V roce 2008 byla dokončena stavba obřího podmořského detektoru neutrin s vysokou energií. Detektor Antares se nachází 25 km jižně od francouzských břehů na ploše 0,1 km² v hloubce 2,5 km pod mořskou hladinou. Na stavbě se podílelo 150 odborníků z Francie, Itálie, Španělska, Holandska, Německa, Rumunska a Ruska. Detektor se stane rájem nejenom pro astronomy, ale i pro částicové fyziky a pro vědce zabývající se světem hluboko pod mořskou hladinou. Nové okno do vesmíru bylo otevřeno. Můžeme se těšit na sledování vzniku neutronových hvězd a černých děr, na pozorování jevů v aktivních jádrech galaxií a výzkum samotných neutrin – částic dodnes opředených mnoha tajemstvími.

Z hlediska kvantové elektrodynamiky není kvantové vakuum absolutní nic bez energie, ale má jistou "nulovou" energii a hemží se rejděním virtuálních fotonů, které vznikají a zanikají. Jsou důsledkem kvantových fluktuací, které existují vždy i ve vakuu a při velmi nízkých teplotách kolem absolutní nuly. Virtuální částice nemohou být detektovány, ale mohou produkovat měřitelné reálné jevy, neboť neenergeticky interagují s reálnými částicemi. Jedno z "kouzel" kvantové elektrodynamiky je vznik přitažlivé síly mezi dvěma dokonale vodivými rovnoběžnými deskami ve vakuu, tzv. Casimirův jev. Casimir se přes 50 lety pokoušel pochopit, proč se kapaliny jako třeba majonéza pohybují tak pomalu.

Je to zklamání na počátku roku 2009. Naděje fyziků v posledních letech k objevu nových částic postupně mizí. Loni slavnostně spuštěný a vzápětí poškozený urychlovač částic bude muset počkat na plný provoz nejdříve v roce 2010. Navíc jeho oprava bude stát mnohem více, než se původně čekalo. Doufejme, že to nebude v době celosvětové ekonomické krize smrtící záležitost pro tento nadějný projekt.

Vakuum chápeme jako vzduchoprázdno. Nic, které je mezi stěnami termosky, ve vesmíru, pod vývěvou či pod obalem oblíbené potraviny... Fyzici se díky pokrokům na poli částicové fyziky za posledních 30 let na vakuum začali dívat zcela jinak. Výzkum vakua neustále pokračuje, a čím víc o něm víme, tím složitěji i zajímavěji vypadá.

CERN konečně zveřejnil fotografie škod, které vznikly na největším světovém urychlovači LHC v září, 9 dní po svém oficiálním spuštění zkušebního provozu. Celková délka opravy přitom bude delší, než se původně čekalo. Předpokládá se, že odstranění škod potrvá až do poloviny příštího roku.

Co když jednoho dne se potká naše civilizace tvořená z hmoty s mimozemskými bytostmi tvořenými z antihmoty? Budeme se jich moci dotknout? Zatím je to spíše námět pro sci-fi literaturu, kde se setkáváme s názorem, že potká-li se těleso vytvořené z hmoty s objektem z antihmoty, dojde k takzvané anihilaci – k jakési obrovské explozi a rozpadem hmoty na záření fotonů. Není to tak docela pravda.

Tunelováním rozumíme v kvantové mechanice tzv. tunelový jev. Jde o typický projev vlnových vlastností částic. Ptáte se jak, je to možné, že částice mikrosvěta projevuje vlnové vlastnosti? Je poněkud složité pochopit, že tak typická částice jako je například elektron se chová jako vlna – má vlnovou délku a frekvenci. S touto hypotézou přišel nejprve francouzský fyzik Louis de Broglie (de brolji) v roce 1924 a teprve o 3 roky později to dokázali pánové Davisson a Germer experimentálně.