Pěkný vlnostroj vyrobili podle návrhu zveřejněného Richardem Bergem na univerzitě v Marylandu.  Údajně byl původně navržen a postaven pro Ernsta Macha, profesora matematiky v Praze a ve Vídni kolem roku 1867, který jej využíval ve výuce. Také bývá označován jeho jménem – Machův vlnostroj. Patnáct kyvadel s postupně narůstajícími délkami dokáže pěkným vizuálním způsobem demonstrovat mechanické vlnění.

Když byl vynalezen bezdrátový telegraf, což byl vlastně první způsob radiového spojení, začaly po celém světě vznikat telegrafní ústředny a do éteru se vydaly uměle vytvořené signály. Časem jich přibývalo v podobě rozhlasového a televizního vysílání. Když se k tomu přidaly další druhy bezdrátové komunikace, začalo to vést k nasycení všech dostupných kmitočtových pásem, dokonce i k přijetí řady technologií které zvyšují jejich přenosovou kapacitu. Novinkou jsou rádiové vlny ve tvaru šroubovitých těstovin, které  se podařilo skupině italských a švédských výzkumníků přenést přes Benátky. Jde zřejmě o revoluci v přenosu rádiových vln.

Brzdění vlaku ve stanicích je někdy o zvukové bubínky. Skřípění brzd je někdy natolik silné, že hluk může přesáhnout hygienické limity. A kdo bydlí blízko železniční trati, ten by mohl vyprávět. K zaznamenání hladiny intenzity zvuku existuje celá řada přístrojů, některé z nich jako třeba speciální akustická kamera, umí zvuk také graficky zviditelnit.

Zvuky zvonů odedávna varovaly lidi před blížícím se nebezpečím. Nevýhodou však bylo to, že zvoník musel být o blížícím se nebezpečí vyrozuměn, aby zvony včas rozhoupal. V oblasti střední Francie fungovalo jedno zvukové varování před nebezpečím zcela automaticky. Na střechách mnohých rolnických hospodářství byla umístěna střešní taška s otvory. Měla nejrůznější tvary, často se podobala i zvířatům (kohout) nebo slunci či hvězdám.  Otvory v tašce se mohl prohánět vítr, který způsoboval vznik zvuků připomínajících flétnu. Před čím tento přístroj varoval?

Ucho má tři části: vnější, střední a vnitřní. Zvuky se boltcem a zvukovodem přenáší na bubínek, který tvoří hranici mezi vnějším a středním uchem.  Bubínek se zvukem rozechvěje a tyto vibrace se ve středním uchu zesilují a přenášejí 3 kůstkami: kladívkem, kovadlinkou a třmínkem na oválné okénko, za kterým začíná vnitřní ucho. To tvoří kochlea, neboli hlemýžď a 3 polokruhovité kanálky a 2 váčky vytvářející  rovnovážný (vestibulární ) orgán.  Kochlea je z části vyplněna zvláštní tekutinou – endolymfou a zčásti normální mezibuněčnou kapalinou – perilymfa. Centrem slyšení v kochlee je Cortiho orgán, kde se vlnění bazilární membrány a endolymfy přenáší do vláskových buněk.  

Rád bych na našem školním plese slyšel a viděl na vlastní oči hudební skupinu  Blue Man Group tvořenou modrými "instalatéry". Letos se nám je bohužel nepodařilo angažovat, pro jejich velké celosvětové koncertní nasazení. Skupina modrých mužíků je nadnárodní mediální a zábavní společnost s působností ve 4 zemích, běžně vystupující ve velkých městech USA a Kanady (např.  New Yorku, Bostonu, Chicagu a Las Vegas.). Hudebníci hrají na podivuhodné hudební nástroje připomínající cimbál, bicí orchestry, tyče, tuby či kuličková ložiska.

Další várku historických nahrávek dekódoval tým amerických vědců. Nejde sice o úplně nejstarší zvukové záznamy, ale přesto je s podivem, že se jim to v některých případech vůbec podařilo. Vždyť technici před 130 lety natolik experimentovali s nosičem zvuku, že používali včelí vosk, gumu, sklo, cínové a mosazné fólie. Vědci k přehrávání těchto zvukových nosičů vyrobili i speciálního robota (IRENE), který opatrně přehrávané nosiče přehrával, otáčel a přitom digitálně skenoval. Žádných velkých zvukových zážitků se však vědci nedočkali.

Ultrazvuk má významné použití v lékařské a v technické praxi.  Jako zdroj ultrazvuku se používají elektronické generátory. Využívají toho, že ultrazvuk má menší vlnou délku než zvuk a proto je jeho šíření méně ovlivněno ohybem vlnění. Ultrazvuk se také výrazněji odráží od překážek a je méně pohlcován v kapalinách i v pevných látkách.  Proto se také využívá zejména v lékařské diagnostice na vyšetření vnitřních orgánů, kde nahrazuje ve větší míře škodlivé rentgenové záření, které se nesmí používat například při zobrazení plodu v těle matky.  Podobně se těchto vlastností využívá v průmyslu při zjišťování skrytých vad materiálu na základě šíření a odrazu ultrazvuku (ultrazvuková defektoskopie). Pomocí ultrazvuku lze dosáhnout dokonalejšího rozptýlení drobných částeček v kapalině (vytváření suspenze) nebo vytváření emulze např. tuku ve vodě. Ultrazvukem se také čistí v oční optice brýle nebo v klenotnictví šperky. Vibrace, které ultrazvuk v látkovém prostředí vyvolává, se uplatňují při vypuzování plynů z kapalin a pomáhají tak při výrobě valašského destilátu jehož sezóna práve vrcholí – slivovice.

Věřili byste tomu, že výrazným hlukem působícím na vzduchovou bublinu ve vodě vzniknou nejenom světelné záblesky, ale také teplota dosahující  tisíců stupňů Celsia?  Při uvěznění malé vzduchové bublinky do  baňky naplněné vodou, vystavíme vodu působení zvukových vln.  Za příznivých podmínek vzniknou od bublinky slabé světelné záblesky. Ve 30. letech minulého století si tohoto jevu všimli němečtí  fyzikové Schultes a Frentzel. Tento jev zvaný Single-Bubble Sonoluminescence (SBSL) přeměňuje energii zvuku na světelnou energii.  Potom upadl na téměř  50 let  do zapomnění, než jej na kalifornské univerzitě v Los Angeles zvovuobjevil  Seth Putterman.

Hru na skleničky s vodou povýšil na skleněnou harfu Alexander Zoltán. Přímo před očima svých vděčných diváků si skleničky s vodou do své harfy naladí. Výšku tónu reguluje přiléháním vody do skleničky nebo jejím vysáváním pomocí balónku. Svými prsty přejíždí po krajích skleniček a tím je rozeznívá. Vytvoří si tak ze skleniček otevřené kapalinové rezonátory, kde je výška tónu dána vzdáleností hladiny vody ve skleničce od jejího okraje. Každá z 22 sklenic tak v jeho skleněné harfě dává určitý tón jako jednotlivé klávesy na varhanách.