Letový provoz nad naší republikou zažívá v posledních letech nebývalý rozvoj. Souvisí to částečně s odklonem leteckých linek přes dříve využívané území Ukrajiny či Ruska. A tak rok od roku nad našimi hlavami přibývá i bílých kondenzačních stop za letadly. Vznikají přirozeným spalováním leteckého benzínu v motorech letadla. Vzniklá vodní pára díky okolnímu chladnému vzduchu (-40 až -55 °C) kondenzuje na mikroskopických pevných částečkách a následně se mohou vytvářet i drobné ledové krystalky. Ve vlhčím vzduchu může taková kondenzační stopa za letadlem přetrvávat i desítky minut, zato v sušším vzduchu se rychle rozpouští. Dlouho přetrvávající stopy se nejrůznějším způsobem kroutí a deformují až se z nich může stát i cirrovitá oblačnost. Spatřili jste však někdy tmavou čáru před letícím letadlem?
Vzdušný obal Země – atmosféra, se skládá z několika vrstev. Ta nejspodnější z nich, začínající hned od zemského povrchu, se nazývá troposféra. Nad póly sahá do výšky kolem 9 km, v našich zeměpisných šířkách dosahuje do výšky kolem 11 km, ale nad rovníkem je její mocnost dokonce až 18 km. V této vrstvě atmosféry se vyskytují jevy, které nejvíce ovlivňují počasí na Zemi. Zajímavou vlastností troposféry je její teplotní gradient – pokles teploty vzduchu se zvyšující se nadmořskou výškou. Proč tomu tak je?
V americkém Missoury řádil v uplynulých dnech velký stepní požár, který ničil hektary vegetace. Během typického obrovského žáru vznikl pozoruhodný záznam zachycující oheň ve vzácném úkazu, který bývá nesprávně označován jako ohnivé tornádo. V přírodě se s ním setkávají lidé nejenom v USA, ale také při velkých požárech v Austrálii.
V letové hladině dopravních letadel se v minulých dnech proháněl pořádný vítr. Ve výškách od 8 do 12 km běžně vítr dosahuje rychlosti mezi 70 km/h a 100 km/h. Na přelomu ledna a února to však bylo až 300 km/h. Co bylo příčinou tohoto vichru?
Meteorologové v těchto dnech s napětím čekají, zda bude pokořena hranice teplotního maxima vzduchu v České republice. Ten stále drží stanice Dobřichovice ze dne 20. 8. 2012 a má hodnotu 40,4 °C. Letošní souvislé horké počasí dává šanci, že tento denní rekord by nemusel odolat. Co však musí být splněno?
Nad Tuniskem se podařilo začátkem prosince 2014 zaznamenat oblaka stočená do kruhů či spirály. Oblačnost tvořená mraky typu altocumulus zachycená při západu slunce, byla zvýrazněna paletou barev od oranžové přes růžovou až do červené. Takové soubory tří smyček nebývají na obloze běžné a tak se hned vyrojily teorie příznivců chemtrails.
Po více než 60 letech by mohl být meteorology uznán nový typ mraku, který lidem připomíná vlnící se hladinu moře na obloze. Jeho objevitelé mu navrhují prozatím latinské označení undulatus asperatus, což se dá přeložit jako "neklidné zvlnění".
Během června a července nastává období pozorování nočních svítících oblaků (polární mezosférický oblak nebo noctilucent). Pozorovat je můžeme pouze několik hodin na soumračné obloze po západu slunce nebo před jeho východem mezi severozápadním a severovýchodním obzorem. Ideálním místem jejich spatření jsou vyšší polohy našich hor či místa s nízkým světelným znečištěním. Noční svítící oblaka mají podobu stříbřitých oblačných závojů, připomínajících cirrovitou oblačnost, které mohou za nastupujícího svitu Měsíce na tmavém pozadí oblohy nádherně světélkovat.
Mlha je obvykle složena z malých vodních kapiček rozptýlených ve vzduchu v blízkosti zemského povrchu. Vzniká kondenzací vodní páry v přízemní vrstvě vzduchu, která se ochladí například od studeného zemského povrchu. Se složitějším způsobem vzniku mlhy se setkáváme na horách. Tady může narazit masa teplého a vodní párou nasyceného vzduchu na překážku v podobě třeba horského hřebenu. Snaží se ji obejít, a když se jí to nepodaří, stoupá vzhůru do svahu. S rostoucí nadmořskou výškou klesá okolní teplota a atmosférický tlak.
Chodíte rádi do přírody, zajímá vás oblačná obloha, máte chytrý mobil a rádi fotografujete? Pak je přímo pro vás určena aplikace, která umí například rozpoznávat druhy mraků. Nepotřebujete poměrně drahé atlasy oblaků, ve kterých si navíc nejste jisti a váháte podle fotografie, zda se jedná o druh, který vidíte na obloze. Navíc data přitom může využít smysluplně Americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA).
