Automatický teleskop v Novém Mexiku zpozoroval ve středu 22.6. 2011 malý asteroid, který právě dnes v 15:26 našeho času proletí pouze 12 000 kilometrů nad zemským povrchem. Naštěstí podle vědců z NASA naši planetu mine. Pokud by se však jeho dráha zakřivila více směrem do atmosféry Země, pak by po vstupu do ní shořel. Z Evropy nebude asteroid s označením 2011 MD pozorovatelný. Důvodem bude propočítaná oblast jeho průletu - jižní část Atlantského oceánu nad pobřežím Antarktidy.

Když na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) nahromadí kosmonauti množství odpadků, je nutné se jich  vhodnou formou zbavit. A tak se 1200 kg odpadků umístí do kosmické popelnice, kterou však popeláři nemohou vysypat. Tou popelnicí je bezpilotní kosmická loď Johannes  Kepler, která během včerejšího večera shořela při své sestupu v atmosféře někde v oblasti Tichého oceánu, kam také dopadly větší úlomky.

Jedno z nejdelších úplných zatmění Měsíce v tomto století nastane ve středu 15. června 2011 v pozdních večerních hodinách. Zvláštním jevem bude už samotný východ Měsíce kolem 21.09 hodin, protože Měsíc bude vycházet ještě za světla nad jihovýchodním obzorem, ale už značně ukrytý v zemském stínu. Postupně se začne obloha stmívat, Měsíc bude na obloze stoupat vzhůru a samotné úplné zatmění začne ve 21.22 hodin. Maximální fáze zatmění bude ve 22.13, kdy už Měsíc značně potemní, protože  v tomto čase se bude pohybovat téměř středem zemského stínu. Konec úplného zatmění nastane ve 23.03 a až do druhé minuty po půlnoci bude Měsíc ze zemského stínu vystupovat. Zhruba 15 minut po půlnoci bude pozorovatelná fáze polostínového zatmění. Pak se měsíc rozzáří světlem úplňku.

Sluneční soustava je stále plná překvapení. I když se skrz ni díváme dalekohledy k objektům mnohem vzdálenějším, často přehlížíme nebo je nám ukryto nejedno překvapivé tajemství. Jedno z nich odhalily sondy Voyager 1 a 2, které se právě blíží k hranici sluneční soustavy. Nejvzdálenější sonda Voyager 1 už v roce 2007 narazila na zvláštní anomálii, kterou o rok později potvrdila druhá ze sond. Sondy se dostaly do oblasti magnetických bublin, jejichž šířka představuje vzdálenost asi jako mezi Zemí a Sluncem, které se nacházejí téměř 16 miliard kilometrů od naší planety.

Zdá se, že některé teorie o vzniku Měsíce bude nutné poopravit. Připomeňme si ty nejznámější. Podle jedné z nich byl Měsíc zachycen Zemí, podle další vznikl odtržením  části hmoty rychle rotující Země v jejím raném stadiu. Doposud nejuznávanější teorii o srážce Země s planetesimálou velikosti Marsu má nyní velkou vadu na kráse. Při této srážce se na oběžné dráze kolem Země zformovaly odtržené kousky obou těles díky silné gravitaci do tvaru koule a tak vznikl Měsíc. To by ale znamenalo, že se při této srážce veškerá voda, kterou měsíční hornina obsahovala, při extrémně vysoké teplotě provázející tento střet, vypařila do vesmíru. Výzkumy však říkají něco jiného.

Haumea byla objevena v roce 2004 jako pátá trpasličí planeta. Je nazvána podle havajské bohyně zrození a má dva měsíce Haumea I Hi´iaka a  Haumea II Namaka.Tento vesmírný útvar je natolik šišatý, že připomíná ragbyový míč pokrytý ledem. Dá se popsat jako elipsoid, jehož hlavní osa je dvojnásobně delší než ta kratší. Rotuje kolem své osy  největší rychlostí hydrostaticky rovnovážného tělesa ve sluneční soustavě a to jednou za 4 hodiny.  

Nestává se každý den, že by padající meteorit trefil při svém dopadu budovu nebo automobil. Zatímco v případě automobilu se jej právě díky poškození meteoritem podařilo majitelce prodat dokonce se ziskem, v případě poškozeného domu lze prodat alespoň příběh meteoritu. Tak se to stalo nedávno v Polsku, kde byl zaznamenán první letošní dopad meteoritu na dům.

Občas se na internetových stránkách objeví velmi zajímavé a názorné simulace, jakou je například ta na stránce: https://veda.sme.sk/planety/.

Kdo by to byl řekl, že astrofyzikové budou tak vynalézaví při hledání planet (exoplanet) mimo náš solární systém. Samotné objevování těchto objektů je zcela mimo chápání laické veřejnosti, která na obloze nedokáže odlišit planetu od hvězdy. S novým nápadem přišel americký astronom Jonathan Nichols z Univerzity v Leicesteru.

Během celého května nás čeká na obloze nádherné planetární divadlo. Pokud bude přát počasí, tak v přímém přenosu můžete sledovat jedinečné seskupení planet za několik posledních  desetiletí. Pouhým okem viditelné planety Merkur, Venuše, Mars a Jupiter se budou nacházet brzy ráno před východem Slunce velmi nízko nad jižním obzorem. K ideálnímu pozorování je však vhodné použít alespoň lovecký triedr.