V naší republice působí plno astrologů, kartářek, jasnovidců, čarodějnic, věštců a zejména podivných prodejců zázračných přípravků a přístrojů. Jedním z nich je zařízení označované jako Energy Saver Pro. Toto zařízení má po připojení do elektrické sítě ušetřit až 75 % nákladů na elektrickou energii. Inzeráty na toto zařízení vynikají svým odborným stylem s pojmy jako optimalizace napětí, redukce výkyvů a šumů či parazitické rušení. Jde však o přístroj, který sám spotřebovává elektrickou energii. Zřejmě se jedná o další z podvodů na důvěřivé zákazníky.
Některé dětské knihy mají jednoduché interaktivní prvky – po rozevření knihy se ze složené papírové harmoniky vyloupnou prostorové objekty a taháním za některé prvky se v nich mohou některé části pohybovat. Na trh dětských knih se v nejbližších letech mohou dostat zcela nové technologie, které budou využívat jednoduchého principu získávání energie prostřednictvím papírových generátorů. Malý čtenář či spíše experimentátor si při listování knihou vyrábí nejrůznějšími způsoby pomocí vrstev materiálů o tloušťce papíru elektrickou energii, která může napájet LED diody, vytvářet zvuk či zobrazovat obrázky.
Na hranici mezi Nevadou a Kalifornií se nachází v současné době největší solárně-termální elektrárna na světě. V ideálních podmínkách Mohavské pouště byla dokončena elektrárna Ivanpah. Její plánovaný výkon kolem 377 MW je téměř srovnatelný s výkonem jediného bloku jaderné elektrárny Dukovany (500 MW). Dokáže zásobovat elektřinou až 140 tisíc amerických domácností.
Na cestě k objevení elektřiny zaujímá první místo jantar. Jde o zkamenělou pryskyřici třetihorních jehličnatých stromů. Jantar má celou řadu barevných odstínů, ale jeho charakteristickou barvou je žlutá až hnědá. Pro svou snadnou opracovatelnost byl jantar používán odedávna k vytváření šperků a jiných ozdobných předmětů, jako talismany k magickým účelům a údajně jako kadidlo také k léčení lidí. Proto byl na Blízkém východě a také u nás ve střední Evropě velmi ceněným zbožím. Dokonce přes naše území vedla v době římské jantarová stezka - prastará obchodní trasa spojující naleziště na Baltu se Středozemním mořem. Už v 6. století př. n. l. si výrobci šperků ve starověkém Řecku všimli, že má jantar zvláštní fyzikální vlastnosti.
Stuhový blesk je jedním z mála pořádně zaznamenaných bleskových výbojů v atmosféře a příliš informací o něm také nenajdete. Vyskytuje se poměrně zřídka, ale zato má výrazný opticky patrný, širší vodivý kanál. Skládá se z několika za sebou následujících výbojů, které jsou navzájem rovnoběžné.
Během bouřky mohou mít blesky neobvyklé rozměry a někdy i velmi podivné tvary, záleží na konkrétních fyzikálních a klimatických podmínkách. Většinou ze země pozorujeme čárové nebo rozvětvené blesky, to když se výboj vydává několika vodivými kanály. Uvnitř mraků můžeme ze země sledovat ve formě záblesků také "plošné" blesky. Perlový blesk je poměrně vzácný druh blesku a ne vždy si ho při bouřce všimneme. Často nás na něj přivede až analýza pořízených záběrů bouřky.
Jedná se o experiment, který navrhl Benjamin Franklin, ale sám jej neprovedl. Byl totiž realizován ve Francii severně od Paříže v malé vesničce Marly la Ville. Jeho návrh přeložili do francouzštiny Georges-Louis Leclerc (známý jako Comte de Buffon) a jeho přítel Thomas-François Dalibard. Ti také 10. května roku 1752 vztyčili 12 metrů dlouhou kovovou tyč, kterou upevnili do masivní dřevěné trojnožky přímo před Galibardovým domem. Kovová tyč byla dole ukotvena v prázdné láhvi od vína.
Léto je v plném proudu, po celé republice padají teplotní rekordy a zdálo by se, že jediným, komu nevadí tak vysoké teploty jsou majitelé fotovoltaických elektráren. Omyl, i když slunce pálí na plné pecky, vysoké teploty těmto elektrárnám vadí a jejich výkon naopak klesá. V tropických dnech je jejich pokles výkonu až o deset procent.
Sestavování jednoduchých elektrických obvodů pomocí kovových drátků se pomalu stává minulostí. Nepřehlednou změť vodičů může totiž nahradit elektricky vodivý inkoust. Speciálním plnícím perem snadno nakreslíte na různých površích schéma elektrického obvodu, které může současně představovat reálně vytvořený a fungující elektrický obvod.
Trychtýřovité stavby s designem odpovídajícím době románů Julese Verna mají využívat energii větru zejména tam, kde je natolik nízká, že ji nedokážou využít klasické větrné elektrárny. Jejich větrníky se zastavují už při rychlostech kolem 0,5 m/s. Trychtýřem zachycený vánek je přiváděn zužujícím se potrubím směrem dolů k zemi. V potrubí se jeho rychlost výrazně zvýší natolik, aby vzniklý proud vzduchu poháněl rotor turbíny. Zde pak proudící vzduch odevzdá velkou část své kinetické energie lopatkám turbíny a vrací se s menší rychlostí zpět do přírody.
