Ve vysílání populárně naučného rozhlasového pořadu Meteor, který vysílá stanice Dvojka každé sobotní dopoledne, byl odvysílán rozhovor s emeritním profesorem Masarykovy univerzity v Brně Martinem Černohorským. Uvedl v něm, že pouze na Přírodovědecké fakultě v Brně se studenti naučí správné znění 1. Newtonova zákona – zákona setrvačnosti.

Mediální humbuk způsobil půlhodinový test britské hybridní vzducholodě Airlander 10. Toto vzdušné plavidlo, které zdaleka nedosahuje ani parametrů před 80 lety zkonstruované vzducholodě Hindenburg, je rázem pasováno na současný největší létající stroj na světě. Airlander 10 je dlouhý 92 metrů (Hindenburg měl 245 m), což je o 7 metrů více než současné největší letadlo světa Antonov AN-225 Mrija.

Když jsme v roce 2012 sledovali seskok Rakušana Felixe Baumgartnera, který jako první člověk na světě skočil s padákem ze stratosféry z výšky 39 000 metrů, nenapadlo nás, že může existovat skok snad ještě více extrémní. Tehdy Baumgartnerovi se seskokem pomáhal parašutista a kaskadér v jedné osobě Luke Aikins. Tento šílenec nyní skočil volným pádem bez padáku z výšky 7 620 m, aby jej dole zachytila velká síť.

Zajímavé chování ledové kostky nám přiblíží následující experiment. Sklenici naplníme do poloviny rostlinným olejem a zbytek sklenice doplníme dětský olejem, který se používá k ošetření pokožky batolat třeba po koupeli. Do připravené sklenice pak vložíme kostku ledu z mrazničky a sledujeme její zajímavý pohyb. Čím je způsoben?

Mezi zajímavé mořské živočichy se řadí Manta obrovská (rejnok manta). Jedná se o parybu, která se pohybuje v mořských vodách. Její tělo má hydrodynamický tvar, který zmenšuje odpor vody. Při svém pohybu mává na obě strany dvěma velmi ohebnými ploutvemi. Tento pohyb spíše připomíná ladný let ptáků. V hloubkách až kolem 100 metrů, kde se manty pohybují, je však velký hydrostatický tlak vody. Kde se v mantách bere energie potřebná k tomu, aby tento tlak překonala a snadno plavala?

Tak tu máme zase Velikonoce a proto se sluší připomenout si několik fyzikálních experimentů s tradiční rekvizitou – slepičím vejcem. Než vejce uvaříme tzv. natvrdo, tak je dobré si je otestovat v centrifuze. Tu si vyrobíme ze staré ponožky, do které vejce vložíme a pořádně roztočíme. Žloutek vajíčka podrobený vzniklé velké odstředivé síle nedokáže dlouho vzdorovat a svoji strukturu si dál neuchová. Po uvaření tohoto vejce natvrdo, oloupání skořápky a nakrájení vajíčka na kousky zjistíme, že se žloutek s bílkem ve vajíčku dokonale promíchaly.

V německých Brémách se k obloze tyčí 146 metrů vysoká stavba připomínající minaret. Uvnitř věže zvané Fallturm se však nachází hlavní laboratoř Centra aplikovaných kosmických technologií a mikrogravitace (ZARM).  Zkoumají se v ní nejrůznější fyzikální, biologické či chemické jevy za stavu beztíže a problémy související s kosmickou technologií. Betonový obal v sobě ukrývá asi 110 metrů dlouhou dráhu, ve které se pohybuje experimentální kapsle. V ní pak mohou probíhat nejrůznější pokusy během mikrogravitace. Galileo Galilei, o kterém se tvrdí, že pouštěl předměty ze šikmé věže v Pise, by se dnes asi dost divil ...

Před 40 lety se do pohybu dal kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě. Důvodem bylo množství velmi kvalitního uhlí, které se pod ním v mostecké uhelné pánvi nacházelo. Památka pozdně gotické architektury by tak musela stát osamoceně na vysokém ostrohu nad okolní vytěženou krajinou. A tak československá vláda rozhodla o přesunu kostela v celku.

Také meloun patří mezi zajímavé fyzikální pomůcky, se kterými lze provádět spoustu nápaditých pokusů.  Začíná to už v obchodě při jeho nákupu důmyslným poklepáváním, které má zkušenému uchu odhalit díky vzniklému zvuku jeho zralost. Přitom zralé melouny se poznají i jinak: mají už suchou stopku, jsou pruhované, mají lesklý povrch s rovnoměrným tónováním do žluté barvy, při stlačení melounu oběma rukama to v něm  praská. Ideální tvar je kulatý a optimální hmotnost bývá do 3 kg.  Pro explozi melounu však potřebujeme meloun  poněkud protáhlejšího tvaru

Určitě znáte známý pokus se setrvačností předmětů na stole, které na něm zůstanou po rychlém stažení ubrusu dolů. Tento trik využívá Newtonův zákon setrvačnosti, jehož znění připomínám: Těleso setrvává v klidu nebo v pohybu rovnoměrném přímočarém, jestliže na ně nepůsobí jiná tělesa silou nebo jestliže jsou síly působící na těleso v rovnováze. Pokud na stůl položíme vhodný, hladký ubrus (beze švů nebo bez lemování okraje) a naskládáme na něj obvyklé rekvizity – talíře, příbory, skleničky, vázy můžeme se pokusit jeho rychlým trhnutím dolů o to, aby předměty zůstaly na svém místě na stole bez jakékoli újmy.