Možná jste si všimli, že na stěnách skleničky s alkoholem se vytvoří nad jeho hladinou kruh čiré vrstvičky tekutiny, ze kterého se tvoří kapky vracející se zpět do kapaliny. Zprvu to bylo pozorováno u vína s vysokým obsahem alkoholu a proto se používalo označení jako: slzy vína, záclony, nohy vína nebo kostelní okna. Tento jev bývá označován jako Marangoniho efekt (Marangoniho nestabilita). Poprvé byl zjištěn v roce 1885 u jevu "slzy vína” pozorovaném Jamesem Thomsonem - bratrem známého fyzika Lorda Kelvina. Jednalo se o kapky alkoholem bohaté kapaliny, vznášející se nad meniskem hladiny vína ve skleničce. Název však získal od jména italského fyzika Carla Marangoniho.
Spojení vědy a umění umožňuje zachytit krásy přírody, kterých bychom si běžně nevšimli. Fyzikální jevy se stávají inspirací vědců - umělců. Jedním z nich je Martin Waugh, který zachycuje pomocí vysokorychlostní fotografie tajuplný svět kapaliny. Waugh nepoužívá žádné speciální kamery nebo objektivy, vystačí si s fotoaparátem Canon 5D a s 180 mm makroobjektivem. Při snímání využívá vysokorychlostní fotografické techniky. Závěrku fotoaparátu nechává otevřenou v zatemnělé místnosti poměrně dlouhou dobu a používá blesk s elektronickým časovačem trvající asi 50 mikrosekund.
Brownův pohyb - chování pylových zrníček Lohanky (Clarkia pulchella) v kapce vody pod mikroskopem byl znám už od roku 1827. Tehdy jej pozoroval anglický botanik Robert Brown, ale protože vědecký svět nevěděl o existenci molekul, nedokázal pohyb částic pylu dlouhou dobu nikdo uspokojivě vysvětlit. Vědci se domnívali, že pohyb malých částeček rozptýlených ve vodě nebo v plynu je způsoben třeba vnitřními prouděním souvisejícím s vypařováním kapaliny nebo vlivem působení světla. Když v roce 1905 Albert Einstein vysvětlil Brownův pohyb, domníval se, že rychlost Brownových částeček v kapalině nepůjde nikdy zjistit neboť se zkracujícím časem se bude blížit okamžitá rychlost částic k nekonečně velkým hodnotám. Časopis Science Express nyní zveřejnil výsledky experimentů amerických vědců, kterým se podařilo najít způsob jak změřit okamžitou rychlost Brownova pohybu v plynech, kde je řádově pomalejší.
Pravému šampaňskému dává punc kvality jeho přirozená perlivost. Ve víně je obsaženo velké množství oxidu uhličitého, který vytváří v láhvi přetlak až 6x větší než je atmosférický tlak. Po nalití perlivého vína do sklenic se začnou tvořit řetězce bublinek, které stoupají ve sloupečcích směrem vzhůru. Fyzikové až doposud vysvětlovali vznik těchto řetězců bublinek mikroskopickými vadami na vnitřním povrchu sklenice. Francouzský student fyziky university ve francouzském Reims Gérard Liger-Belair uveřejnil v časopise Scientific American svoji hypotézu o vzniku těchto bublinek. Problematikou tvorby bublin ve víně se totiž zabývá přes 10 let .
Také máte po chůzi na mokrém chodníku boty mokré i na své horní části? Zvolněte svůj krok a přečtěte si proč tomu tak je. Výzkumníci z Ústavu tekutých krystalů na Kentské státní univerzitě v Ohiu našli hledanou odpověď. Snímali totiž chůzi osob po mokré podložce pomocí vysokorychlostní kamery.
Při odmotávání izolepy se stává, že se tenká izolepa při odvíjení začne ztenčovat do trojúhelníkové špičky až se nakonec přetrhne. Toto zajímavé chování můžeme pozorovat i při dalších dějích, jako například odtrhávání papírové etikety nalepené na sklenici či plechovce. Dokonce i při loupání rajčete můžeme pozorovat, že je odtrhávaná slupka tím užší, čím je méně pružný materiál a čím rychleji slupku strháváme. Nakonec se stejně přetrhne.
Pokud jste si zkoušeli vyrobit krystalky soli odpařováním solného roztoku, tak se vám nepodařilo běžně vyrobit krystalky větší než 1 cm. Matka příroda je v tomto směru obdivuhodná. V jejich útrobách se skrývají neskutečné poklady. Jeden z nich představuje snad největší přírodní krystaly na světě. Nádherné, ale zato smrtelné.
Občas se stane, že na kuchyňskou desku či stůl ukápne nějaká ta kapka. A pokud ji nestačíme utřít, můžeme pozorovat vznik zajímavé skvrny. Výzkumem skvrn od rozlité kávy se zabývají i fyzikové. Přivedl je k tomu konečný výsledek odpaření vody. Vytvoří se hnědá skvrna s téměř prázdným středem. Jak to, že při odpařování vody se dostane v něm rozpuštěná káva na okraj skvrny a ne naopak?
Pokud vyfoukneme pomocí trychtýře namočeného koncem do saponátového roztoku bublinu a ústí trychtýře nasměrujeme například k hořící svíčce, bude se její plamínek odklánět od ústí trychtýře. Z bubliny je vytlačován vzduch, což je důkaz většího tlaku vzduchu v bublině než okolního atmosférického tlaku. Tento přídavný tlak v kapalině způsobuje zajímavý výsledek pokusu s dvěmi bublinami rozdílných průměrů, které vyfoukneme na opačných koncích skleněné trubičky a oddělíme trojcestným kohoutem. Co se stane s bublinami, když je pomocí kohoutu spojíme? Přefoukne se skutečně větší bublina do malé?
Pro současný letecký provoz a to nejenom v zimním období zůstává problémem tvorba námrazy na povrchu letadel. Námraza totiž způsobuje výrazné zhoršení aerodynamických vlastností letadla - výrazně se mění profil křídel a ocasních ploch, což má za následek menší vztlak, ztrátu rychlosti či mnohem vyšší spotřebu pohonných hmot. Také může docházet za letu k odlupování ledu a jeho následnému nasátí do motoru letadla. Velká námraza na letadle mění rovněž jeho těžiště, tím i stabilitu celého stroje. Na navigačních čidlech námraza může zapříčinit jejich nesprávnou činnost a zkreslit získaná data. S námrazou na letadlech se bojuje nejrůznějšími způsoby.
