Když nateče do okna ve vlaku voda, může se vaše cestování vlakem stát mnohem zábavnějším. Kromě sledování za sklem ubíhající krajiny, můžete pozorovat neméně zajímavé pohyby vody v okně. Z chování vody, která je uvězněna mezi tabulkami skla, tak můžete usuzovat na druh pohybu vlaku.

Coandův efekt je pojmenován po rumunském inženýru, průkopníku letectví, fyziku a vynálezci Henri Coandăovi (1886 – 1972). V roce 1910 zkonstruoval první bezvrtulový letoun s proudovým pohonem Coandă-1910, který předvedl na druhém Mezinárodním leteckém salonu v Paříži roku 1910.  Při jeho testování si Coandă si všiml, že plameny a žhavé plyny vycházející z tryskových motorů, se drží při trupu letounu. Až po více než dvaceti letech výzkumů, zformuloval Coandă  princip, který dnes nese jeho jméno.

Až budete dnes otevírat sekt, může jeho korek vyrazit rychlostí kolem 40 km/h.  Proto správným postupem  po odstranění krycí fólie z hrdla láhve, chytneme kovový košíček (agrafu), za kolečko, které drží korek, a pak šestkrát otočíme. Přitom druhou rukou držíme korek, aby předčasně nevystřelil. Po odstranění agrafy jednou rukou pevně chytneme korek a přitom otáčíme láhví. Zásadně neotáčíme korkem. Korek máme stále pod kontrolou, aby dle správných zásad otevírání sektu nevystřelil a tím z láhve neunikl zbytečně sekt nebo nápoj nepřišel o sycení oxidem uhličitým. Sekt naléváme po stěnách sklenice, kterou nakloníme do úhlu 45 stupňů, aby nám z ní nápoj nevytekl.  

Malé pestrobarevné kostičky Lega se dají libovolně skládat dohromady. Stavitelé se z nich snaží vytvořit nejrůznější rekordní stavby. Velkou tradici má třeba stavění věží. První z nich byla postavena v roce 1988 v Londýně do výšky 15,2 metru. Od té doby byl rekord překonán více než třicetkrát. V září 2012 se to podařilo v Praze, kde z téměř půlmiliónu kostiček o celkové hmotnosti 1500 kg,  vznikla věž tyčící se výšky 32,5 metru.  Jak vysoká by musela být vysoká věž z Lega sestavená z jednoho sloupečku kostek, aby svou vlastní tíhou rozdrtila spodní kostku?

K demonstraci rovnoměrně zrychleného přímočarého pohybu se používá Atwoodův padostroj. Jde o historické mechanické zařízení sloužící k ověřování druhého Newtonova pohybového zákona – zákona síly. Vynalezl jej anglický fyzik George Atwood [čti etvud] (1745 – 1807), který v roce 1784 vydal pojednání o mechanice Treatise on the Rectilinear Motion and Rotation of Bodies, kde srozumitelně vysvětluje, bez užití vyšší matematiky, základní zákony mechaniky, prostřednictvím četných pokusů. Nechybí mezi nimi i pokus s padostrojem, který je od té doby spojován s jeho jménem.

Tak předně, proč to vlastně dělat, když už láhve nejsou zálohované a proražené špunty v nich dnes nikomu nevadí? Pokud to budeme brát jako fyzikální hlavolam, pak to lze učinit nejrůznějšími způsoby. Například stačí vložit do hrdla láhve provázek ohnutý tak, aby vytvořil smyčku. Otočením láhve dnem vzhůru do ní špunt sklepneme a tažením za konce provázku špunt přes hrdlo vytáhneme. A nebo použijeme mikroténový sáček.

Voda ve vodovodním potrubí proudí pod velkým tlakem. O jeho velikosti rozhoduje rozdíl nadmořské výšky hladiny vody ve vodojemu a nadmořské výšky v daném místě vodovodního řádu. Zastaralý vodovodní řád mnohdy tento obrovský tlak nevydrží a často praskne i pod zemí. Než si toho správci vodovodu všimnou, unikne spousta vody a zjištění místa úniku vody pak bývá docela problém. Pokud však potrubí praskne na povrchu nebo těsně pod povrchem, projeví se místo úniku vody okamžitě. Například ve čtvrti Melborne Glen Waverley prasklo včera potrubí tak, že vznikl gejzír tryskající do výšky až 50 metrů.

Po hladině Irského moře se chtěl pohybovat v kole chůzí, která by mu dovolila průměrnou rychlost 2,2 km/h. Daleko však nedošel, vlivem špatného počasí s prudkým bočním větrem došlo už po 12 km k převrácení kola, jeho následnému rozpadu a potopení. Muž naštěstí vyvázl bez zranění.

Záběry, ze kterých se při sledování přímého přenosu volného pádu Felixe Baumgartnera tajil všem sledujícím dech, nyní obíhají kolem zeměkoule. Po mnoha přípravách na překonání 4 dalších ze světových rekordů vystoupal během neděle 14. 10. 2012 nad americkým Roswellem obrovitánský balon. V jeho gondole byl připraven vyskočit z výšky přes 39 km Felix Baumgartner, aby při svém volném pádu k Zemi překonal rychlost zvuku. Už po 40 sekundách svého pádu dosáhl podle televizních záběrů rychlost přes 1 127,6 km/ h. Dokonalé dechberoucí představení snímaly po celou dobu kamery umístěné v gondole balónu, ale také z vnější strany balónu a dokonce monitorovaly celou dráhu jeho úspěšného pádu až na zem.

Po hladině vody  se běhat  nedá. Přesto nás některá videa na internetu přesvědčují o tom jak je to snadné a zábavné.  Videa jsou často natočena nebo nahrána tak, aby nebyly vidět podstatné detaily a tak nezbývá než použít selský rozum pro jejich racionální vysvětlení.