pursulus: Tato zajímavá úloha má ovšem ještě jedno řešení, a to, že nemá řešení. A nebo...
Budeme-li postupovati odzadu, potom probudivší se poslední rybář, vida, že jeho spolulovci už odešli, vezme si samozřejmě celý zbytek úlovku jako svou poslední třetinu, ať už toto číslo je jakékoliv. Není tedy myslitelné, aby nějakou rybu pustil, jak se úloha snaží nanutiti; s touto částí úlohy můžeme se logicky srovnati tím, že postulujeme, že v tomto případě jedna ryba rovná se žádná ryba. (Může se to zdáti podivné a nesprávné, ale je to naprosto čistá a průchodná logická úvaha proto, že jde o případ v případu, a pro tento subpřípad druhého rybáře si proto můžeme logicky postulovati takový argument. Co platí někde, neplatí jinde, jsou případy, kdy takové rozhodnutí je oprávněné. Tak ve stručnosti, aniž by se zabíhalo do úvah o čistotě matematiky, teorie logiky a do noetiky.) Shrnuji bez dalšího, že v případě posledního rybáře je třetinou celý zbytek.
Druhý rybář, aby si vzal jednu třetinu z toho, co zanechal první rybář, pustil jednu rybu. Protože viděl, že jeden z rybářů už odešel, bylo mu jasné, že ze zbývajícího počtu ryb patří mu jedna polovina, kterážto je v jeho případě jednou třetinou. Je patrné, že když musil pustiti jednu rybu, aby si vzal polovinu, bylo těch ryb před ním licho. První rybář zanechal tedy, po propuštění jedné ryby a odnesení jedné třetiny zůstatku, licho ryb! A protože zanechané dvě třetiny nemohou býti lichým číslem, nemá úloha řešení. A nebo, jestliže tvrdíme, že dvě třetiny mohou býti lichým číslem, je počet ryb nekonečně velký (rovná se nikdy nedosáhneme při přičítání konce).
E-adresa: 'ursulus.pu@gmail.com'