Na cestě k objevení elektřiny zaujímá první místo jantar. Jde o zkamenělou pryskyřici třetihorních jehličnatých stromů. Jantar má celou řadu barevných odstínů, ale jeho charakteristickou barvou je žlutá až hnědá. Pro svou snadnou opracovatelnost byl jantar používán odedávna k vytváření šperků a jiných ozdobných předmětů, jako talismany k magickým účelům a údajně jako kadidlo také k léčení lidí. Proto byl na Blízkém východě a také u nás ve střední Evropě velmi ceněným zbožím. Dokonce přes naše území vedla v době římské jantarová stezka - prastará obchodní trasa spojující naleziště na Baltu se Středozemním mořem. Už v 6. století př. n. l. si výrobci šperků ve starověkém Řecku všimli, že má jantar zvláštní fyzikální vlastnosti.

Stuhový blesk je jedním z mála pořádně zaznamenaných bleskových výbojů v atmosféře a příliš informací o něm také nenajdete. Vyskytuje se poměrně zřídka, ale zato má výrazný opticky patrný, širší vodivý kanál. Skládá se z několika za sebou následujících výbojů, které jsou navzájem rovnoběžné.

Během bouřky mohou mít blesky neobvyklé rozměry a někdy i velmi podivné tvary, záleží na konkrétních fyzikálních a klimatických podmínkách. Většinou ze země pozorujeme čárové nebo rozvětvené blesky, to když se výboj vydává několika vodivými kanály. Uvnitř mraků můžeme ze země  sledovat ve formě záblesků také "plošné" blesky. Perlový blesk je poměrně vzácný druh blesku a ne vždy si ho při bouřce všimneme. Často nás na něj přivede až analýza pořízených záběrů bouřky.

Jedná se o experiment, který navrhl Benjamin Franklin, ale sám jej neprovedl. Byl totiž realizován ve Francii severně od Paříže v malé vesničce Marly la Ville.  Jeho návrh přeložili do francouzštiny Georges-Louis Leclerc (známý jako Comte de Buffon) a jeho přítel Thomas-François Dalibard. Ti také 10. května roku 1752 vztyčili 12 metrů dlouhou kovovou tyč, kterou upevnili do masivní dřevěné trojnožky přímo před Galibardovým domem. Kovová tyč byla dole ukotvena v prázdné láhvi od vína.

Léto je v plném proudu, po celé republice padají teplotní rekordy a zdálo by se, že jediným, komu nevadí tak vysoké teploty jsou majitelé fotovoltaických elektráren. Omyl, i když slunce pálí na plné pecky, vysoké teploty těmto elektrárnám vadí a jejich výkon naopak klesá. V tropických dnech je jejich pokles výkonu až o deset procent.

Sestavování jednoduchých elektrických obvodů pomocí kovových  drátků se pomalu stává minulostí. Nepřehlednou změť vodičů může totiž nahradit elektricky vodivý inkoust. Speciálním plnícím perem snadno nakreslíte na různých površích schéma elektrického obvodu, které může současně představovat reálně vytvořený a fungující elektrický obvod.

Trychtýřovité stavby s designem odpovídajícím době románů Julese Verna mají využívat energii větru zejména tam, kde je natolik nízká, že ji nedokážou využít klasické větrné elektrárny. Jejich větrníky se zastavují už při rychlostech kolem 0,5 m/s. Trychtýřem zachycený vánek je přiváděn zužujícím se potrubím směrem dolů k zemi. V potrubí se jeho rychlost výrazně zvýší natolik, aby vzniklý proud vzduchu poháněl rotor turbíny. Zde pak proudící vzduch odevzdá velkou část své kinetické energie lopatkám turbíny a vrací se s menší rychlostí zpět do přírody.

Akumulátor je sekundární elektrický článek, který lze opakovaně nabíjet a vybíjet. Slouží jako spolehlivý zdroj elektrické energie v nejrůznějších přenosných elektrotechnických zařízeních.
Elektrochemické akumulátory využívají přeměnu elektrické energie na energii chemickou, která se v případě spotřeby mění zpět na využitelnou elektrickou energii. Dosavadní kapalné akumulátory musí mít dvě kapalné složky, které jsou odděleny membránou, kterou mohou pronikat pouze ionty nezúčastňující se probíhajících chemických reakcí. Tato konstrukce baterie má dvě hlavní nevýhody: vysoké náklady na používané kapaliny s obsahem vzácných materiálů (například vanad) a drahou membránu, která vyžaduje častou údržbu. Také nemá dostatečně velkou kapacitu (schopnost pojmout větší množství elektrického náboje). Zajímavým akumulátorem by však mohla být jednosložková kapalná baterie. Tento druh baterií by se v budoucnu mohl uplatnit pro akumulaci energie vyrobené například v solárních a větrných elektrárnách.

Největší Van de Graaffův generátor velmi vysokého napětí (5MeV) v České republice odešel v loni v dubnu na zasloužený odpočinek. Tak unikátní technickou památku jakou je tento obrovský elektrostatický generátor, by bylo škoda zničit. Proto byl i s tlakovou nádobou rozebrán na několik dílů a následně zachráněn. Nyní jej najdete vystavený ve 2. foyer Národního technického muzea v Praze. Sice jej zde neuvidíte při své činnosti, ale upoutá vás jistě svou velikostí a svým provedením.

Ke čtyřem přečerpávacím elektrárnám v ČR (Dlouhé Stráně,  Dalešice, Štěchovice II, Černé jezero)  možná přibude další. Česká republika nedisponuje množstvím lokalit, kde by bylo možné stavět nové vodní elektrárny. Vytipováno je kolem 6 míst, kde by však stavba vodní elektrárny znamenala velký zásah do životního prostředí.  Proto se zvažuje o změně technologie výroby elektřiny v některých dosud stojících elektrárnách. V současné době ČEZ uvažuje o částečném přebudování vodní elektrárny Orlík na částečně přečerpávací.