Mezi všemi jezery světa vyniká jedno svými fyzikálními vlastnostmi. Je to proslulé Mrtvé moře v Izraeli. Jde o bezodtoké slané jezero, které se rozkládá mezi Izraelem a Západním břehem Jordánu na západě a Jordánskem na východě.  Jeho nadmořská výška je 420 metrů pod hladinou světového oceánu, proto je rovněž nejníže položeným odkrytým místem na zemském povrchu, a nejníže položeným slaným jezerem na světě. Dosahuje maximální hloubky 380 metrů a je tak nejhlubším superslaným jezerem na světě. Jeho salinita dosahuje 33,7 %, čímž se řadí mezi nejslanější jezera na světě. Jeho voda je neobyčejně slaná, takže v ní nemůže žít žádný živý organizmus. Zato se tam báječně dá ověřit platnost Archimédova zákona.

Charakteristické drncání kol vagónů vlaku je v posledních letech čím dál méně patrné. Všimli si toho hlavně cestující na nově vybudovaných železničních koridorech. Za tím vším je přechod od stykované kolej k bezstykové. Ve stykovaných kolejích dochází vlivem teplot ke změně velikosti dilatační spáry mezi jednotlivými kolejnicemi, což způsobuje při vyšších rychlostech a zatíženích dynamické rázy od projíždějících kol vlakových souprav. Tyto vlivy způsobují závady v geometrii tvaru koleje. Pro zajištění plynulosti jízdy při vyšší rychlosti je nutné, aby pojížděná hrana kolejnice byla co nejméně přerušována. Z důvodu zvyšování požadavků na komfort, bezpečnost jízdy a snížení nákladů na údržbu kolejí je prosazován trend svařování kolejí do nekonečných pásů a tím vytváření bezstykové koleje.

Fenoménem letošního mistrovství světa v atletice a rovněž fenoménem překonávání lidských možností je bezpochyby jamajský atlet Usain Bolt. Jeho výkony ve sprintu jsou nadlidské. Jen považte, takovému sprinterovi při starořeckých olympiádách (tehdy se však 100 m neběhalo, atlet v té době by ji zvládnul za cca 14 s) by utekl na 100 metrové trati o 46 metrů! Prvnímu vítězi OH z Atén v roce 1896, který stovku běžel za 12 sekund by nadělil na stejné trati více než 25 metrů. A pokud jej srovnáváme se sprinterskou legendou Carlem Lewisem a jeho světovým rekordem na stovku 9,86 sekund z roku 1991 musíme konstatovat, že by ztrácel v cíli za Boltem asi 2,9 metru. Výpočty vychází  z průměrných rychlostí, tak jak je uveřejnil český tisk.

Mezi nejstarší přístroje, kterými se člověk snažil zachytit běh času, patří sluneční hodiny. Čas se měří podle délky a směru stínu, který vrhá sluncem ozařovaný předmět. Pro přesné určení času na nich musíme pochopit, že určují pouze lokální sluneční čas, pokud nejsou jakkoli upraveny.

Schopnost pohybovat se na vodní hladině byla zkoumána u různých živočichů. Například u ještěrek Basiliscus basiliscus byl studován vzájemný vztah mezi hmotností těla a schopností pohybu po vodní hladině. Byla prováděna měření morfologická, hydrodynamická i kinematická. Tak bylo zjištěno, že ještěrka o hmotnosti 2 gramy je schopna vyprodukovat silový impuls, který je více než dvojnásobkem oproti velikosti potřebné ke zvednutí hmotnosti těla. Naproti tomu 200 gramová ještěrka v optimálním případě jen stěží unese hmotnost svého těla. Bylo zjištěno, že nejdůležitější pro pohyb po vodě je úder nohy na vodní hladinu a její vytažení před tím, než se uzavře vzduchová "kapsa" ve vodní hladině.

Foucaultovo kyvadlo, kterým se dá zjistit otáčení naší Země kolem své osy, nefunguje vždy bezchybně. Poprvé na to upozornil francouzský fyzik a ekonom Maurice Allais (nositel Nobelovy ceny za ekonomii!!!). Ten si během zatmění slunce v roce 1954 všiml nepravidelností v jeho pohybu.

Brát si hodinky do vody není barbarství, ale často nutnost – když je necháte na břehu, snadno o ně můžete přijít. I proto se vyplatí informace o jejich vodotěsnosti nepodcenit. Vodotěsnost hodinek je velký mýtus, díky němuž může dojít k poškození či zničení hodinek. Mnoho lidí totiž věří nápisům "water resistant" – a pak jsou zklamáni, když zjistí, že překlad tohoto výrazu "voděodolný" neznamená ani vodotěsný, a dokonce ani skutečnost, že by hodinky musely styk s vodou přežít. 

Kosmonauté používali při svém pobytu ve vesmíru obyčejnou tužku. Používá se vlastně dodnes, jediným problémem může být kousek ulomené tuhy, který se volně pohybuje kabinou rakety a může se dostat do nějakého přístroje a tím narušit chod vesmírné lodě. Propisovačka ve stavu beztíže nepíše. Inkoust v náplni není snadné ve stavu beztíže přinutit, aby vytekl v podobě psané čáry na papír. Také se naopak může stát, že inkoust naopak vyteče z náplně ven najednou.

Gumování tuhy z papíru není to samé jako umývání křídy ze školní tabule, kdy se nahromaděná křída stírá z hladkého povrchu. Papír není tak hladký a čára tužkou nezůstane jen na povrchu, většinou pronikne mezi vlákna papíru.

Pokud by se utrhlo lano výtahu a výtah by začal padat "volným pádem" směrem dolů, můžu se zachránit, když těsně před dopadem výtahu na dno šachty si povyskočím? Celá tato následující debata je pouze hypotetická, protože lana výtahů se netrhají. A i kdyby k tomu došlo, výtah je vybavený bezpečnostním zařízením, které by uvolněné kabině dovolilo nakonec "spadnout" jen pár centimetrů. Tak tedy na tento zajímavý problém se dá odpovědět různými způsoby.