Mlhavý obláček na noční obloze se za miliardy let stane pro naši Galaxii pořádným temným mrakem v její historii. Pozorování Hubbleovým dalekohledem potvrdilo teorii o srážce naší Galaxie (Mléčné dráhy) se sousední galaxií v Andromedě. Začne se odehrávat za 4 miliardy let a potrvá další miliardu let. Při sledování posunu spektrálních čar světla vysílaného galaxií vzhledem k naší Galaxii se zjistilo, že se k sobě posunují rychlostí nepředstavitelných 400 000 km/h.

Mezi málo používané textové fonty patří galaktické písmo. Aby také ne, vždyť se o jeho existenci ví pramálo. Zavedli jej pracovníci projektu Galaxy Zoo, kteří do své "zoologické zahrady"  přidávají postupně v rámci projektu Sloan Digital Sky Survey statisíce fotografií galaxií. Při zobrazení širokoúhlým teleskopem z observatoře Apache Point v Novém Mexiku si povšimli, že některé galaxie asociují tvar písmenek, a tak neváhali a vznikla z nich galaktická abeceda. Šifrovaným galaktickým písmem můžete psát i vy, protože to umožňuje připravená webová aplikace.

Jsou pravidelné astronomické jevy, které jsou však natolik vzácné, že je můžete spatřit pouze několikrát za svůj život. Jedním z nich je přechod planety Venuše přes sluneční kotouč. Tato (pro astronomy často neopakovatelná) událost může nastat pouze začátkem června nebo začátkem prosince, tedy v době kdy orbitální uzly Venuše přecházejí přes Slunce a to s periodou opakování po 8, 121,5 ,  8  a 105,5 letech. Naše generace má tedy to štěstí, že po 8 letech je tu další přechod Venuše už ve středu 6. června 2012. Další podobný úkaz nastane až v roce 2117. Mezitím se na naší planetě narodí 5 nových pokolení. Jak můžeme poslední tranzit Venuše v tomto století pozorovat?

Pro určování vzdáleností nejenom v astronomii se používá metoda triangulace. Provádí se trigonometrickým výpočtem v trojúhelníku. Vezmou se dva body, které určují základnu trojúhelníku, a jejíž vzdálenost můžeme změřit. Třetí vrchol trojúhelníku je obvykle daleko v prostoru, proto nelze změřit jeho vzdálenost od základny přímo. Můžeme však zjistit oba úhly při základně a spolu s délkou základny je to dostatečný počet údajů, jak vypočítat zbývající prvky trojúhelníku.

Téměř 11 měsíců zkoumá sonda Dawn (Úsvit) z oběžné dráhy povrch planetky Vesta. Stala se tak jejím umělým satelitem, přičemž poloměr své oběžné dráhy postupně snižuje z původních 2 750 km na současných 200 km a při svých obězích trvajících 4,3 hodiny mapuje její povrch. Za 3 měsíce si to nasměruje k trpasličí planetě Ceres. K Zemi zasílá desetitisíce snímků povrchu a měření. Na Vestě tak sonda zmapovala i velkého konkurenta marsovské hory Olympus Mons.

O víkendu nás čeká největší měsíční úplněk v tomto roce. Dnes navíc vytvoří Měsíc velmi pohledné seskupení s planetou Saturn a hvězdou Spica ze souhvězdí Panny. Začátkem měsíce května se Měsíc dostává do konjunkce s planetou Saturn, na obloze to činí úhlově necelých sedm stupňů.

Zajímavý efekt v blízkosti Slunce zachytil teleskop Solar Dynamics Observatory 11. března 2012. Ze Slunce vybíhá dlouhý tmavý výběžek k tajemné kouli. Na internetu se ihned vyrojily teorie o malé černé díře, či planetce, kterou snad vysává Slunce nebo o mimozemšťanech, kteří se svou vesmírnou lodí zaparkovali v naší sluneční soustavě a tankují tady energii. Při troše fantazie a častém sledování scifi filmů by tomu tak pro mnohé mohlo být. Skutečnost je mnohem prozaičtější.

Dnes ráno v 6:14 začalo astronomické jaro. Astronomické jaro začínalo obvykle podle učebnic 21. března, méně častěji 20. března a výjimku tvořil i 19. březen. Minulý rok byl posledním v tomto století, kdy astronomické jaro začínalo právě 21. března. Od letošního roku je to o den dříve. V roce 2048 bude první jarní den dokonce už 19. března a koncem tohoto století se data nástupu jara 19. a 20. března budou vyskytovat stejně často. Příčinou posouvání počátku jara jsou přestupné roky. Kalendářní rok trvá 365 nebo 366 dní, ale Země oběhne kolem Slunce za 365 dní, pět hodin a 49 minut. Proto se okamžik jarní rovnodennosti opožďuje každý následující rok o přebývajících 5 h a 49 minut. Situace se upravuje každým přestupným rokem

V roce 2006 detailně zaznamenala sonda Cassini zvláštní rotující útvar  na Saturnu. Šlo o rotující šestiúhelník, který byl nakonec zachycen už na snímcích sondy Voyager z roku 1981. Potvrdilo se tak, že se jedná o trvalý jev, který se po desetiletí nemění. Šestiúhelník tvořený mraky obklopující severní pól Saturnu se tak stal pro vědce výzvou, jak tento jev vysvětlit.

Konec února a počátek března je pro amatérské astronomy opravdovým svátkem. Na večerní obloze je možné sledovat postupně 5 nejjasnějších planet sluneční soustavy (Merkur, Venuši, Mars, Jupiter a Saturn). V jeden okamžik sice celou pětici planet nespatříme, ale i tak se jedná o krásné nebeské divadlo. Další možnost pozorování stejného počtu planet pouhýma očima bude v roce 2015 a všech pět planet v jeden okamžik za opravdu příhodných podmínek spatříme až v roce 2036.