Fyzmatik | FYZMATIK

V technické praxi se setkáváme s potřebou zobrazování prostorových útvarů. I když dnes existují počítačové programy, které to pohodlně umožňují, je nutné se seznámit s pravidly zobrazování. Věda, která se zabývá zobrazováním prostorových útvarů do roviny (průmětny) se nazývá deskriptivní geometrie. Její počátky souvisejí se znázorňováním staveb na nákresy a plány.  Už před 4300 lety používali Chaldejci pravoúhlé promítání na jednu průmětnu při stavbách silnic, akvaduktů, chrámů apod. i pyramid. zobrazovací metody byly zdokonalovány nejenom pro potřeby stavitelství, ale také pro potřeby malířství. Od 15. století se začala používat  lineární perspektiva a po ní  dochází k rozvoji rovnoběžného promítání, a to nejdříve kosoúhlého. To bylo využíváno především ve vojenství, a to hlavně k zobrazování celých měst nebo jejich významných částí.

Mezi málo známá tělesa patří kaleidocykly. Jedná se o mnohostěnnou plochu tvořenou prstencem z pravidelných čtyřstěnů, které jsou navzájem propojeny svými hranami. S těmito zajímavými tělesy přišel před více než 100 lety německý učitel matematiky Max Brückner. Jeho nápad se zalíbil kanadskému geometru Coxeterovi (1907 - 2003), který šest shodných pravidelných čtyřstěnů (tetraedrů) spojil do prstýnku a zjistil, že při osmi a více takto spojených tetraedrech je možné prstýnek neustále protáčet středem. Liché počty tetraedrů lze také spojovat a protáčet. Při 22 spojených tetraedrech je možné z takto dlouhého prstýnku vytvořit propletený uzel.

e^ix = cosx + i.sinx,

která platí pro každé reálné číslo x. Velmi těsně spojuje goniometrické funkce, Eulerovo číslo e a druhou odmocninu z čísla –1 (imaginární jednotku i)