Při prohlídce ženevské románsko-gotické katedrály svatého Petra, kde také pravidelně kázal Kalvín, mě zaujala informace, že tato stavba od 15. do 18. století nebyla poškozena bleskem. To je v této době u tak obrovské monumentální kamenné stavby s tehdy vysokou dřevěnou věží velmi podivné, neboť v té době ještě bleskosvody používány nebyly. Důvodem této zvláštnosti se zabýval švýcarský přírodovědec a fyzik Horace-Bénédict de Saussure. Ten také zjistil, že dřevěnou věž před požárem od blesků zřejmě chrání její pokrytí tenkými ocelovými pláty, které byly už v té době spojeny se zemí několika ocelovými svody. Pro nás neznámý Horace-Bénédict de Saussure však ve své době toho objevil mnohem více pozoruhodného.

Při letu dopravním letadlem se vám rozhodně nepodaří otevřít okénko letadla, aby jste se mohli nadýchat čerstvého vzduchu, jak si dosud myslí někteří politici. Letová výška u delších letů se pohybuje ve vysokých letových hladinách až kolem 11 km. Tlak vzduchu mimo letadlo je zde čtvrtinový oproti hladině moře, takže by jste bez kyslíkového přístroje dlouho při vědomí nevydrželi. Ideální by bylo mít v kabině tlak vzduchu stejný, jaký byl na letišti před odletem. Se vzrůstající výškou však tlak vzduchu klesá a to tak, že každých 5 500 m se zmenší na polovinu. V letadle je tak vytvářen umělý přetlak, který odpovídá pobytu kolem 2 000 metrů nadmořské výšky, aby to vydržela především plechová konstrukce trupu letadla. Co by se stalo v případě otevření okénka letadla?

Pokud letíte letadlem a máte štěstí, že sedíte u správného okénka, můžete za příznivých podmínek pozorovat zajímavé optické jevy. Jedním z nich je gloriola, která je patrná jako duhový kruh vytvořený na rovné oblačnosti. Potřebujete ještě, aby se Slunce nacházelo na opačné straně letadla než je vaše sedadlo a pod vámi byla zmiňovaná oblačnost. Cestující v letadle si mnohdy takového efektu nevšimnou, neboť jej neočekávají, a pokud jej spatří, domnívají se, že se jedná o "nějakou kruhovou duhu".

Když řeka Rhona vytéká z Ženevského jezera, křižuje ji dnes hned  několik mostů. Ten třetí v pořadí směrem od jezera je nejstarší městský most Pont de la Machine. Dnes už slouží pouze pěším a je na něm pozoruhodný hydraulický stroj.

Zajímavý zážitek si můžete z Ženevy odnést při sledování soutoku řeky Rhone a Arve. Musíte však opustit centrum Ženevy a vydat se na most Pont de la Jonction. Dostanete se tam poměrně složitým způsobem lesními cestičkami ze zastávky Jonction nebo mnohem schůdnější cestou mezi paneláky ze zastávky trolejbusu Jean-Jacques. Z 30 metrů vysokého mostu se vám naskytne impozantní pohled na míchání vod obou řek. Co způsobuje ve vodě patrné víry?

V CERNu je  několik zajímavých pracovišť, která nejsou natolik známá jako urychlovač LHC. Jedním z nich je zařízení ISOLDE. Objekt se nachází v Proton Synchrotron-Booster (PSB) v CERN a zabývá se výrobou velkého množství radioaktivních iontů pro mnoho různých experimentů v oblasti jaderné a atomové fyziky a fyziky pevných látek. Zařízení je provozováno ve spolupráci s následujícími státy: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Indie, Irsko, Itálie, Norsko, Rumunsko, Španělsko, Švédsko a Velká Británie.

Po cestě ženevským nábřežím Quai Général Guisan k parku Jardin Anglais, kde se nacházejí květinové hodiny, najdete mnohem zajímavější sluneční hodiny. Jde o masivní kovovou konstrukci polárních prstencových hodin, které zde stojí už od roku 1974. Jak takové hodiny pracují?

Při ležení na proslulé, městské, ženevské plovárně Bains des Paquis můžete ve vodě pozorovat zajímavé vědecké billboardy. Jedním z nich je rentgenový snímek povrchu Slunce, jehož paprsky si právě dovolují olizovat vaši pokožku. A přitom můžete přemýšlet třeba nad problémem s postupně podivně rozmístěnými teplotami, které panují v nitru Slunce (15 milionů °C), na jeho povrchu ("pouhých" 6 000 °C) a v koróně (1 milión °C).  Tajemství příčiny chladného slunečního povrchu se v minulých dnech podařilo vědcům zjistit na základě snímků ze satelitu Hinode. Podařilo se tak konečně rozluštit záhadu z roku 1939?

Dalším z významných objevů švýcarského fyzika, působícího v Ženevě,  Jeana-Daniela Colladona (1802 – 1893), je zařízení nazvané světelná fontána. Přišel tak na využití fyzikálního principu úplného odrazu světla, který je základem dnešního fungování optického vlákna. Dnes se tento experiment předvádí s plastovou lahví naplněnou  vodou s trochou mléka, která vytéká proudem bočním otvorem. Laserovým ukazovátkem se přes láhev nasměřuje světlo do vytékajícího proudu kapaliny, kde dojde k šíření světla laseru po zakřivené trajektorii proudu kapaliny. Jak však tento experiment provedl Colladon, když neměl k dispozici laser?

Rozlehlá hladina Ženevského jezera byla v minulosti svědkem některých zásadních fyzikálních experimentů. Postaral se o ně významný švýcarský fyzik, který působil v Ženevě Jean-Daniel Colladon (1802 - 1893). Proslul zde pokusy s experimentálním určením rychlosti zvuku ve vodě.