V roce 2008 byla dokončena stavba obřího podmořského detektoru neutrin s vysokou energií. Detektor Antares se nachází 25 km jižně od francouzských břehů na ploše 0,1 km² v hloubce 2,5 km pod mořskou hladinou. Na stavbě se podílelo 150 odborníků z Francie, Itálie, Španělska, Holandska, Německa, Rumunska a Ruska. Detektor se stane rájem nejenom pro astronomy, ale i pro částicové fyziky a pro vědce zabývající se světem hluboko pod mořskou hladinou. Nové okno do vesmíru bylo otevřeno. Můžeme se těšit na sledování vzniku neutronových hvězd a černých děr, na pozorování jevů v aktivních jádrech galaxií a výzkum samotných neutrin – částic dodnes opředených mnoha tajemstvími.

Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE)  udává zásoby "pouhých" 5,5 milionů tun uranu. Jde se o zásoby, u kterých se předpokládá, že je z nich možné vytěžit kilogram uranu za méně než 130 USD. Navíc se jedná o již zmapovaná ložiska, kde proběhl průzkum, na jehož základě je možné tuto cenu stanovit. Celkové zásoby uranu  se takto odhadují asi na 22 Mt.

Náš vesmírný souputník Měsíc nemá na rozdíl od Země magnetické pole. Magnetka na jeho povrchu by nám k orientaci nebyla nic platná. Přesto však u poslední mise Apollo 17 v 70. letech minulého století sebral jediný geolog, který kdy kráčel po měsíčním povrchu, Harrison Schmidt vzorek, který vykazoval stopy magnetismu. Na dlouhou dobu byl tento měsíční kámen pro vědce dokonalou hádankou. Nejnovější výsledky podrobného výzkumu ukazují, že před více jak čtyřmi miliardami let, měl náš vesmírný soused tekuté jádro a produkoval poměrně silné magnetické pole. 

Když Newton v roce 1678 formuloval svůj slavný gravitační zákon, uvedl v něm, že gravitační síla působící mezi 2 tělesy je přímo úměrná součinu hmotností obou těles a nepřímo úměrná druhé mocnině jejich vzdálenosti. Konstanta úměrnosti nazývaná Newtonova gravitační konstanta nebyla ovšem Newtonem změřena, ale měření byla prováděna až později.

Koncem 19. století žily USA soupeřením o prosazení střídavého nebo stejnosměrného proudu. Souboj spolu vedly firmy Edisona a Westinghouse. Jeho vedlejším produktem se však stalo elektrické křeslo.

Ani fyzika se vyhne nejrůznějším báchorkám a pověstem. Asi nejznámější pohádka je o Isaacu Newtonovi, který na svůj objev gravitačního zákona přišel po pádu jablka ze stromu nejlépe přímo na svou hlavu. Pravda je však asi někde úplně jinde...

Dnes už nám nepřipadá zvláštní, že lékaři mohou nahlížet do lidského těla. Umožňují jim to rentgenové snímky, ultrazvuk, kamery a monitory počítačů. Na počátku byl náhodný objev Wilhelma Conrada Röntgena. Máme povědomí i o přesném datu té události - 8. listopadu 1895.

Z hlediska kvantové elektrodynamiky není kvantové vakuum absolutní nic bez energie, ale má jistou "nulovou" energii a hemží se rejděním virtuálních fotonů, které vznikají a zanikají. Jsou důsledkem kvantových fluktuací, které existují vždy i ve vakuu a při velmi nízkých teplotách kolem absolutní nuly. Virtuální částice nemohou být detektovány, ale mohou produkovat měřitelné reálné jevy, neboť neenergeticky interagují s reálnými částicemi. Jedno z "kouzel" kvantové elektrodynamiky je vznik přitažlivé síly mezi dvěma dokonale vodivými rovnoběžnými deskami ve vakuu, tzv. Casimirův jev. Casimir se přes 50 lety pokoušel pochopit, proč se kapaliny jako třeba majonéza pohybují tak pomalu.

Víte, že se nenajdou dvě sněhové vlčky, které by byly úplně identické? Najdeme mezi nimi takovou rozmanitost tvarů, jakou můžeme v přírodě jen těžko pozorovat. Každá vločka má také svoji vlastní historii. Než dopadne na zem, změní se od svého vzniku v průběhu celého letu k nepoznání.

Při práci v dolech si horníci musí svítit. V době, kdy ještě nebyla známa elektřina, mohli horníci svítit pouze otevřeným plamenem. Ovšem v dolech často uniká hořlavý plyn methan, který smíchán se vzduchem tvoří třaskavou směs. Pak stačí jen k této směsi přinést zapálenou lampičku a vznikne výbuch.

Většinou si vodu na čaj či kávu vaříme v rychlovarné konvici. Také můžeme použít kovovou konvici či hrnec na sporáku. Běžně ale nevaříme vodu v papírové nádobě. Že to nejde? Tak to byste se divili.

Také jste si všimli, že na vedení vysokého napětí jsou montovány barevné koule? Někde jsou montovány zcela nahodile a někde jsou rozmístěny pravidelně, někde namontovány dosud nejsou. Víte však k čemu slouží?

Vezmeme-li větší skupinu dat (například 1000) reprezentujících jakoukoliv přírodní veličinu (například soubor fyzikálních konstant nebo ceny zboží v místním supermarketu), jaká je pravděpodobnost, že určité číslo bude začínat jedničkou? Na první pohled je odpověď jasná: Počáteční číslovka může být 1, 2, 3,... až 9 (vyloučíme nulu, která může být libovolně přiřazena před jakékoliv číslo). Tedy pravděpodobnost výskytu jakékoliv číslovky na prvním místě je 1/9 = 0,111 neboli 11,1 %. Takže z 1000 čísel by 11,1 %, tj. zhruba 111 čísel, mělo začínat jedničkou (stejně jako dvojkou, trojkou atd.). Je to tak skutečně?

K vynalezení logaritmů došlo takřka současně a zcela nezávisle na několika různých místech. Logaritmy umožnily převést složitější početní výkon násobení (dělení, umocňování či odmocňování) na výkon jednodušší sčítání (odčítání, násobení, dělení) což se zvláště před rozšířením elektronických kalkulaček a počítačů využívalo při složitějších výpočtech prováděných ručně nebo mechanickými kalkulátory (které obvykle uměly jen sčítat). Pro usnadnění přepočtů existovaly logaritmické tabulky s předvypočítanými hodnotami logaritmů, případně logaritmické pravítko, mechanická pomůcka pro výpočty pomocí logaritmů.

Do konce února máte možnost jako obyčejní smrtelníci hlasováním rozhodnout, co bude  Hubbleův dalekohled snímat v průběhu čtyř dnů na začátku dubna v rámci projektu 100 hodin astronomie. Projekt, se kterým teď přišla NASA, je jednou z aktivit v rámci Mezinárodního roku astronomie 2009. Program Hubbleova vesmírného dalekohledu je vždy pečlivě stanoven na celý rok dopředu a chcete-li využít jeho pozorovací čas, musíte o něj předem zažádat. Nutno však dodat, že zájem o pozorování je tak veliký, že téměř 10x přesahuje časové možnosti dalekohledu.

Atmosférický tlak je dost silný na to, aby zmačkal i kovové předměty. Nejprve použijeme hliníkovou plechovku od nápoje. Nalijeme do ní asi 3 cm ode dna vody a zahříváme ji na horké plotýnce, dokud se voda nezačne vypařovat. Není vhodné ji ohřívat na plynovém sporáku. Když ji budete zahřívat na plynovém sporáku, nepoužívejte moc velký plamen a ujistěte se, že je v plechovce voda. Barva na plechovce se může vznítit, nebo dokonce se vám hliník může začít tavit.

Snad nejtajemnější skupenskou přeměnou látek je sublimace. Jde o přeměnu, při které se pevná látka mění na přímo plyn, aniž by došlo k tání pevné látky. Pevná látka se tedy nemění postupně v kapalinu. Osobně jsem se s ní seznámil poprvé v dětství, když při hře na schovávanou jsem se schoval u babičky do skříně.

Když je ve vzduchu jen prach, z pohledu ze strany jej ve slunečním světle vnímáme jako zářící světlé body. Také to považujeme za jakýsi "paprsek" světla. Tento jev poprvé popsal anglický fyzik John Tyndall (1820 – 1893), i když jej už roku 1857 objevil Faraday.

Když se povrch kapalin chová jako elastická fólie, nazýváme tento jev povrchové napětí. Povrch kapaliny se tedy chová tak, jako by byl tvořen velmi tenkou pružnou vrstvou, která se snaží stáhnout povrch kapaliny tak, aby měl při daném objemu kapaliny co nejmenší plochu. Pokud by na kapalinu nepůsobily vnější síly, měla by kulový tvar, protože koule má ze všech těles stejného objemu nejmenší povrch. Povrch tekutiny snaží dosáhnout stavu s nejmenší energií. Čím větší je povrchové napětí, tím "kulatější" je kapička této kapaliny.

Již před přibližně 2300 lety dokázal slavný matematik Eukleides, že existuje nekonečně mnoho prvočísel. Učinil tak ve dvacáté poučce v deváté knize svého slavného díla "Základy". Onen opravdu chytrý Řek došel ke svému důkazu následujícím postupem.

Kromě známějšího faktoriálu existuje méně známý primoriál. Abyste získali faktoriál, musíte vynásobit dané číslo všemi celými menšími čísly. Faktoriál čísla pět je tedy : 5! = 5 . 4 . 3 . 2 . 1 = 120. Primoriál získáme, když vynásobíme prvočíslo všemi menšími prvočísly.

V urychlovači zvaném cyklotron jsou atomy jednoho prvku použity jako terč, který se bombarduje paprskem atomů druhého prvku. Rychlost paprsku musí být tak vysoká, aby při nárazu na terč byly překonány odpudivé síly jader atomů a došlo tak ke spojení letících a dopadajících částic. Výsledkem pak může být vytvoření zcela nového prvku.

Představme si nádobu s plynem. Dá se očekávat, že plyn zaplní celou nádobu rovnoměrně, všude uvnitř nádoby bude mít stejný tlak a teplotu. Mohlo by se také stát, že by se všechen plyn shromáždil v jedné polovině nádoby druhou polovinu nechal volnou. Proč by nemohl? Studenti ve třídě to tak přece někdy dělají – shromažďují se v zadní části třídy.

Pod vlivem Archimédova zákona se zdá, že lidské tělo díky své hustotě (kolem 1000 kg/m3) se nemůže potopit v kapalině, která má mnohem větší hustotu (1500 – 2500 kg/m3) a tou jistě bažina bude. Zrádnost bahna většiny bažin spočívá v tom, že to není klasická newtonovská tekutina, podobně jako jí jsou voda, benzin, líh, glycerin.... Zcela jinak se chová olej, smůla, želatina, těsto, zmrzlina a třeba i bahno. Jmenované "kapaliny" patří mezi bighamovské – plastické kapaliny.

Je to zklamání na počátku roku 2009. Naděje fyziků v posledních letech k objevu nových částic postupně mizí. Loni slavnostně spuštěný a vzápětí poškozený urychlovač částic bude muset počkat na plný provoz nejdříve v roce 2010. Navíc jeho oprava bude stát mnohem více, než se původně čekalo. Doufejme, že to nebude v době celosvětové ekonomické krize smrtící záležitost pro tento nadějný projekt.