Zítra, ve středu 10. září to v 9:30 vypukne. Nejsložitější a vlastně největší vědecký přístroj v lidských dějinách bude spuštěn.

Při studiu modelů atomu se postupuje z historického hlediska od modelů nejjednodušších, které se postupněji opouštějí a jsou nahrazovány složitějšími modely, zejména po matematické stránce. Co když je to však v tom atomu skutečně jednodušší než se zdá?

Nanotechnologie označuje technický obor, který se zabývá tvorbou a využíváním technologií v měřítku řádově nanometrů (1–100 nm), tzn. biliontiny metru, což je asi tisícina tloušťky lidského vlasu. Konstrukčními prvky nanotechnologie jsou molekuly a dokonce i samotné atomy.

Schopnost vydávat světlo v těchto hlubokomořských temnotách je pro živočichy velmi důležitá: funguje jako ochrana před nepřáteli v podobě světelných záblesků nebo vypuštění oblaku světélkující kapaliny, nebo naopak medůza láká světlem nepřátele (sépie) svých nepřátel(ryby), které je (ryby) pak zlikvidují.

V Norsku byla polární záře vysvětlována tak, že zářící a chvějící se oblouky na obloze představují most, přes který se přepravují bohové z Ráje na Zem. Jiná legenda zase hovoří o polární záři jako o nebeském tanci duší mrtvých děvčat. Finská mytologie se zmiňuje o řece, vedoucí skrz oheň, která tvoří hranici mezi "královstvím" živých a mrtvých.

Animace pohlcení Země černou dírou je sice efektní, ale k ničemu takovému zcela jistě nedojde.

Simulace řetězové štěpné reakce například v izotopu uranu 235 je známá spíše ze statických obrázků. Zpomalený neutron narazí do jádra uranu, které se rozštěpí na dva přibližně stejně velké fragmenty.

Tentokrát nebudeme cukr zapalovat, ale připravíme si několik druhů cukru, kleště nebo kladívko a pokus provedeme