franta*: Dovoluji si s tvrzením pana profesora pochybovat. Ano, data jsou uložena ve formě jedniček a nul. Tedy míst s elektrickým nábojem a míst bez el. náboje. Potud je vše v pořádku. O zachování zákonu energie či einsteinovské fyzice nepolemizuji.
Jenomže paměťová karta/paměť by neměla být výrobcem pouze vyrobena a tím nastavena na 0 na všech pozicích, ale měla by být otestována. A protože testy jsou různé, včetně nejrůznějších random přístupů, měly by být náboje v paměti uspořádané chaoticky. Protože silně pochybuji že po sobě test na konci "zamete". Ostatně o tom, kde a jaké data jsou ve finále rozhoduje informace v hlavičce, takže to zametání bje i zbytené. Navíc jakákoliv ,,logická" data (třeba kniha) jsou přece nejenom jedničky, ale i nuly. . Takže rozdíl by měřitelný měl být maximálně teoreticky, ale prakticky je na úrobni chyby. Jedině, kdyby někdo dělal měření tak, že vynulovanou paměť naplnil ve všech pozicích jedničkami (tedy nábojem).
jarda4: Pak profesor kupodivu má pravdu, ale předešel jej o několik dlouhýýýýýýýých let jistý pan Nyquist a Einstein. Taže milý pan profesor jen sírá body za publikované články. Takové spráskat a na galeje.
Nyqist (?) definoval nejmenší možné kvantum a kolik energie má jedna jednotka informace, z toho lze zjistit i hmotnost jednoho bitu. Ale je to hmotnost pouze relativistická!
Pokud však budeme uvažovat paměťové buňky jako kondenzátor, pak dodáme-li pro zápis energii, která se uloží v paměťové buňce, skutečně ztěžkne, ale zdaleka ne měřitelně, to se víc ošoupe konektor nebo displej než se tam ta informace vloží. Energie je zanedbatelná, tedy hmotnost ještě více.
Nicméně hmotnost náboje v laboratorních podmínkách lze změřit.
Podobně nabitý akumulátor je těžší, než vybitý, ale opět, ne měřitelně.