokonce zdá, že množství plastových odpadů v Atlantickém oceánu,  při stoupající celosvětové produkci těchto surovin, překvapivě nevzrůstá. Kam se tedy plasty poděly?

Zubní pasta má zřejmě v nejbližší době odzvoněno. Nahradí ji totiž proud elektronů, který bude generován v novém typu kartáčku. A jedná se o kartáček zřejmě revoluční, protože bude fungovat na elektrickou energii, kterou si sám vyrobí ze slunce jako například solární kalkulačka.