Ultrazvuk má významné použití v lékařské a v technické praxi.  Jako zdroj ultrazvuku se používají elektronické generátory. Využívají toho, že ultrazvuk má menší vlnou délku než zvuk a proto je jeho šíření méně ovlivněno ohybem vlnění. Ultrazvuk se také výrazněji odráží od překážek a je méně pohlcován v kapalinách i v pevných látkách.  Proto se také využívá zejména v lékařské diagnostice na vyšetření vnitřních orgánů, kde nahrazuje ve větší míře škodlivé rentgenové záření, které se nesmí používat například při zobrazení plodu v těle matky.  Podobně se těchto vlastností využívá v průmyslu při zjišťování skrytých vad materiálu na základě šíření a odrazu ultrazvuku (ultrazvuková defektoskopie). Pomocí ultrazvuku lze dosáhnout dokonalejšího rozptýlení drobných částeček v kapalině (vytváření suspenze) nebo vytváření emulze např. tuku ve vodě. Ultrazvukem se také čistí v oční optice brýle nebo v klenotnictví šperky. Vibrace, které ultrazvuk v látkovém prostředí vyvolává, se uplatňují při vypuzování plynů z kapalin a pomáhají tak při výrobě valašského destilátu jehož sezóna práve vrcholí – slivovice.

Věřili byste tomu, že výrazným hlukem působícím na vzduchovou bublinu ve vodě vzniknou nejenom světelné záblesky, ale také teplota dosahující  tisíců stupňů Celsia?  Při uvěznění malé vzduchové bublinky do  baňky naplněné vodou, vystavíme vodu působení zvukových vln.  Za příznivých podmínek vzniknou od bublinky slabé světelné záblesky. Ve 30. letech minulého století si tohoto jevu všimli němečtí  fyzikové Schultes a Frentzel. Tento jev zvaný Single-Bubble Sonoluminescence (SBSL) přeměňuje energii zvuku na světelnou energii.  Potom upadl na téměř  50 let  do zapomnění, než jej na kalifornské univerzitě v Los Angeles zvovuobjevil  Seth Putterman.

Hru na skleničky s vodou povýšil na skleněnou harfu Alexander Zoltán. Přímo před očima svých vděčných diváků si skleničky s vodou do své harfy naladí. Výšku tónu reguluje přiléháním vody do skleničky nebo jejím vysáváním pomocí balónku. Svými prsty přejíždí po krajích skleniček a tím je rozeznívá. Vytvoří si tak ze skleniček otevřené kapalinové rezonátory, kde je výška tónu dána vzdáleností hladiny vody ve skleničce od jejího okraje. Každá z 22 sklenic tak v jeho skleněné harfě dává určitý tón jako jednotlivé klávesy na varhanách. 

K šíření zvuku je nutné látkové prostředí. Zvuk se tedy nešíří vzduchoprázdnem (vakuem), protože se v něm nenacházejí částice (například atomy kovu nebo molekuly vzduchu či molekuly vody), které by zvukové vlnění dále přenášely. Zvukovým vlnění nedochází k přenosu částic látky (pouze kmitají kolem svých rovnovážných poloh), ale k přenosu energie. Přesto podle teoretické analýzy finských vědců Mika Prunilla a Johanna Meltause je možné, aby zvuk za jistých okolností přeskočil i mezi objekty ve vakuu.

Po téměř třech letech klidu se v západních Čechách zachvěla země. Zaznamenala to seismologická měření už v úterý dopoledne, kdy otřesy dosahovaly síly kolem dvou stupňů Richterovy stupnice. Dnešní ranní otřesy před půl osmou byly celkem tři, z nichž nejsilnější měl sílu 3,1 stupně Richterovy stupnice. Není však vyloučena větší intenzita otřesů. Další otřesy půdy v Čechách můžete monitorovat sami na uvedené stránce.

Letní osvěžení s sebou přináší drinky s plastovými brčky. Co má však plastové brčko sloužící k usrkávání nápojů společného s hobojem? S trochou šikovnosti a hudebním nadáním si z brčka můžete miniaturní a poněkud primitivní hoboj vyrobit. Plastové brčko stačí na jednom konci prsty zploštit a odstřihnout z něj nůžkami tvar podle videa. Pak už jen stačí vložit brčko do úst a správně fouknout.

Na youtube se nyní objevilo video, které zachycuje  dosud nejsilnější zvuk, který byl dosud přístroji zaznamenán. Vyvolalo jej  zemětřesení, které 11. března postihlo severovýchod Japonska a dosáhlo hodnoty devíti stupňů Richterovy stupnice.

Ke zdrojům zvuku používaným ve školní výuce akustiky patří ladička. Ve sbírkách fyzikálních kabinetů najdete klasickou mechanickou ladičku. Tato ladička dříve sloužila zejména k ladění hudebních nástrojů. Je složena z rukojetě, ze které vybíhají ve tvaru písmene U dvě ocelová ramena. Takovou ladicí vidlici vynalezl v roce 1711 John Shore. Později se k ní přidala rezonanční dřevěná skříňka pro zesílení zvuku vydávaného ladičkou. Ladička se rozezvučí poklepáním pryžového kladívka na jedno z ramen.

Ke znázornění vlnění využíváme ve fyzice vlnostroje. Používá se několik typů vlnostrojů podle situace, kterou chceme znázornit. Tak například podélné vlnění se modeluje pružinou zvanou slinky, kterou známe jako dětskou hračku přesypávající se postupně po schodech schodiště směrem dolů. Pružinu buď volně zavěsíme a vychýlením za jeden konec vyrobíme vlnění nebo ji upevníme vodorovně a podélné vlnění pozorujeme při jejím vychýlení jako postupné zhušťování a zřeďování závitů pružiny. Jednotlivé body pružiny kmitají ve směru, kterým vlnění postupuje. Mnohem zajímavější je však Juliův (někdy také psán  jako Juliusův) vlnostroj.

Pirátství je staré jako mořeplavba sama a  stále vzkvétá v mezinárodních vodách. Oblíbeným rejdištěm námořních pirátů je oblast Adenského zálivu, pobřeží Somálska, Malacká úžina, oblast kolem Lagosu v Nigérii, Jihočínské moře a některé latinsko americké přístavy. Piráti se k lodím přibližují velmi rychle na několika rychlých člunech, které není možné identifikovat radarem, často si jich včas nevšimne ani posádka přepadené lodi. Použití zbraní proti pirátům bývá až tou nejkrajnější možností. Jakým fyzikálním jevem se velké lodě brání útokům novodobých pirátů?