Letošní dlouhotrvající vedra nabízí spoustu obvyklých myšlenek typu: "Škoda, že se to teplo nedá teď akumulovat a v zimě pak využít třeba na topení" nebo "Teď přece musí ty solární elektrárny jet na maximum a vyrábět spoustu elektrické energie" apod. Jenomže to není tak jednoduché a jednoznačné, jak se zdá. Třeba solární panely v elektrárnách přeměňují na elektřinu energii slunečního svitu a ne energii tepelnou. Navíc s narůstající okolní teplotou vzduchu roste i teplota solárního panelu a tím se jeho výkon snižuje. Proč solárním panelům nesvědčí vysoké teploty?

Michael Faraday je považován za objevitele elektromagnetické indukce, kterou zkoumal v roce 1831. Mnohem méně se však mluví o dalším jeho objevu. V roce 1845 zkoumal Faraday kousek olověného skla s příměsí boru, který prosvětloval světlem z velmi silné olejové lampy, používané pro navigaci lodí z majáků. Objevil tak důkaz spojitosti světla a elektromagnetismu. Tento jev, označovaný jako Faradayův jev, je příkladem magnetooptického jevu, kdy ve vhodném prostředí za působení podélného magnetického pole dochází ke stáčení roviny lineárně polarizovaného světla.

Divoké proudění vzduchu ve formě tornáda není naštěstí v našich končinách běžnou záležitostí. S čím se však můžeme setkat častěji, jsou vzdušné víry mnohem menšího měřítka – říká se jim rarášci. Všimnete si jich hlavně nad poli, kde je zviditelní rotující hlína, písek, prach, listí a jiné nečistoty. Pokud je na louce suché seno, pak se také občas stane, že je nasáváno do malé rotující tromby. Výjimečně  můžeme sledovat třeba rotující nedostatečně upevněné stany, jak ukazuje nedávno zveřejněné video z Německa.

Na světě se za rok vyrobí přes 300 milionů tun plastů. Při běžném používání syntetického oblečení, igelitových obalů, syntetických nátěrů, vzniku otěru pneumatik o vozovku, rozkladu makroplastů, kosmetiky a z odpadních plastů se do životního prostředí uvolňují různě velké plastové částice. Mají tvary vláken, zrníček či odštěpků nejrůznějších velikostí: makroplasty větší než 25 mm, mezoplasty 5 až 25 mm, mikroplasty 0,02 až 5 mm a nanoplasty menší než 20 µm. Tyto částice se dostávají do vody, kterou se snadno šíří do těl živočichů a v poslední době alarmují veřejnost. Jak je to s jejich škodlivostí?

Pátrání po historických Napoleonových vítězstvích vás na našem území nutně dovede až na Pracký kopec nedaleko od Slavkova u Brna. Stojí na něm památník Mohyla míru, který byl postaven v letech 1910 - 1912 na památku všem obětem bitvy tří císařů u Slavkova, která proběhla 2. prosince roku 1805. Památník je v secesním stylu a symbolizuje staroslovanskou mohylu. Matematikové v ní spatřují čtyřboký komolý jehlan o výšce přes 26 metrů. Ovšem uvnitř v kapli se nachází známá akustická atrakce.

Tento článeček vznikl na základě žádostí studentů o zprostředkování části fyzikálních zážitků z mé naprosto "nefyzikální" cesty po Amsterodamu a Skotsku.

Zdroj: https://fyzmatik.pise.cz/
Kdo nebyl u jezera Loch Ness, nebyl ve Skotsku. Návštěva druhého největšího skotského jezera zabere spoustu času při cestování krásnou přírodou přes skotskou vysočinu Highland. Délka jezera je asi 34 km, jeho šířka činí 1,5 km. Jezero je světoznámé díky lochneské příšeře zvané Lochneska, které Skotové říkají Nessie nebo krátce Ness. Nestvůra by podle pověstí měla dosahovat délky až 20 metrů a její až třímetrový krk trčící z vody si z různých obrázků vybaví asi každý. Výletní lodě s turisty při své plavbě po jezeře lochnesku stále hledají.

Tento článeček vznikl na základě žádostí studentů o zprostředkování části fyzikálních zážitků z mé naprosto "nefyzikální" cesty po Amsterodamu a Skotsku.
Zdroj: https://fyzmatik.pise.cz/

Nedaleko města Falkirk ve Skotsku se nachází technické dílo, které nenechá nikoho lhostejným. Z dálky to vypadá jako nedokončený dálniční most. Jde však o originální rotační lodní výtah, který umožňuje vodní propojení mezi městy Edinburgh a Glasgow. Překonává výškový rozdíl 24 metrů, který byl v minulosti loďmi zdoláván systémem jedenácti zdymadel. Výrazně tak zkrátil cestu mezi průplavy Forth and Clyde Canal a Union Canal. Nese název Falkirk Wheel (Falkirkské kolo).

Tento článeček vznikl na základě žádostí studentů o zprostředkování části fyzikálních zážitků z mé naprosto "nefyzikální" cesty po Amsterodamu a Skotsku.

Během cestování po Skotsku si samozřejmě všimnete, že auta jezdí po silnicích vlevo. Při přecházení silnice tedy musíte změnit své návyky a kouknout se po přijíždějícím vozidle na opačnou stranu než je u nás zvykem. Naštěstí ve velkých městech je to snad pro turisty i napsáno na vozovce u přechodu pro chodce. Na autech vás upoutá i jiná barva registračních značek než je tomu u nás. Je k tomu nějaký důvod?

Tento článeček vznikl na základě žádostí studentů o zprostředkování části fyzikálních zážitků z mé naprosto "nefyzikální" cesty po Amsterodamu a Skotsku.

Když jsem při plavbě trajektem do Skotska sbíral na palubě lodi propagační materiály o této zemi, našel jsem mezi nimi i plakátek upozorňující na muzeum optických jevů v Edinburku. Při našem naplánovaném turistickém vytížení v tomto městě, mě ani nenapadlo, že by vůbec byl čas se do tohoto muzea podívat. Na prohlídku Edingurku jsme měli vyhrazený pouze jeden den. Dopolední edinburskou atrakcí měla být návštěva edinburského hradu a odpolední zábavou pak prohlídka královské jachty. Jenže osud tomu chtěl jinak. Na samotném konci turistického bulváru - ulice Royal Mile, zhruba 200 metrů od vstupu do edinburského hradu se najednou zmiňované muzeum zjevilo. Na svět úžasných optických experimentů s názvem Camera obscura, upozorňují na ulici umístěná zrcadla, ve kterých trpěliví fotografové loví nevšední zdeformované záběry okolní ulice.

Tento článeček vznikl na základě žádostí studentů o zprostředkování části fyzikálních zážitků z mé naprosto "nefyzikální" cesty po Amsterodamu a Skotsku.

Britská královská rodina si potrpí na svou okázalou prezentaci. Na moři se v minulých letech prezentovala svou královskou jachtou Britannia. Tato 126 metrů dlouhá a 17 metrů široká jachta má za sebou přes milión námořních mil. Od svého spuštění na hladinu v roce 1953 kotvila v 600 přístavech 135 zemí světa, byla svědky královských svateb a mnoha státních návštěv, až nakonec zakotvila v roce 1997 ve skotském Edinburku. Rázem se z ní stala turistická atrakce v podobě plujícího muzea, do kterého se vchází přímo s nákupní zóny Ocean Terminal. Od návštěvy tohoto snobského plavidla jsem si příliš nesliboval, prohlídka však předčila veškerá očekávání.