Divoké proudění vzduchu ve formě tornáda není naštěstí v našich končinách běžnou záležitostí. S čím se však můžeme setkat častěji, jsou vzdušné víry mnohem menšího měřítka – říká se jim rarášci. Všimnete si jich hlavně nad poli, kde je zviditelní rotující hlína, písek, prach, listí a jiné nečistoty. Pokud je na louce suché seno, pak se také občas stane, že je nasáváno do malé rotující tromby. Výjimečně můžeme sledovat třeba rotující nedostatečně upevněné stany, jak ukazuje nedávno zveřejněné video z Německa.
Během roku se několikrát stává, že ve střední Evropě spadne jemný saharský písek. Jeho vrstvičky si všimneme nejspíše na sklech aut nebo jejich karoseriích. Na jaře jej někteří lidé pokládají omylem za květní pyl. Tento meteorologický jev není zas tak velkou raritou, jakou se stal sníh na Sahaře. Napadl u alžírského města Ain Sefra – "brány" do největší pouště světa. Co sněžení na Sahaře způsobilo?
Zajímavý přírodní úkaz uvedl v úžas tentokráte obyvatele sibiřského Obského zálivu těsně za hranicí polárního kruhu na poloostrově Jamal. 18 kilometrů dlouhé pobřeží bylo jednoho dne najednou pokryto tisícovkami docela pravidelných sněhových koulí. Jejich velikost se pohybovala od rozměrů tenisového míčku až po koule o průměru jednoho metru? Kde se tam koule vzaly?
Letový provoz nad naší republikou zažívá v posledních letech nebývalý rozvoj. Souvisí to částečně s odklonem leteckých linek přes dříve využívané území Ukrajiny či Ruska. A tak rok od roku nad našimi hlavami přibývá i bílých kondenzačních stop za letadly. Vznikají přirozeným spalováním leteckého benzínu v motorech letadla. Vzniklá vodní pára díky okolnímu chladnému vzduchu (-40 až -55 °C) kondenzuje na mikroskopických pevných částečkách a následně se mohou vytvářet i drobné ledové krystalky. Ve vlhčím vzduchu může taková kondenzační stopa za letadlem přetrvávat i desítky minut, zato v sušším vzduchu se rychle rozpouští. Dlouho přetrvávající stopy se nejrůznějším způsobem kroutí a deformují až se z nich může stát i cirrovitá oblačnost. Spatřili jste však někdy tmavou čáru před letícím letadlem?
Vzdušný obal Země – atmosféra, se skládá z několika vrstev. Ta nejspodnější z nich, začínající hned od zemského povrchu, se nazývá troposféra. Nad póly sahá do výšky kolem 9 km, v našich zeměpisných šířkách dosahuje do výšky kolem 11 km, ale nad rovníkem je její mocnost dokonce až 18 km. V této vrstvě atmosféry se vyskytují jevy, které nejvíce ovlivňují počasí na Zemi. Zajímavou vlastností troposféry je její teplotní gradient – pokles teploty vzduchu se zvyšující se nadmořskou výškou. Proč tomu tak je?
V americkém Missoury řádil v uplynulých dnech velký stepní požár, který ničil hektary vegetace. Během typického obrovského žáru vznikl pozoruhodný záznam zachycující oheň ve vzácném úkazu, který bývá nesprávně označován jako ohnivé tornádo. V přírodě se s ním setkávají lidé nejenom v USA, ale také při velkých požárech v Austrálii.
V letové hladině dopravních letadel se v minulých dnech proháněl pořádný vítr. Ve výškách od 8 do 12 km běžně vítr dosahuje rychlosti mezi 70 km/h a 100 km/h. Na přelomu ledna a února to však bylo až 300 km/h. Co bylo příčinou tohoto vichru?
Meteorologové v těchto dnech s napětím čekají, zda bude pokořena hranice teplotního maxima vzduchu v České republice. Ten stále drží stanice Dobřichovice ze dne 20. 8. 2012 a má hodnotu 40,4 °C. Letošní souvislé horké počasí dává šanci, že tento denní rekord by nemusel odolat. Co však musí být splněno?
Nad Tuniskem se podařilo začátkem prosince 2014 zaznamenat oblaka stočená do kruhů či spirály. Oblačnost tvořená mraky typu altocumulus zachycená při západu slunce, byla zvýrazněna paletou barev od oranžové přes růžovou až do červené. Takové soubory tří smyček nebývají na obloze běžné a tak se hned vyrojily teorie příznivců chemtrails.
Po více než 60 letech by mohl být meteorology uznán nový typ mraku, který lidem připomíná vlnící se hladinu moře na obloze. Jeho objevitelé mu navrhují prozatím latinské označení undulatus asperatus, což se dá přeložit jako "neklidné zvlnění".
