FYZMATIK

Pokud fakta neodpovídají teorii, změňte fakta.

beetoven: To jen potvrdilo, že gravitace je neomylná a zpomaluje nebo ovlivňuje každý hmotný bod a pohyb, tudíž i foton. Takže nadsázka pro skeptiky je vytržená z konceptu teorie. Lorenzova pokřivená geometrie s rovnoběžnýma úsečkami se protínající v nekonečnu: Doba pomine a vaše vědomosti se budou zdát naivní. Bezpochyby vaši následovníci najdou ve vašem myšlení chyby, ale tyto chyby nebudou tak zásadní jako chyby, které nyní budeme analyzovat. Axiom jednoty vás před zásadními vědeckými chybami uchrání. Plný název tohoto axiomu je Axiom jednoty prostoru hmoty a času. Z toho vyplývá, že je třeba tyto prvotní pojmy definovat. Ale tuto úlohu přenechám vám. Pro mě je důležitější, abyste pochopili, že v přírodě neexistuje takový fenomén, který by mohl ovlivnit prostor,stlačit ho, zkroutit nebo natáhnout. Není závislý na nikom, což je argument, proč máme všechny důvody považovat prostor za absolutní. Dalším pojmem je hmota. Také u tohoto pojmu se zdržím definice, protože obsah tohoto pojmu chápeme všichni přibližně stejně. To mi zatím stačí. Můžeme se domnívat, že hmota je stejně absolutní jako prostor? Nemyslím si to. Neznáme zdroj, který produkuje hmotné objekty. Najít tento zdroj je jedním z vašich úkolů. Existuje jedna hypotéza týkající se éteru, který vyplňuje prostor. Je to nevnímatelná substance, která se může splétat jako vír a tvořit různé stabilní struktury, které nazýváme elementární částice. Předpokládá se, že lze vytvořit podmínky, kdy tyto víry ztratí stabilitu a změní se v éter. Myslím, že důvody, proč hmotu nelze považovat za absolutní, jsou pro vás pochopitelné. Pojem času je nejzáhadnější. Jak lze vytvořit správnou představu o fyzikální podstatě tohoto pojmu? Představme si prostor, kde nejsou žádné hmotné objekty a pokusme se pochopit, jestli je čas v prázdném prostoru. Určitě ne, protože tam není žádná jeho míra: hmota. Představme si, že do tohoto prostoru jsme umístili jeden hmotný objekt. Položme si otázku: Je v prostoru, kde je pouze jeden hmotný objekt, čas? Určitě ne, protože nemůžeme určit stav tohoto objektu. Pohybuje se nebo ne? Nemáme žádné vodítko, abychom mohli zjistit fakt, jestli se těleso pohybuje či nikoli. To znamená, že v něm žádný čas není. Do tohoto prostoru umístěme další objekt; můžeme vidět jestli se pohybuje nebo je v
klidu vzhledem k objektu, který již v prostoru je. Všimneme si, že druhý hmotný objekt se začal vůči prvnímu objektu pohybovat, a napadne nás vzít trvání jedné otáčky druhého objektu vzhledem k prvnímu jako určitou míru. A tomu říkáme čas. Zavedli jsme tedy pojem času, ale tento čas na nás není závislý. Nemůžeme změnit jeho krok, zpomalit jej nebo urychlit; to je důvod, čas můžeme považovat za absolutní pojem.
Určili jsme tedy obsah základních vědeckých pojmů, na nichž založíme všechna naše
vědecká tvrzení. Nyní bychom měli najít nezávislého posuzovatele spolehlivosti výsledků našeho výzkumu. Chápete, že prostor, hmota a čas koexistují. Je nemožné je od sebe oddělit. Hmota nemůže existovat bez mimo prostor. Čas může existovat pouze v prostoru, který obsahuje hmotu. To znamená, že všechny tři prvky (prostor, hmota a čas) jsou neoddělitelné; to je důvod, proč bychom měli klást zřetel na jejich jednotu. To má všechny rysy samozřejmosti a máme všechny důvody neoddělitelnou existenci prostoru, hmoty a času považovat za axiom. Je to axiom jednoty. A splňování tohoto axiomu je kritériem věrohodnosti každé teorie v oblasti přírodních věd. Začněme analyzovat konkrétní vědecké problémy. Nyní víte, že všechny fenomény a
procesy v Přírodě probíhají v rámci axiomu jednoty. Proces pohybu jakéhokoli hmotného objektu prostorem je neoddělitelný od procesu plynutí času. Všechny pohyby jsou funkcemi času. Změnu polohy hmotného objektu v prostoru nelze oddělit od procesu plynutí času. Když tento fakt budeme ignorovat, získáme pokřivenou představu o fenoménu, který studujeme. Nyní bych chtěl upoutat vaši pozornost k faktu, že vědci sledovali axiom jednoty při studiu chování makrosvěta. Ale nebyli ochotni tento princip zachovat po přechodu k popisu chování mikrosvěta. Výsledkem bylo, že zabloudili do takového houští a vymysleli tolik vědeckých mýtů, že potrvá dlouhou dobu, než se vrátí na klasickou cestu vývoje, jak to nazývají.
Všechny experimenty, které kdy byly provedeny, se nutně konaly v rámci axiomu
jednoty. Je jen přirozené, že správná interpretace výsledků těchto experimentů je možná pouze s pomocí teorií a matematických modelů, pracujících v rámci axiomu jednoty. Pokud pro interpretaci experimentálních výsledků použijete matematické modely a teorie fungující mimo rámec axiomu jednoty, přinejlepším získáte pouze přibližnou představu o studovaném fenoménu, nebo - v horším případě – představu zcela pokřivenou. Budu vypočítávat řadu takových chyb a ukážu vám jejich podstatu.
Existují takové úlohy, pro jejichž řešení není třeba času. Pro tento účel se používají takzvané teorie pole. Budeme analyzovat také jejich použití.
2. Zdroje chyb Začněme analýzou zdroje chyb tzv. speciální teorie relativity: Lorenzových transformací.
převzatý článek: http://kopecky.rtyne.net/kanarev/unity1.pdf