Překvapivá zjištění ohledně trpasličí planety Pluto přinesla americká vesmírná agentura NASA. Než k ní v roce 2015 dorazí sonda New Horizonts, která nám zajisté nabídne detailní snímky jeho povrchu, je Hubbleův dalekohled (HST) jedinou možností, jak ji kvalitně pozorovat. HST sledoval Pluto po dobu 10 let (1994 - 2003) a výsledky pozorování ukazují změny v jeho atmosféře. Na sérii nově zveřejněných snímků je zachyceno, že Pluto v posledních letech mění velmi rychle barvu. Zhruba pětina planety je rudější než dříve.

Amatérští astronomové jsou dnes poměrně solidně vybaveni pozorovací technikou a pro svůj koníček obětují spoustu volného času. A tak se jim s trochou trpělivosti a také štěstí může podařit zachycení netradiční události. Holandský nadšenec a fotograf Ralf Vandenbergh vyfotografoval odpoutání raketoplánu Endeavour od kosmické stanice ISS. Na tom by nebylo nic tak pozoruhodného, kdyby na snímku kromě obou objektů nebyl pořádný světlý oblak. Zachytil tak raketoplán v okamžiku, kdy jeho posádka vypouštěla do kosmického prostoru odpadní vodu. Na fotografii pozorujeme částice vody, které unikají z raketoplánu Endeavour do vesmíru a přitom odrážejí sluneční světlo. Kde se takové přebytečné množství vody v raketoplánu bere a k čemu slouží?

Počátkem ledna 2010 překvapil astronomy snímek, který v rámci vyhledávacího projektu LINEAR (Lincoln Near-Earth Asteroid Research program) zachytil dosud neznámý objekt. Vědci se dohadovali, zda se jedná o netradiční kometu nebo o planetku. Přikláněli se spíše ke kometární povaze zachyceného objektu. Kometa ale měla neobvyklý vzhled, měla jen malou komu bez centrální kondenzace a dlouhý přímý ohon. Kometa dostala označení P/2010 A2. Jenomže Hubbleovu vesmírnému teleskopu se podařilo vyfotografovat větší detaily této "komety". A srážka asteroidů v přímém přenosu byla na světě.

Před padesáti lety namířil k nebi Frank Drake radioteleskop, aby zkusil zachytit nějaký signál pocházející od mimozemských civilizací. To odstartovalo projekt hledání mimozemské civilizace SETI (Search for Extra-Terrestrial Inteligence). Letos v dubnu proběhne v texaském městě League City kongres, který tento projekt nasměruje do další budoucnosti.Objevují se názory na radikální změny orientované zejména na obsah dalších sdělení. A vyskytují se i názory, aby naše civilizace o sobě nevydávala další svědectví a čekala raději na zprávy z vesmíru.

Slunce se probouzí. Není to znát v souvislosti se současnými venkovními teplotami vzduchu  natož s množstvím denního slunečního svitu. Po období klidu narůstá sluneční aktivita.Ta měla narůstat podle předpovědí vědců a dosud známých teorií od roku 2008. Jenže během roku 2009 nebyla 260 dnů z 365 (71%) na slunečním disku pozorována žádná skvrna. Na začátku roku 2010 už o sobě dává nový sluneční cyklus vědět výskytem poměrně velkých skupin skvrn a také erupcemi. Zdá se tedy, že po mimořádně dlouhém slunečním minimu se Slunce konečně probudilo a jeho činnost bude soustavně růst až do příštího maxima, které se očekává na přelomu let 2011 a 2012. Se zvýšenou sluneční aktivitou můžeme očekávat čím dál nepříjemnější útoky také na satelitní navigace.

Vznik Měsíce je spojen s mnoha různými teoriemi. Měsíc mohl vzniknout společně se Zemí při počátečním formování sluneční soustavy. Naše Země také mohla zachytit svou gravitací nějaké těleso a to pak začalo obíhat kolem ní. Další možností je odtržení hmoty z rychle rotující Země a její zformování na oběžné dráze.  V současnosti nejvíce přijímanou hypotézou je vznik Měsíce při takzvaném velkém impaktu. Podle ní se Země asi před 4,5 miliardami let srazila s planetkou Theiou o velikosti dnešního Marsu. Při srážce bylo na oběžnou dráhu Země vyvrženo množství materiálu, ze kterého se postupně zformoval Měsíc. Každá z těchto teorií má své slabé stránky. S oprášením další starší teorie nyní přišli fyzik Rob de Meijer a geolog Wim van Westrenen, kteří se snaží vysvětlit, proč má hmota z Měsíce téměř stejnou skladbu izotopů jako materiály ze zemské kůry.

Evropská kosmická agentura (ESA) vyslala v listopadu 2009 na oběžnou dráhu kolem Země satelit Proba-2. Na něm je také zařízení české výroby, které zkoumá kosmickou plazmu. Během svého působení zařízení naměřilo přes 15 000 dat, které nyní začnou naši odborníci z Ondřejova zkoumat. Zařízení hledá souvislosti mezi náhlými změnami kosmického počasí a změnami plazmatu.

Dnes 23. ledna 2010  uplynulo 80 let od okamžiku, kdy americký astronom Clyde William Tombaugh poprvé vyfotografoval Pluto. Tombaugh se pokusil objevit devátou planetu pomocí tzv. blinkmikroskopu. Pokud mu to počasí dovolovalo, tak každou jasnou noc pořídil sérii snímků určitých úseků oblohy. Po několika dnech se na stejná místa vrátil a nové snímky porovnal se starými. Vzhledem k "nepohyblivému" hvězdnému pozadí hledal objekt ze sluneční soustavy, který se pohybuje. Tombaugh zachytil Pluto na fotografii poprvé 23. ledna 1930 a podruhé až  29. ledna, když fotografoval oblast poblíž hvězdy d Geminorum v souhvězdí Blíženců.

Webová stránka Astronomy Picture of the Day (Astronomický snímek dne), kterou také časem přebírá český server www.astro.cz uveřejnila novou fascinující představu cesty nám dosud známým vesmírem. Naše cesta začíná nad pohořím Himaláje, odkud postupně zvyšujeme svoji rychlost směrem do vesmíru. Cestou pozorujeme umělé družice Země a jejich trajektorie, postupně vidíme dráhy planet v naší sluneční soustavě, kterou záhy opouštíme. Naše Slunce je čím dál tím drobnějším bodem v nepředstavitelně velikém vesmíru.