Na drátech vysokého napětí vidíme běžně posedávat nejrůznější ptactvo, bez toho, že by docházelo k jejich zdravotní újmě či obětech na životech. Obvyklá odpověď, že ptáky elektrický proud nezabije, protože nejsou uzemnění, nevystihuje jádro problému. Rozumí všichni, komu se takové zjednodušené vysvětlení dostane, co znamená být uzemněný? Co je tak divné na tom dotýkat se země?

Tak už je to tady. Po Austrálii, kde se bude klasická žárovka používat do roku 2009 a Kanadě, kde skončí do roku 2012 skončí žárovka i v Evropské unii. K plošnému zákazu klasických žárovek se přihlásila Austrálie, Nový Zéland, Filipíny a Kalifornie.V obchodech končí typ žárovky z roku 1879 vynalezený Thomasem Alvou Edisonem. Účinnost žárovky je pouhých 5%, zbylých 95% energie je vydáváno žárovkou ve formě tepla.Od letošního září začnou z českých obchodů mizet klasické žárovky. První se přestanou prodávat ty nad sto wattů a všechny další, které nejsou čiré. Do tří let všechny modely nahradí v Evropské unii energeticky úspornější kusy. Brusel se tak snaží snížit spotřebu elektřiny, a tím omezit produkci skleníkových plynů. Postupně budou následovat i slabší klasické žárovky, ty poslední nad 25 wattů zmizí z obchodů prvního září 2012.

Na rušných křižovatkách fungují semafory většinou pomocí časovačů, které nezávisle na hustotě silničního provozu přepínají světla semaforu. Pokud přijede auto k semaforu, musí vyčkat příslušný nastavený časový interval, než mu naskočí zelená. Škoda, že se u nás nepoužívají jako například v Maďarsku semafory s displejem, který ukazuje čas do opětovného rozsvícení zelené. Zato na některých křižovatkách pozná semafor, že tam čeká auto a časový interval okamžitě zkrátí, aby nemuselo čekat.

Některé fyzikální pojmy běžně používáme aniž bychom přesně znali jejich pravou podstatu a dostatečně ji pochopili. Obávám se, že vysvětlení pojmu elektrický náboj nebude zas tak jednoduché. Co říká o elektrickém náboji třeba wikipedie? Elektrický náboj vyjadřuje určitou vlastnost částic, která je spojována se vznikem vzájemného působení mezi tělesy (částicemi) podobným způsobem jako je hmotnost spojována s existencí gravitačního pole. Přítomnost elektrického náboje je tedy nutná pro vznik elektrického nebo magnetického pole. Pěkně řečeno, ale o jakou vlastnost částic vlastně jde?

Často se venku za bouřky pohybuje spousta lidí. I když bouřka dává o sobě dostatečně dopředu vědět, mnozí blížící se nebezpečí neberou vážně a spěchají dokončit rozdělanou činnost. Na louce mezi prvními blesky sklízejí vidlemi seno před zmoknutím, rybáři nahazují grafitovými pruty návnadu do vody – před bouřkou nejvíc berou ryby. Golfisté musí dohrát ještě jamku, cyklisté musí stihnout dojet pod ochranný přístřešek nejbližší autobusové zastávky, jezdci na koních uhánějí ke stájím a snaží se přitom dostat se do bezpečí před obyčejným zmoknutím. Přitom si neuvědomují nebezpečí přímého zásahu bleskem a riskují se svými životy.

Přestáváme být ostražití a odborníci nás nestačí varovat. Během posledních 150 let se naše civilizace stále více stává obětí elektrosmogu. Začalo to využíváním elektrické energie v domácnostech s tím, že používání elektrospotřebičů je zcela bezpečné a bez zdravotních rizik. Vždyť jaká rizika nese používání obyčejné žárovky? Ta spíše zachránila zrak mnoha lidem před slepotou vzešlou namáháním očí při používání nedokonalého osvětlení. Po první světové válce přibylo rádio a po druhé řada nových elektrických přístrojů. Členy domácností se  postupně staly pračky, vysavače, fény, televizory, počítače, mikrovlnné trouby a nejnověji mobilní telefony ... Nacházíme se v prostoru prošpikovaném elektromagnetickými signály vysílačů rozhlasu, televize, vysílačů operátorů mobilních telefonů v magnetických a elektrických polí elektrických vodičů, trolejí či transformátorů

Když vložíme vodič do elektrického pole nastává jev, který označujeme jako elektrostatickou indukci. Pokusy s indukcí a přenášením náboje bývají celkem atraktivní.

Variant pokusů je celá řada, často se používá pingpongový míček s vodivým povrchem. Ideální je potřít jej vrstvou tuhy z tužky nebo pečlivě obalit alobalem. Takto upravený míček se zavěsí na nevodivé tenké vlákno a vloží se mezi dvě vodivé desky, které jsou připojeny ke zdroji elektrického náboje –  van de Graaffův generátor. A pak můžeme pozorovat elektrostatický ping  pong.

Při tření dvou zprvu elektricky neutrálních těles z vhodných materiálů dochází k přemísťování částic s elektrickým nábojem z jednoho tělesa na druhé. V jednom z těles se začínají shromažďovat záporné náboje, kterých je pak více než v původním "rovnovážném" stavu – říkáme, že se těleso zelektrovalo záporně.  V druhém tělese většinou zůstávají kladné náboje (je tam nedostatek částic se záporným elektrickým nábojem) – říkáme, že se těleso zelektrovalo kladně. V kovech a umělohmotných materiálech se nejčastěji přemísťují volné elektrony, které mají záporný elektrický náboj. Kladné ionty (například v krystalové mřížce kovů) se nikam nepřemísťují a zůstávají na místě.

V roce 1931 získal patent americký fyzik Robert Jemison Van de Graaff na elektrostatické zařízení, kterým je možné nabíjet tělesa na velmi vysoké napětí. Tento stroj dostal podle něj název Van de Graaffův generátor. Princip takového zařízení byl znám dlouhou dobu před tím, než byl prakticky sestrojen.  Dnes většinou leží ve sbírkách fyzikálních kabinetů, ale má svůj praktický význam i při urychlování elektronů na vysoké rychlosti, při kterých se pak srážely s jinými částicemi. Stal se tak jedním z prvních urychlovačů částicové fyziky. Pokusy s tímto generátorem jsou vždy zajímavé, zábavné a plné dobrodružství.

Koncem 19. století žily USA soupeřením o prosazení střídavého nebo stejnosměrného proudu. Souboj spolu vedly firmy Edisona a Westinghouse. Jeho vedlejším produktem se však stalo elektrické křeslo.