Atmosférický tlak (způsobený vlastní tíhou vzduchu v atmosféře) klesá s rostoucí nadmořskou výškou. Pro účely meteorologů byl stanoven normální atmosférický tlak. Dohodou byla určena jeho hodnota 1013,25 hPa, která odpovídá přibližně průměrné hodnotě tlaku vzduchu při mořské hladině na 45° severní zeměpisné šířky za teploty 15 °C a tíhového zrychlení gn = 9,80665 ms-2. Atmosférický tlak dosahuje nejvyšších hodnot při hladině moře a důležitou roli zde bude mít i nadmořská výška. Pokud najdeme nejnižší hladinu "moře", pak by zde měl být i největší atmosférický tlak.

Výbornými plavci jsou mravenci. Když se dostane do vody osamocený mravenec, dokáže se na hladině udržet díky povrchovému napětí vody a voskovité látce pokrývající jeho tělo, která není vodou smáčivá. Kolonie červených mravenců Solenopsis invicta původem z jižní Ameriky se však dokáže po hladině vody přepravovat díky důmyslnému propletení vlastních těl, která tak připomíná něco jako vor. Mravenčí vor má kruhovitý tvar tvořený statisíci těl přichycených k sobě, který na své "palubě" dokáže přepravovat  kromě své královny i svá vajíčka a potravu. Podle fyzikálních zákonů by se vor s nákladem měl potopit. Vědci z Georgijského technického institutu v americké Atlantě se nyní zaměřili na problém, jak je možné, že se tento relativně těžký mravenčí vor nepotopí.

Poměrně silný vítr vzniká i v pražském metru. Jedoucí vlak funguje v prostoru  tunelu jako píst, který  tak poměrně  velkou část jeho průřezu zaplňuje. Tím tlačí před sebou  velký objem vzduchu, který cestujícím na peróně avizuje, že se vlak blíží.  V Praze je to znát především u starších stanic, do kterých vedou jednokolejné tunely. Pokud se v sousedních stanicích rozjedou dvě vlakové soupravy současně a tlačí vzduch do stanice, která má jenom jeden výstup na povrch, je zde vliv pístového účinku značný a dochází k nežádoucímu nárůstu rychlosti proudění. Vliv na jeho působení má kromě intervalů a rychlosti jízdy souprav i stavební řešení stanic, vestibulů, a proto je jeho účinek v každé stanici jiný. V nových projektech metra jsou před stanicemi budovány vzduchové kapsy, aby efekt větru v tunelech nebyl na nástupištích tak znát. Na modernějších trasách na konci linky B nebo na nových stanicích trasy C se už budovaly tunely dvojkolejné. Reportéři MF DNES změřili rychlost větru v některých stanicích metra.

Naše Země není zdaleka tak kulatou planetou, jak se domníváme. Její tvar podléhá rotaci, její složení není homogenní (jiné má složení ve svém nitru a jiné na povrchu), působí na ni  další gravitační síly okolních těles... A tak bylo zavedeno fyzikální těleso zvané geoid jako model reálné Země. Geoid se definuje jako těleso, omezené k atmosféře střední klidnou hladinou oceánů a moří, probíhající i pod kontinenty. Střed geoidu určíme spuštěním olovnice kdekoli na zemském povrchu. Tím vznikne těžnice směřující do jeho středu. Jednotlivé těžnice se v těžišti protínají. Povrch geoidu je definován tečnou rovinou k povrchu geoidu v daném bodě, přičemž těžnice je na danou rovinu kolmá. Pro úlohy geografické a kartografické spojené se zobrazováním zemského povrchu se zavádí matematické těleso s umělým povrchem nazývané rotační elipsoid. Mezi geoidem a elipsoidem je následující rozdíl: těžnice a normála jsou kolmé na tečnou rovinu na povrchu geoidu nebo elipsoidu. Úhel, který svírá normála s těžnicí právě zachycuje rozdíl mezi elipsoidem a geoidem. S tím samozřejmě souvisí i velikost gravitační síly na jednotlivých místech Země. Dosud nejpřesnější gravitační mapa Země byla nyní zveřejněna pomocí dat získaných z orbitální sondy GOCE.

Vysoké podpatky dodávají ženám nejen pár chybějících centimetrů navíc, ale také zeštíhlují nohy, posilují svaly na nohou a mnohým ženám tak zvedají jejich sebevědomí. Móda vysokých podpatků však  přináší každým rokem tyto podpatky vyšší a užší. Kde je hranice výšky podpatku, aby ženy mohly ještě udržet rovnováhu?

V českých zemích je zvykem šidit zákazníky jakýmkoliv dovoleným i nedovoleným způsobem. Tankujeme benzín a netušíme jakou má kvalitu, protože si to sami nedokážeme dostatečně ověřit. V barech mnozí konzumují předražené alkoholové kokteily, o kterých neví, zda použitý alkohol je skutečně pravý nebo nic netuší o správné  koncentraci alkoholu. Naštěstí existují orientační pomůcky, které mohou nekvalitní drinky odhalit.

Pro kontrolu vodorovného směru se používají vodováhy. Asi tou nejznámější je bublinová vodováha, zvaná také libela. V dřevěném  nebo plastovém či kovovém hranolu je upevněna prohnutá skleněná trubička s kapalinou. Kapalina libely je speciální fluorescentní kapalina, vykazující vysokou odolnost proti ultrafialovému záření a snadno nezamrzající. Bublina v ní musí být dobře viditelná a ostře ohraničená. Nesmí se v ní pohybovat příliš velkými nebo malými rychlostmi.

S blížící se představou zimy a sněhem zaváté krajiny je dobré se na ni připravit. Pro snadný pohyb po sněhu se čím dál více stávají oblíbenými sněžnice. Už nejsou jen doménou horolezců, ale čím dál více si je pořizují i běžní turisté a milovníci pohybu v zasněženém terénu. Dá se s nimi bez problémů pohybovat v náročných terénech, kde se na lyžích nedostanete a nevyžadují příliš tréninku na své zvládnutí. Sněžnice vhodně  rozloží hmotnost člověka do větší plochy a díky tomu se pohybuje po povrchu sněhové pokrývky nebo s malým zabořením.

Orloj (z lat. horologium a ital. orologio) jsou hodiny s mechanickou konstrukcí, které kromě času ukazují i nejrůznější astronomické okamžiky v pohybech nebeských těles na obloze. Dlouhou dobu se myslelo, že pražský orloj pochází z roku 1490, ale archiválie nalezené ve 20. století prokázaly, že nejranější zmínka o orloji je v literatuře datována k 9. říjnu 1410. Po  600 letech od této zmínky proběhla na Staroměstském náměstí oslava tohoto výročí. Tu doplnila 10 minutová úžasná noční animovaná  videoprojekce, která ukázala nejenom vlastní stavbu a zdokonalování orloje, ale také důležité historické okamžiky, které jej po celou dobu provázely.

Pozorovat dnešní mládež při pracovních činnostech bývá docela zábavné. Kde chybí manuální zručnost, tam je snaha uplatnit spíše svoji sílu. Přitom stačí používat poznatků získaných při hodinách fyziky. Jak tedy využijeme znalostí o setrvačnosti těles? Například při sekání dřeva sekerou. Pokud sekáme malá polínka na třísky, využíváme při práci setrvačnost pohybu těžké čepele sekyry při jejím pádu. Sekera přitom někdy docela snadno polínko přesekne.  Proč však dřevorubci sekají dřevo tak, že místo sekyrou do dřeva udeří dřevem se zaseknutou sekerou do špalku?