Předchůdcem moderních navigačních systémů GPS byly zajímavé přístroje, které jsou dnes známy zejména z románů. V nich se dočítáme, jak námořníci určovali svoji polohu na moři vzhledem ke slunci a ke hvězdám – kvadranty či sextanty.

Křižující planetky mají pro veřejnost zajímavou historii, která začíná v polovině 20. století, kdy estonský astronom Ernst Öpik jako první uvažoval, že by se mohly nějaké planetky trefit i do naší Země. Jeho úvahy se zakládaly na statistických odhadech.

Přemýšleli jste někdy jaký vesmírný objekt leží na pomyslné škále vesmírných těles mezi planetami a jim tolik odlišnými hvězdami? Půjde asi o malou hvězdu – trpaslíka. A poněvadž nevydává tolik světla jako hvězda a je dosti nenápadný svou barvou, pak jde o trpaslíka hnědého.

Myslíte si, že vzhled naší oblohy může ovlivňovat sopka z druhé poloviny zeměkoule? Je tomu skutečně tak. Možná si vzpomínáte na výrazně rudě zbarvené soumraky na konci loňského srpna, které způsobila aljašská sopka Kasatochi. Nyní se nám o narudlé soumraky může postarat další aljašská sopka Mt. Redoubt.

Dnešní den si připomínáme 50 let výročí od dopadu prvního meteoritu na světě, který byl nalezen na základě snímků zaznamenávajících jeho dráhu v atmosféře. Dne 7. dubna 1959 proletěl v 20:13.20 místního času (19:13.20 UTC) nad územím tehdejšího Československa východně od Příbrami velmi jasný bolid. Podle vzpomínek předního astronoma Zdeňka Ceplechy (na fotografii), který propočítal jeho dráhu, byl "jasný asi jako stowattová žárovka, svítící ze vzdálenosti jednoho metru". Let bolidu byl zaznamenán bolidovými kamerami na Ondřejově a v Prčicích. Dostal jméno Příbram.

Od poloviny roku 2006 obíhá ve výškách mezi 350 až 610 km kolem Země družice PAMELA (Payload for Antimatter/Matter Exploration and Light-nuclei Astrophysics). Na jejím vzniku se podílela ruská výzkumná pracoviště, Ruská vesmírná agentura, italský Národní ústav jaderné fyziky, se spoluúčastí vesmírných agentur a univerzit v Německu, Švédsku a v Itálii.
Měření sondy byla konečně publikována v podobě analýzy  naměřeného počtu detekovaných elektronů a jejich antičástic – pozitronů.  Přístroje umístěné na sondě PAMELA odhalily překvapivě vysoké množství pozitronů v atmosféře Země.

Nepravidelné a nepředpověditelné pohyby kapaliny nebo plynu se nazývají turbulence. Turbulence vzduchu je nejenom nepřítelem pilotů a jiných vzduchoplavců, ale nepřítelem astronomů a smrtelným nepřítelem  slunečních fyziků, kteří chtějí pozorovat  dalekohledem nebo fotografovat sluneční povrch. Vidí totiž jen roztřesený, neostrý obraz, vyvolaný jinak neviditelnými proudy v turbulentní atmosféře. To je jeden z důvodů, proč pozorovatelé Slunce vysílají balony s dalekohledy do horních vrstev atmosféry nebo je posílají raketami jako součásti družic na oběžné dráhy.

Kromě počasí pozemského nás bude čím dál více zajímat také počasí kosmické. To už dávno sledují odborníci, kteří mohou varovat zejména kosmonauty před nebezpečným proudem částic ze Slunce. Kosmické počasí je jedním z velkých současných astronomických hitů. Vědci, kteří se jím zabývají, mají o granty postaráno, o výsledky jejich práce se zajímají nejenom kosmonauti, ale především armáda. K popularitě kosmického počasí přispívá i šťastně zvolený název, ovšem podobně zavádějící jako černé díry, hnědí trpaslíci či velký třesk. Všichni víme, že černé díry nejsou černé, hnědí trpaslíci nejsou hnědí a při velkém třesku bylo zřejmě ticho.

Měsíc samotný nevydává světlo, ale pouze odráží světlo Slunce. Podle toho, jak velká část Měsíce je ozářena Sluncem rozlišujeme měsíční fáze. Měsíc navíc odráží i světlo odrazené od Země a tento odraz bývá nazýván popelavým svitem Měsíce. Na příčinu popelavého svitu přišel už Leonardo da Vinci.

Každý den vletí do atmosféry Země velké množství meteoroidů. Jejich rychlost v atmosféře dosahuje obvykle od 11 do 72 km/s. Zazáří na obloze v podobě světelného jevu zvaného meteor. Pokud je meteor velmi jasný, nazývá se bolid. Většina meteoroidů má velmi malé hmotnosti (miligramy, gramy, výjimečně kilogram) a tak se v atmosféře roztaví a vypaří. Pouze ty největší dosáhnou zemského povrchu a stávají se meteority.